Výrok
I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 31 124,5 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 31 124,5 Kč od 4. 12. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 124,5 Kč od 4. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 3. 11. 2025 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 1. 11. 2022 Dohodu o narovnání podle § 1903 a násl. o.z., ve které se vzájemně dohodli na svých právech a povinnostech vyplývajících ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], která byla uzavřena dne 16. 3. 2021. v uvedené dohodě o narovnání se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 31 024,50 Kč, a to celkem v 15 měsíčních splátkách ve výši 2 074 Kč, splatných vždy k 29. dni v měsíci počínaje měsícem říjnem 2022 formou bezhotovostního převodu na účet číslo [č. účtu], pod variabilním symbolem: [var. symbol]. V dohodě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ode dne následujícího po dni, ve kterém nastala splatnost celého dluhu až do jeho zaplacení. Žalovaný svou povinnost dle této Dohody o narovnání nesplnil a žalobkyně jej písemně vyzvala dne 8. 8. 2025 k dobrovolnému splnění dluhu ve lhůtě sedmi dnů od doručení předžalobní upomínky.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 1. 11. 2022 Dohodu o narovnání, v jejímž úvodním ustanovení účastníci deklarovali, že uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním číslo [hodnota], na základě které poskytla žalobkyně jako věřitel žalovanému jako spotřebiteli a dlužníkovi spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal žalobkyně vrátit.
4. Z dohody o narovnání uzavřené dne 1. 11. 2022 soud zjistil, že mezi účastníky byla sporná práva, a sice právo na zaplacení částky v celkové výši 47 086,26 Kč vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a dále veškerá práva a povinnosti vyplývající z úvěrové dokumentace uzavřené mezi účastníky ke dni podpisu Dohody o narovnání.
5. Z dohody o narovnání uzavřené dne 1. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně jako projev dobré vůle odpustila žalovanému zaplacení částky 15 961,76Kč.
6. Z dohody o narovnání uzavřené dne 1. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 31 124,50 Kč, a to celkem v 15 měsíčních splátkách ve výši 2074 Kč, splatných vždy k 29. dni v měsíci počínaje měsícem říjnem 2022 formou bezhotovostního převodu na účet číslo [č. účtu], pod variabilním symbolem: [var. symbol]. V dohodě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ode dne následujícího po dni, ve kterém nastala splatnost celého dluhu až do jeho zaplacení.
7. Z dohody o narovnání uzavřené dne 1. 11. 2022 soud zjistil, že neuhradil-li žalovaný některou z uvedených splátek v dohodnutém termínu splatnosti, byť i částečně, nastala tímto okamžikem bez dalšího splatnost celého dluhu. V takovém případě byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zbývající část závazku neprodleně nejpozději do pěti dnů ode dne, kdy ujednání této dohody o splátkách bylo porušeno.
8. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 8. 8. 2025 soud zjistil že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 31 124,50 Kč a smluvní pokuty ve výši 31 560,24 Kč na bankovní účet ve výzvě uvedený nejpozději do sedmi dnů ode dne doručení této výzvy.
9. Z podacího archu ze dne 29. 8. 2025 soud zjistil, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta.
10. Na základě provedených listin dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr. Neví se, v jaké výši a za jakých podmínek. Neví se ani to, zda před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Z Dohody o narovnání vyplynulo že žalobkyně nárokovala zaplacení částky ve výši 47 086,26 Kč, ze které odpustila 15 961,76 Kč. žalovaný se tak měl zavázat k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 31 124,50 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 074 Kč na splatných vždy ke každému dvacátému devátému dni měsíci počínaje říjnem 2022 Protože žalovaný nezaplatil ani jednu splátku dluh se stal splatným, včetně ujednané smluvní pokuty. Výzvou k plnění před podáním žaloby požadovala žalobkyně nejen zaplacení 31 124,50 Kč, ale i zaplacení 31 560,24 Kč ze smluvní pokuty.
11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle ust. § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle ust. § 1903 odst. 1 o.z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.
18. Podle ust. § 1903 odst. 2 o.z. narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran.
19. Podle ust. § 1904 o.z. platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla.
20. Z evropského práva i z platné judikatury českých soudů vyplývá, že ochrana spotřebitele představuje kogentní právní úpravu, od které se soudy nemohou odchýlit a jsou povinny ji zkoumat i když to spotřebitel nenamítá. V daném případě soud nemohl rozhodnout pouze na základě dohody o narovnání, aniž by si ověřil, z jakého závazku narovnání vzniklo. Narovnání v režimu spotřebitelských smluv není samostatným právním jednáním, ale jen následnou úpravou spotřebitelského vztahu, který podléhá kogentním ustanovením z.č. 257/2016 Sb. a ustanovením občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách ust. §§ 1810 a násl.
21. Dohoda o narovnání (§ 1903 o.z.) sice nahrazuje původní závazek novým a umožňuje narovnat i domnělá práva, aniž by vyžadovala objektivní spornost, ale její platnost je podmíněna tím, že neobchází zákon. Soud proto musí trvat na specifikaci původního závazku, který narovnání má nahrazovat. Pokud žalobce původní smlouvu nepředloží a k jednání ve věci nařízenému se nedostaví zbavuje se tak dobrodiní soudu být poučen podle ust. § 118a o.s.ř. o povinnosti tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.
22. Pokud by původní úvěrová smlouva byla absolutně neplatná podle § 87 z.č. 257/2016 Sb. nemůže narovnání vytvořit platný závazek a ani věřiteli přiznat plnění, na které by neměl nárok. Absolutní neplatnost nelze napravit narovnáním, stejně jako ji nelze napravit uznáním dluhu, novým splátkovým kalendářem ani novací. Tím, že žalobkyně nepředložila původní úvěrovou smlouvu, neměl soud podklad k posouzení, zda byla uzavřená platně a nemohl ověřit, zda narovnání není obcházením zákona.
23. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
24. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.
25. Tím, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila rezignovala na své povinnosti tvrdit a prokazovat tvrzené skutečnosti, přičemž soud nemohl z důvodu zajištění ochrany práva spotřebitele rozhodnout o důvodnosti podané žaloby bez toho, že by nárok žalobkyně podrobil testu souladnosti s kogentními ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Za daného stavu věci soud žalobu pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.