Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 230 581,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 230 581,78 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 207 934,55 Kč s žalovaným příslušenstvím, které nebylo přiznáno ve výroku I., ve zbývajícím rozsahu zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanými návrhy pod touto spisovou značkou a původně i pod sp. zn. 31 C 122/2024, které byly soudem spojeny ke společnému projednání, v souhrnu domáhala na žalovaném zaplacení částky 438 516,33 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě úvěrové smlouvy ze dne 15. 9. 2017, kterou s žalovaným uzavřela [právnická osoba]., vyčerpal částku 700 000 Kč, ze kterých splatil 511 641 Kč; a na základě úvěrové smlouvy ze dne 27. 7. 2022, kterou s žalovaným uzavřela [právnická osoba]., (dále také jen „předchůdkyně žalobkyně“) postupně z úvěrového limitu 50 000 Kč vyčerpal částku 269 229,17 Kč, ze které splatil 215 413,39 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného, který se zavázal oba úvěry splatit spolu s úroku a poplatky ve sjednaných splátkách, což neučinil, pak předchůdkyně žalobkyně oba úvěry zesplatnily.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízeným ústním jednáním se bez omluvy nedostavil, a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jeho nepřítomnosti.
3. Podle smlouvy o úvěru ze dne 15. 9. 2017, jejíž součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky a ceník, poskytla předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. žalovanému částku 700 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách, což neučinil, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni 30. 7. 2023 dopisem ze dne 30. 7. 2023. V rámci zkoumání úvěruschopnosti předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 35 083 Kč měsíčně, což bylo ověřeno potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, Oznámením ČSSZ o výši důchodu, příjem z pronájmu nájemní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí a daňovým přiznáním. Ohledně výdajů, které žalovaný sám vyčíslil na částku 1 000 Kč měsíčně, banka vycházela ze statistických údajů a interních informací, podle čehož určila jeho výdaje na částku 8 105 Kč měsíčně. Kromě toho žalovaný již splácel jiné úvěr s celkovým splátkovým zatížením 15 951 Kč měsíčně, které díky částečné konsolidaci projednávaným úvěrem mělo klesnout na částku 14 118 Kč měsíčně. Dle historického výpisu z úvěrového účtu žalovaný celkem splatil částku 511 641 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 11. 2023. Dopisem ze dne 16. 1. 2024 byla žalovanému dne 17. 1. 2024 zaslána předžalobní výzva4. Na základě návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [název] č. [hodnota] ze dne 25. 7. 2022, který byl akceptován předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. dopisem ze dne 27. 7. 2022, byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, dle které žalovaný mohl opakovaně čerpat finanční prostředky do výše limitu 50 000 Kč. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a ceník produktů a služeb. Dle výpisů z kartového (úvěrového) účtu žalovaný postupně vyčerpal celkovou částku 269 229,17 Kč, ze které dosud splatil 227 006,39 Kč, což je více, než uvedla žalobkyně (215 413,39 Kč). Čerpané prostředky se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách, což neučinil, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni 24. 7. 2023 dopisem ze dne 26. 7. 2023. V rámci zkoumání úvěruschopnosti předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného 89 590 Kč podle transakcí na účtu žalovaného v období od 28. 1. 2022 do 27. 7. 2022. Jiné skutečnosti v tomto ohledu, ať už k výdajům či dalším závazkům žalovaného, nebyly tvrzeny ani doloženy. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 1. 2024. Dopisem ze dne 6. 3. 2024 byla žalovanému téhož dne zaslána předžalobní výzva.5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřených úvěrových smluv poskytly žalovanému částky 700 000 Kč a 269 229,17 Kč, tj. celkem 969 229,17 Kč, na které žalovaný dosud uhradil 511 641 Kč resp. 227 006,39 Kč, tj. celkově částku 738 647,39 Kč, přičemž ani jedna z předchůdkyň žalobkyně komplexně nezkoumala úvěruschopnost (zejména na straně výdajů) žalovaného.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byly uzavřeny obě úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejichž základě žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 700 000 Kč a 269 229,17 Kč, nicméně tyto smlouvy byly od počátku absolutně neplatné, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry, protože není zřejmé, zda vůbec, případně jak zkoumala a vyhodnotila zejména výdaje žalovaného, které bez zjevného důvodu byly vyhodnoceny jen automatizovaným systémem či statistickými údaji, přestože obě banky měly k dispozici výpisy z účtu žalovaného, ze kterého bylo možné výdaje konkrétně ověřit. Nelze proto považovat za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrových smluv nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, úroků či smluvních pokut. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalovanému byly vyplaceny částky 700 000 Kč a 269 229,17 Kč, tj. celkem 969 229,17 Kč, ze které žalovaný vrátil celkově částku 738 647,39 Kč, a proto vzal soud za prokázané, že co do částky 230 581,78 Kč vzniklo a nadále trvá žalovanému bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 30. 8. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 31. 8. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 230 581,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.11. Přestože měl žalovaný po kapitalizaci celého předmětu řízení (včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.