31 C 147/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 22 805,60 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) dne 31. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na základě které poskytla žalované v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky splatit spolu s poplatkem ve výši 17 893 Kč (součet kapitalizovaných úroků 10 201 Kč, odměny za zpracování a za další péči o zákazníka ve výši 1 500 Kč a službu komfortního splácení ve výši 4 632 Kč) prostřednictvím 52 týdenních splátek po 729 Kč, což žalovaná nesplnila, neboť dosud celkově uhradila jen 14 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 1. 2022 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit prostřednictvím 52 týdenních splátek po 729 Kč spolu s poplatkem ve výši 17 893 Kč. V zákaznické kartě – žádosti o úvěr ze dne 31. 1. 2022 žalovaná uvedla, že žije v nájmu, má 2 vyživovací povinnosti a měsíční příjem 22 887 Kč. Výdaje žalované byly bez další specifikace odhadnuty na 8 000 Kč měsíčně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 (odeslaného dle podacího lístku dne 27. 10. 2023). Dopisem ze dne 28. 3. 2024 (odeslaným dle podacího lístku téhož dne) zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Dle tabulky umoření žalovaná uhradila celkově částku 14 000 Kč.

4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne 31. 1. 2022 poskytla žalované částku 20 000 Kč, ze které žalovaná dosud vrátila 14 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nezkoumala příjmy, výdaje a další závazky žalované.

5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, protože nedostatečným způsobem zkoumala a ověřovala jak příjmy, tak i výdaje a další závazky žalované. Předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalované o tom, že její příjmy činí 22 887 Kč a výdaje 8 000 Kč měsíčně, aniž by tyto výdaje zkoumala či ověřila, přičemž žalovaná měla dle žádosti o úvěr předkládat výplatní pásky a také měla zřízen bankovní účet, z jehož výpisů mohly být zjištěny poměry žalované. Úvěruschopnost žalované tak nebyla posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu dále i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalované byla v hotovosti vyplacena částka 20 000 Kč, ze které žalovaná vrátila jen 14 000 Kč, takže ve výši 16 000 Kč vzniklo žalované bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 26. 12. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 27. 12. 2024, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů ve výroku II. rozsudku zamítl.

9. Přestože měla žalovaná (po kapitalizaci celého předmětu řízení ke dni rozhodnutí soudu) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké vznikly.