31 C 76/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 15 485,73 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného revolvingového úvěru, který žalované poskytla právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) na základě Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 22. 6. 2012 dle dispozic ke smlouvě o bankovních produktech ze dne 3. 8. 2020, a to s úvěrovým rámcem do výše 10 000 Kč, ze kterého žalovaná čerpala, nicméně jej následně řádně a včas sjednaným způsobem nesplatila, a proto byl debetní zůstatek 13 685,73 Kč ke dni 26. 8. 2022 převeden na nově zřízený úvěrový účet, přičemž žalovaná na vzniklý dluh, který žalobkyně uplatnila včetně poplatků ve výši 1 800 Kč za 3 upomínky po 600 Kč, dosud nic neuhradila.

2. Rozsudkem ze dne 29.7.2024 č.j. 31C 76/2024 – 78 soud žalobu o zaplacení částky 15 485,73 Kč zamítl a současně nepřiznal žádnému z účastníku právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22.4.2025 č.j. 12Co 727/2024 – 89 k odvolání právní zástupkyně žalobkyně, rozsudek okresního soudu zrušil co do zamítnutí částky 13 658,73 Kč s příslušenstvím. Usnesení nabylo PM dne 9.6.20253. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, a to na podkladě Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 22. 6. 2012 ve spojení s žádostí žalované o Flexicredit ze dne 26. 6. 2019 a dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech ze dne 3. 8. 2020, čímž bylo umožněno žalované čerpat finanční prostředky na jejím běžném účtu až do výše limitu 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaná svou povinnost nesplnila, zejména tím, že překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas. Z toho důvodu banka využila svého práva a v souladu se smlouvou převedla dne 26.8.2022 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 13 685,73 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [č. účtu], a to za účelem jeho uhrazení žalovanou. Žalovaná přesto svoji povinnost nesplnila a dlužnou částku nesplatila, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 2.1.2023 zesplatnila. K otázce řádného zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně vycházela z obsahu žádosti žalované, kdy žalovaná uvedla informace o svém rodinném stavu, způsobu bydlení, o svém pracovním poměru, včetně výše čistého příjmu a příjmu domácnosti. Aktivní legitimace žalobkyně vyplynula ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a před tím z předchůdkyně žalobkyně na [právnická osoba] ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Dopisem ze dne 9.10.2023 vyzvala právní zástupkyně žalovanou k úhradě dlužné částky.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.8. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, přičemž součástí smlouvy byly podmínky vedení běžného účtu, kontokorentního úvěru, včetně sazebníku poplatků. Pohledávka žalobkyně má původ v závazku banky poskytnout žalované kontokorentní úvěr, umožňující žalované čerpat prostředky na běžném účtu do výše povoleného úvěrového limitu, přičemž žalovaná sjednanou výši úvěrového limitu překročila (13 685,73 Kč) a úvěr nesplácela řádně a včas. Uvedená částka vyplynula z výpisu z běžného účtu ze dne 29.7.2022, ve kterém byla uvedena částka konečného zůstatku ve výši 12 886,73 Kč a k této částce byla připočtena celková částka obratů ve výši 1 044,03 Kč. Tato skutečnost vyplynula z výpisu ze dne 31.8.2022. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem ověřovala zjištěné informace ohledně úvěruschopnosti žalované, kdy z důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela jednak z tvrzení žalované, jejích příjmů a výdajů. V návaznosti na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku ve výši 13 658,73 Kč včetně požadovaného příslušenství.11. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2000 Kč ( 1 000 Kč za podání žaloby a 1 000 Kč za odvolání), dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 485,73 Kč ve výši 1 740 Kč za každý z 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t (příprava a převzetí právního zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění, vyjádření k výzvě soudu ze dne 15.7.2024 a odvolání ), včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 2 142 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 15 485,73 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného revolvingového úvěru, který žalované poskytla právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]. (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) na základě Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 22. 6. 2012 dle dispozic ke smlouvě o bankovních produktech ze dne 3. 8. 2020, a to s úvěrovým rámcem do výše 10 000 Kč, ze kterého žalovaná čerpala, nicméně jej následně řádně a včas sjednaným způsobem nesplatila, a proto byl debetní zůstatek 13 685,73 Kč ke dni 26. 8. 2022 převeden na nově zřízený úvěrový účet, přičemž žalovaná na vzniklý dluh, který žalobkyně uplatnila včetně poplatků ve výši 1 800 Kč za 3 upomínky po 600 Kč, dosud nic neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, stejně jako omluvená žalobkyně, a proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti.

3. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena tvrzená smlouva o revolvingovém úvěru, a to na podkladě Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 22. 6. 2012 ve spojení s žádostí žalovaného o Flexicredit ze dne 26. 6. 2019 a dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech ze dne 3. 8. 2020, čímž bylo umožněno žalované čerpat finanční prostředky na jejím běžném účtu až do výše limitu 10 000 Kč. Čerpání revolvingového úvěru ze strany žalované však nebylo žalobkyní dostatečně určitě tvrzeno a tím i skutkově vymezeno a bez toho ani následně doloženo, stejně jako odeslání tří vyúčtovaných upomínek po 600 Kč či řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, zejm ve vztahu v jejím výdajům a závazkům, přestože k tomu soud žalobkyni písemně vyzýval, což však žalobkyně dostatečně neučinila. Čerpání úvěru, jehož přesný způsob (např. úhradou zboží a služeb, či výběrem z bankomatu atd.) žalobkyně ostatně ani netvrdila, přitom neprokazuje až následný převod dluhu na zvláštní úvěrový účet žalované u předchůdkyně žalobkyně, který nic nevypovídá o tom, zda, kdy a jak k původnímu čerpání úvěrového limitu došlo, případně zda je částka 13 685,73 Kč převedená na úvěrový účet tvořena pouze čerpáním úvěru, nebo i jinými nároky (smluvní poplatky, úroky apod.). Povinnost tvrdit zda a kolik žalovaná z úvěrového rámce přesně čerpala a toto přesné vymezené čerpání i prokázat přitom žalobkyně nemůže bez dalšího nahradit předložením výpisů z běžného účtu žalované, kde je bližší specifikace vyznačen jen převod dříve vzniklého dluhu na zvláštní úvěrový účet, nehledě na to, že není (v souladu se zásadou rovnosti účastníků) úkolem soudu si bez předchozích tvrzení, tato extrahovat z listin, které účastník řízení bez dalšího předloží. K otázce řádného zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně vycházela z obsahu žádosti žalované, přičemž už jen z obsahu výpisů z běžného účtu žalované je patrné, že zůstatky na jejím účtu byly záporné což nenasvědčovalo tomu, že by žalovaná byla schopná splácet další úvěr. Prokázané tak je postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni dle smlouvy ze dne [datum] a před tím z předchůdkyně žalobkyně na [právnická osoba] ke dni [datum]. S ohledem na výše uvedené skutkové závěry neučinil soud z dalších provedených důkazů žádná další (pro věc relevantní) skutková zjištění.

4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o (revolvingovém) úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nicméně žalobkyně nedoložila, že by její předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť nedoložila žádné vyhodnocení dokladů o příjmech a výdajích žalované, takže není zřejmé, z čeho konkrétně předchůdkyně žalobkyně vycházela při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalované pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let, nehledě na to, že i z těch podkladů, které žalobkyně doložila, vyplývá spíše předluženost žalované. Předchůdkyně žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalované řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Kromě toho žalobkyně neprokázala, zda vůbec, případně kdy, jak a v jaké výši a za co žalovaná z úvěrového rámce na svém běžném účtu u předchůdkyně žalobkyně čerpala, stejně tak nebylo prokázáno odeslaní či doručení tří upomínek, které byly žalované vyúčtovány celkovou částkou 1 800 Kč. Žalobkyně tedy neprokázala existenci právních důvodů pro přiznání žalované částky, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

5. Přestože byl žalovaná ve věci zcela úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.