Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 495 669 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 495 669 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 126,79 Kč s žalovaným příslušenstvím, které nebylo přiznáno ve výroku I., ve zbývajícím rozsahu zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 31 450 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 499 795,79 Kč z titulu nesplaceného překlenovacího úvěru dle smlouvy o stavebním spoření ze dne 9. 8. 2022, kterou s žalovaným uzavřela předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba].[IČO] IČO, , na základě které žalovaný vyčerpal částku 500 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit ve sjednaných měsíčních splátkách, což však neučinil, a proto žalobkyně celý závazek žalovaného zesplatnila ke dni 28. 2. 2023.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému ústnímu jednání dne 13. 1. 2025 se bez omluvy nedostavil. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), v jeho nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů.
3. Na základě smlouvy o úvěru a o stavebním spoření ze dne 9. 8. 2022 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 500 000 Kč, kterou se žalovaný se zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 331 Kč. Čerpání úvěru je doloženo výpisem z účtu žalovaného. Před uzavřením úvěru předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmu žalovaného 16 000 Kč, což bylo ověřeno i výpisy z jeho účtu. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje 1 500 Kč a nájemné 0 Kč, a proto předchůdkyně žalobkyně na základě statistických údajů, normativních nákladů na bydlení a interních dat vycházela z výdajů žalovaného 9 500 Kč měsíčně. Kromě toho žalovaný ještě splácel hotovostní úvěr u [právnická osoba] 100 000 Kč se splátkou 2 008 Kč. Výpisy z běžného účtu žalovaného tak ve vztahu k jeho výdajům nebyly vyhodnoceny buď vůbec, nebo nedostatečně, neboť je z nich patrné kromě nízkého zůstatku v měsíci předcházejícím uzavření úvěru ve výši 138,36 Kč i skutečnost, že žalovaný pravidelně posílal částky v řádech tisíců na hráčský účet u [právnická osoba]. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaný dosud splatil jen jednu splátku ve výši 4 331 Kč. Dopisem ze dne 10. 1. 2023 předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celou pohledávku kvůli porušování smluvních závazků ke dni 10. 1. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 7. 11. 2023 (odeslaným téhož dne) právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu.
4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 9. 8. 2022 s žalovaným úvěrovou smlouvu, dle které byla žalovanému poskytnuta částka 500 000 Kč, na kterou žalovaný celkově splatil pouze částku 4 331 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy komplexně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to zejména ve vztahu k jeho výdajům.
5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 500 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když nedostatečným způsobem zkoumala zejména jeho výdaje, když vycházela ze statistických modelů, přestože měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, na kterém byl nepatrný zůstatek 138,36 Kč a také zřejmé pravidelné výdaje na sázkové hry, což by mělo být minimálně indikátorem pro podrobnější analýzu poměrů žalovaného ze strany poskytovatele úvěru, k čemuž nedošlo. Je přitom povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že byla schopnost žalovaného splácet úvěr posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých úroků a poplatků. Tím, že žalovaný obdržel částku 500 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plněním z neplatného právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud na svůj dluh žalobkyni uhradil 4 331 Kč, takže žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 495 669 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 5. 9. 2024, kdy nastala i splatnost závazku z bezdůvodného obohacení. Od následujícího dne, tj. od 6. 9. 2024 byl žalovaný v prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 1. 3. 2023. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 495 669 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části ohledně částky 4 126,79 Kč včetně souvisejícího příslušenství (přesahujícího přiznanou výši) žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku II. zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 31 450 Kč (po zaokrouhlení). Přiznané náklady představují 44 % z jejich celkové výše 71 477,50 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 992 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 495 669 Kč sestávající z částky 10 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 10 340 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 10 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky z částky 10 340 Kč za účast na ústním jednání soudu, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a jedné paušální náhrady ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 8 935,50 Kč. Cestovné a náhradu za promeškaný čas za cestu k jednání soudu nemohl soud přiznat, neboť tato nebyla vyčíslena a doložena. Přiznaná část nákladů vychází z rozdílu úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 % na celkové výši předmětu řízení včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí. Soud přitom nepovažoval za účelně vynaložený náklad řízení podání žalobkyně ze dne 7. 1. 2025 a ze dne 3. 2. 2025, jejichž obsahy mohly a měly být zahrnut už v podané žalobě.