Výrok
I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 43 311,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 43 311,12 Kč od 13. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 21. 1. 2026 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že na ni byla postoupena peněžitá pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně společnosti [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené se žalovaným dne 14. 7. 2025. Žalovaný je fyzickou osobou, nepodnikatelem. Na základě uvedené smlouvy čerpal spotřebitelský úvěr v celkové výši 43 311,12 Kč, který byl splatný nejpozději dne 12. 11. 2025. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil, čímž došlo ke vzniku splatné peněžité pohledávky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím webové stránky www.[název].cz, kde se žalovaný registroval a následně podal žádost o úvěr. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, a to porovnáním jeho doložitelných příjmů a výdajů s ponecháním minimální rezervy ve výši alespoň životního minima (4 860 Kč), přičemž splátkové zatížení nesmělo přesáhnout 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Současně byl žalovaný prověřen v dostupných registrech (ISIR, CEE, CRKI, EUCB). Na základě těchto zjištění nebyly shledány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Úvěr byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na jeho bankovní účet. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, včetně předžalobní výzvy ze dne 19. 12. 2025, avšak k úhradě nedošlo. Ke dni splatnosti činila jistina pohledávky 43 311,12 Kč, přičemž žalobkyně uplatnila též zákonný úrok z prodlení od 13. 11. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že Na základě registrace žalované na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně získala právní předchůdkyně žalobkyně jeho jméno a příjmení trvalou adresu, jeho telefonní číslo jeho rodné číslo a e-mailovou adresu. Žalovaný si zvolil částku prvního čerpání úvěru ve výši 30 000 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena na 146,949 % ročně a RPSN 299,98 %. Celková splatná částka úvěru při poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč by byla 62 859,08 Kč.
4. Z faktury číslo [hodnota] vytvořené právní předchůdkyní žalobkyně s datem splatnosti 12. 11. 2025 soud zjistil, že dne 14. 7. 2025 měl být uskutečněn výběr ve výši 30 000 Kč.
5. Z potvrzení vystaveného samotnou žalobkyní soud zjistil, že ke dni 14. 7. 2025 měl žalovaný vyčerpat 30 000 Kč.
6. Z listiny nazvané Application details soud zjistil, že žalovaný měl být zaměstnán jako operátor výroby s příjmem 27 800 Kč a jeho bankovní účet měl být [č. účtu].
7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 12. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 49 631,12 Kč ve lhůtě do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený výzva měla být odesílaná dne 19. 12. 2025.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Dodatkem číslo 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne [datum] a přílohou postupovaných pohledávek soud zjistil, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována.
9. Z dalších listin předložených žalobkyní soud nezjistil žádné relevantní údaje pro skutkový závěr o řešené věci.
10. K prokázání svého žalobního tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, nabídla žalovaná soudu dokument jednostranně vytvořený právní předchůdkyní žalobkyně, který není potvrzen bankou jako nezávislým subjektem ani nejde o výpis z bankovního účtu, potvrzení o provedení transakce vydané bankou příjemce či jiným objektivně ověřitelným dokladem o skutečném provedení bezhotovostní platby. Listina má povahu soukromé listiny a její důkazní hodnota je omezena pouze na skutečnost, že žalobkyně tvrdí, že k uvedené platbě došlo. Sama o sobě neprokazuje pravdivost tvrzení, že částka ve výši 30 000 Kč byla skutečně odepsána z účtu plátce a připsána na účet žalovaného. Žalobkyně nemůže své tvrzení o poskytnutí peněžních prostředků prokazovat výlučně listinou, kterou si sama vytvořila, aniž by toto tvrzení nebylo podpořeno dalšími objektivními důkazními prostředky, které v daném případě nebyly mezi prováděnými listinami přítomny. Z povahy listiny označené jako Application details vyplynulo, že se jedná o interní výstup úvěrového systému původního věřitele a údaje o příjmech výdajích, zaměstnání a rodinné situaci byly převzaty z tvrzení samotného žalovaného, které učinil při elektronické žádosti o úvěr. Listina nezachycuje žádný aktivní verifikační proces, nýbrž pouze sumarizaci dát za daných žadatelem. Samotné shromáždění a interní vyhodnocení neověřených tvrzení spotřebitele nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti. Listina proto neprokazuje splnění zákonné povinnosti věřitele ověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí.
11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla peněžní prostředky, ale toto tvrzení dokládala listinami, které mají povahu interních dokumentů původního věřitele. Podle § 2395 občanského zákoníku vzniká nárok věřitele na vrácení peněžních prostředků zásadně až na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru a skutečného poskytnutí plnění dlužníkovi. Důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy i poskytnutí peněžních prostředků přitom tíží žalobkyni. V případě spotřebitelského úvěru je navíc věřitel povinen postupovat se zvýšenou mírou odborné péče. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých a přiměřených informací, přičemž tyto informace musí být v nezbytném rozsahu ověřeny z nezávislých zdrojů. Pouhé převzetí tvrzení spotřebitele bez jejich ověření této zákonné povinnosti neodpovídá.
12. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že údaje o příjmech, výdajích, zaměstnání a rodinné situaci žalovaného pocházely výlučně z jeho vlastních tvrzení učiněných při elektronické žádosti o úvěr a nebyly doloženy ani ověřeny žádnými objektivními podklady. Předložené listiny neprokazují, že by žalobkyně či její právní předchůdkyně ověřovaly pravdivost těchto údajů u zaměstnavatele, prostřednictvím výpisů z účtu nebo z jiných nezávislých zdrojů.
13. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že pokud věřitel neposoudí úvěruschopnost spotřebitele v souladu s § 86, je smlouva o úvěru neplatná a nárok žalobkyně by tak vyplýval z povinnosti vydat bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o.z. V daném případě nebylo prokázáno ani poskytnutí peněžních prostředků v tvrzené výši. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ani o poskytnutí peněžních prostředků na účet žalovaného. Žaloba proto byla jako nedůvodná zamítnuta.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů, jestliže obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.