Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 26 419,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 419,94 Kč od 30. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 26 419,94 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených splátek kupní ceny za koncová zařízení TV Philips 58PUS8505, Huawei P40 lite a Samsung Galaxy A52 5G v celkové výši 23 278,52 Kč, z titulu nedoplacené podmíněné slevy na uvedená zařízení ve výši 2 261,29 Kč, z titulu neuhrazených služeb třetích stran ve výši 174 Kč a neuhrazeného pojistného ve výši 706,13 Kč, a to dle účastnických smluv ze dne 21. 12. 2021, 11. 2. 2021 a 5. 5. 2022, a dle kupních smluv ze dne 21. 5. 2021, 18. 5. 2021 a 31. 8. 2021, které žalobkyně s žalovaným uzavřela.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 27. 1. 2025, ke kterému se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně a její právní zástupkyně se omluvily). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující skutková zjištění: Mezi žalobkyní a žalovaným sice byly dne 21. 5. 2021, 18. 5. 2021 a 31. 8. 2021 uzavřeny kupní smlouvy na výše uvedená koncová zařízení, nicméně v nich zcela absentuje podstatná náležitost kupní smlouvy, a to ujednání o předání či převzetí předmětu kupní smlouvy – předmětných koncových zařízení, jejichž předání žalovanému tak nelze považovat za prokázané. Z žádného důkazu předloženého žalobkyní tak nevyplývá, zda vůbec, případně kdy a jak byla zařízení žalovanému předána a že by tak žalobkyně splnila svůj závazek z kupní smlouvy (např. podepsaným předávacím protokolem apod.). Ve vztahu k žalovanému pojistnému, které se vztahuje ke stejným koncovým zařízením, pak žalobkyně ani dostatečně netvrdila, co konkrétně bylo předmětem pojištění a jak dospěla k žalované výši dluhu. Obdobně nebylo dosud žalobkyní dostatečně tvrzeno, natož prokázáno, jaké konkrétní služby třetích stran, kdy a u koho si žalovaný zakoupil a v návaznosti na to, kdy, jakému konkrétnímu obchodníkovi, jak a v jaké výši žalobkyně takové služby za žalovaného uhradila. Soud přitom podotýká, že se žalobkyně svou, byť omluvenou, absencí u jednání dobrovolně vzdala možnosti být ze strany soudu poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění výše uvedených chybějících tvrzení a důkazů.
4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření účastnických a kupních smluv, nicméně žalobkyně netvrdila ani nedoložila předání koncových zařízení žalovanému a tím vznik jeho závazku uhradit jejich kupní cenu včetně podmíněné slevy. Kromě toho žalobkyně ani dostatečně netvrdila a tím ani skutkově nevymezila další žalované nároky na dlužné pojistné a služby třetích stran. Žalobkyně tak neprokázala existenci právního důvodů pro přiznání žalované částky, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
5. Přestože byl žalovaný ve věci zcela úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.