31 C 389/2023

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou ze dne 3.11.2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky 35 578 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 15. 3. 2023 s žalovaným, jakožto podnikatelem, uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z nichž jen 27 500 Kč bylo vyplaceno na účet žalovaného, neboť částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru. Poskytnutý úvěr spolu s úroky se žalovaný zavázal splatit ve 40měsíčních splátkách po 1 150 Kč, což však žalovaný řádně a včas neučinil, neboť dosud uhradil jen 2 951 Kč, a proto žalobkyně kromě zbývající jistiny (27 027 Kč) a dlužných splátek včetně úroků (3 949 Kč) uplatnila i smluvní pokuty v celkové výši 2 994 Kč a 1 208 Kč a náklady na upomínání ve výši 400 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Rozsudkem ze dne 17.4.2024 č.j. 31C 389/2023 – 93 soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 549 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 24 549 Kč od 16.3.2024 do zaplacení a současně zamítl žalobu co do částky 11 029 Kč s žalovaným příslušenstvím. Usnesením KS v Ústí nad Labem ze dne 19.3.2025 č.j. 12Co 594/2024–181 byl rozsudek okresního soudu ve výrocích II. a III. zrušen. Usnesení nabylo právní moci dne 30.4.2025.K jednání nařízenému na den 30.7.2025 se žalovaný bez omluvy nedostavil, stejně jako žalobkyně a její zástupce, kteří se omluvili. Soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti, když na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.Mezi stranami došlo dne 15.3.2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele [jméno FO] v elektronické podobě, kdy zprostředkovatel ověřoval osobu žalovaného mimo jiné tak, že požadoval po žalovaném jeho osobní údaje, včetně předložení dokladu totožnosti, který byl pro potřeby smlouvy se souhlasem žalovaného okopírován, přičemž písemná forma smlouvy o úvěru byla v souladu s ust. § 562 obč.zák. zachována, kdy po prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně byla žalovanému zaslaná smlouva o úvěru, podepsaná žalobkyní dne 17.3.2023. Tato smlouva byla zaslaná žalovanému na jeho email [e-mail] s tím, že úvěr byl předschválen, přičemž, aby došlo k uzavření samotné smlouvy o úvěru, byl žalovaný povinen zaslat žalobkyni ze svého účtu na účet žalobce tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč s variabilním symbolem smlouvy o úvěru ([hodnota]).Úhradou verifikační platby došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Veškeré listiny s tím související byly žalovanému zaslány na jeho email a byly zpřístupněny žalovanému i prostřednictvím jeho individuální datové schránky tzv. Schránky zákazníka v souladu s čl. VI bod 4 smlouvy o úvěru. Žalobkyně zaslala do emailu podepsanou smlouvu i text připojených úvěrových podmínek. Zaslaný email tedy představoval nabídku k uzavření smlouvy ve smyslu § 1732 obč. zák. Dle potvrzení o provedení transakce ze dne 17. 3. 2023 žalovaný obdržel na svůj účet, ze kterého před tím zaslal platbu 1 Kč, částku 27 500 Kč a zbývající 2 500 Kč byly převedeny na účet zprostředkovatele úvěru[jméno FO]. Dle listiny „Bonita smlouvy“ žalovaný dosud uhradil jen 2 951 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě upomínkami ze dne 27. 6. 2023 a 24. 8. 2023. Žalobkyně kvůli prodlení žalovaného se splácením úvěru tento zcela zesplatnila v rámci předžalobní výzvy ze dne 24. 9. 2023, která byla žalovanému odeslána téhož dne.Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela s žalovaným předmětnouúvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím zprostředkovatele [jméno FO] v elektronické podobě, kdy zprostředkovatel ověřoval osobu žalovaného, jeho osobní údaje, včetně předložení dokladu totožnosti, který byl pro potřeby smlouvy se souhlasem žalovaného okopírován, přičemž písemná forma smlouvy o úvěru byla v souladu s ust. § 562 obč. zák. zachována, kdy po prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně byla žalovanému zaslaná smlouva o úvěru, podepsaná žalobkyní dne 17.3.2023. Tato smlouva byla zaslaná žalovanému na jeho email [e-mail] s tím, že úvěr byl předschválen, přičemž, aby došlo k uzavření samotné smlouvy o úvěru, byl žalovaný povinen zaslat žalobkyni ze svého účtu na účet žalobkyně tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč s variabilním symbolem smlouvy o úvěru (8142261). Úhradou verifikační platby došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Veškeré listiny s tím související byly žalovanému zaslány na jeho email. Zaslaný email představoval nabídku k uzavření smlouvy ve smyslu § 1732 obč. zák. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě upomínkami ze dne 27. 6. 2023 a 24. 8. 2023 a kvůli prodlení žalovaného se splácením úvěru tento zcela zesplatnila v rámci předžalobní výzvy ze dne 24. 9. 2023.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně byla žalovanému zaslaná smlouva o úvěru, podepsaná žalobkyní dne 17.3.2023. Tato smlouva byla zaslaná žalovanému na jeho email a následně žalovaný zaslal žalobkyni tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč s variabilním symbolem smlouvy o úvěru ( [hodnota]).Úhradou verifikační platby došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Veškeré listiny s tím související byly žalovanému zaslány na jeho email. Zaslaný email představoval nabídku k uzavření smlouvy ve smyslu § 1732 obč. zák. Dle názoru soudu byla dodržena i písemná forma smlouvy s přihlédnutím k ust. § 562 odst. 1 o.z..S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl co do částky 24 549 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výrocích I., II. a III. rozsudku.V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 146,8 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 779 Kč ( 1 779 Kč za podání žaloby a 1 000 Kč za odvolání), dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 578 Kč ve výši 2 460 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t (příprava a převzetí právního zastoupení, návrh ve věci samé, odvolání a doplnění žaloby) a ve výši 1 230 Kč za výzvu k plnění, včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 1 paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč, daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 3 187,8 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 35 578 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 15. 3. 2023 s žalovaným, jakožto podnikatelem, uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z nichž jen 27 500 Kč bylo vyplaceno na účet žalovaného, neboť částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru. Poskytnutý úvěr spolu s úroky se žalovaný zavázal splatit ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, což však žalovaný řádně a včas neučinil, neboť dosud uhradil jen 2 951 Kč, a proto žalobkyně kromě zbývající jistiny (27 027 Kč) a dlužných splátek včetně úroků (3 949 Kč) uplatnila i smluvní pokuty v celkové výši 2 994 Kč a 1 208 Kč a náklady na upomínání ve výši 400 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k jednání nařízenému na den 15. 4. 2024 se bez omluvy nedostavil, stejně jako žalobkyně a její zástupce, kteří se omluvili. Soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti, když na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

3. Mezi stranami prokazatelně nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 3. 2023 na částku 30 000 Kč, neboť smlouva neobsahuje podpis ani jedné ze smluvních stran, když navíc za žalobkyni měl smlouvu uzavřít jako zprostředkovatel [jméno FO] (IČO , IČO, ), jehož podpis rovněž není na smlouvě připojen, a kromě toho není ani zřejmé na základě čeho měl za žalobkyni při uzavírání smlouvy vystupovat, když z žádného důkazu jeho zmocnění v tomto ohledu nevyplývá. Dle potvrzení o provedení transakce ze dne 17. 3. 2023 žalovaný obdržel na svůj účet, ze kterého před tím zaslal platbu 1 Kč, částku 27 500 Kč a zbývající 2 500 Kč byly převedeny na účet zprostředkovatele úvěru [jméno FO]. Dle listiny „Bonita smlouvy“ žalovaný dosud uhradil jen 2 951 Kč. Žalobkyně sice vystavila upomínky ze dne 27. 6. 2023 a 24. 8. 2023, nicméně z žádného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by tyto upomínky byly žalovanému zaslány, přičemž tato skutečnost nemůže být prokázána čestným prohlášením zaměstnance žalobkyně, či interním seznamem odeslaných zásilek. Žalobkyně kvůli prodlení žalovaného se splácením úvěru tento zcela zesplatnila v rámci předžalobní výzvy ze dne 24. 9. 2023, která byla žalovanému odeslána téhož dne.

4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně neuzavřela s žalovaným předmětnou úvěrovou smlouvu, neboť její řádné uzavření oběma účastníky jakožto smluvními stranami nebylo prokázáno, když z obsahu smlouvy nevyplývá, zda, kým a případně jak byla tato smlouva. Kromě toho nebylo prokázáno zmocnění zprostředkovatele žalobkyně k uzavření smlouvy s žalovaným, kterému byla však byla na účet prokazatelně poskytnuta částka 27 500 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil jen 2 951 Kč.

5. Podle § 440 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (o.z.) překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. Podle odst. 2 téhož ustanovení není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným nebyla z dále uvedených důvodů uzavřena tvrzená úvěrová smlouva. Předně formulář úvěrové smlouvy neobsahuje podpis ani jedné ze smluvních stran, přičemž samotné zaslání částky 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně nemůže bez dalšího nahrazovat podpis žalovaného na úvěrové smlouvě, stejně jako k jeho nezaměnitelné identifikaci pro takové právní jednání. Může tak sloužit nanejvýš pro ověření žalovaného jako majitele bankovního účtu. Mimo to i v případě prokázaného uzavření úvěrové smlouvy by na základě soudem zjištěného skutkové stavu musel, při absenci doloženého zmocnění k uzavření smlouvy za žalobkyni či prokazatelného doručení potvrzení o schválení právního jednání žalovanému, případný smluvní závazek vzniknout mezi žalovaným a zprostředkovatelem žalobkyně, který smlouvu sjednával, a to [jméno FO], takže by i řádně uzavřená úvěrová smlouva jako kontrahenta zavazovala ve smyslu § 440 odst. 2 o. z. jeho, nikoliv žalobkyni, která by tak ve věci nebyla aktivně legitimována. Z uvedeného tak vyplývá shodný závěr, že žalovaný vůči žalobkyni není smluvně zavázán k úhradě ve smlouvě sjednaných závazků. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno poskytnutí částky 27 500 Kč ze strany žalobkyně na účet žalovaného (po odečtení částky 2 500 Kč zaslané na účet zprostředkovatele), vzniklo žalovanému ve stejném rozsahu bezdůvodné obohacení, které byl žalovaný podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud vydal částku 2 951 Kč, takže nadále z titulu bezdůvodného obohacení dluží 24 549 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 15. 3. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 16. 3. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 24 549 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části ve výroku II. žalobu z výše uvedených důvodů zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 712 Kč (po zaokrouhlení), přičemž tato částka představuje 18 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně ve výši 3 957 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 779 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 578 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 378 Kč. Přiznaná část nákladů řízení vychází z rozdílu úspěchu žalobkyně (24 856,54 Kč) z celého předmětu řízení včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí (41 747,80 Kč) v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného (16 891,26 Kč) v rozsahu 41 %. Podání žalobkyně obsahující doplnění žaloby soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad řízení, neboť jeho obsah mohl a měl být zahrnut v textu původní žaloby. V dané věci se přitom jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.