Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 112,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 112,45 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 6 275,06 Kč s žalovaným příslušenstvím, které nebylo přiznáno ve výroku I., ve zbývajícím rozsahu zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 14 387,51 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovanou dne 29. 10. 2022 úvěrovou smlouvu na základě které žalovaná postupně načerpala částku 28 320 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky a poplatky ve sjednaných splátkách, což neučinila, neboť dosud uhradila částku 20 207,55 Kč. Žalobkyně proto zesplatnila celou pohledávku ke dni 24. 4. 2024. Žalovaná částka sestává z jistiny 12 331,51 Kč, poplatků ve výši 117 Kč, nákladů na vymáhání 300 Kč a smluvních pokut ve výši 1 639 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 10. 2. 2025, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, a zjistil z nich následující skutečnosti: Žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy ze dne 29. 10. 2022 umožnila žalované čerpat finanční prostředky do úvěrového rámce ve výši 13 039 Kč, z něhož žalovaná postupně vyčerpala částku 28 320 Kč a splatila 20 207,55 Kč, jak vyplývá z výpisu čerpání a splátek. Žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované zjistila a výplatním listem ověřila příjem žalované mezi 19 000 Kč a 20 000 Kč měsíčně. Ve vztahu k deklarovaným výdajům ve výši 12 000 Kč měsíčně však žádnou specifikaci jak z hlediska tvrzení tak i důkazů neposkytla, přičemž z přehledu obratů na účtu žalované je zřejmé, že výběry či odchozí transakce pravidelně odpovídaly příjmům žalované. Není tak zřejmé na základě čeho žalobkyně učinila pozitivní závěr, že o úvěruschopnosti žalované. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně neprokázala, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu blíže nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není smluvně zavázána k placení sjednaných poplatků, úroků a smluvních pokut. Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 28 320 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Žalovaná dosud na dluh uhradila 20 207,55 Kč, takže jí nadále zbývá vydat 8 112,45 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k zaplacení dluhu, resp. vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 15. 1. 2025, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 16. 1. 2025, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila částečně kapitalizovaný za období od 9. 5. 2024 do 29. 7. 2024 a dále od 30. 7. 2024. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 8 112,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu ve výroku II. zamítl.
7. Přestože byla žalovaná ve věci převážně úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a ze spisu ani nevyplývá, že by jí dosud nějaké vznikly, proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.