Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva“) na částku [částka], jež se žalovaná zavázala žalobkyni splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v pravidelných týdenních splátkách ve výši [částka]. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila řádně a včas, pročež splatnost úvěru poskytnutého žalované nastala dne [datum]. Ke dni podání žaloby žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně také požaduje úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky od [datum] do zaplacení. I přes upomínku zástupce žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum], a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši [částka] v hotovosti, který se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek ve výši [částka]. V rámci Smlouvy se žalovaná zavázala kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem [částka] zaplatit i poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka] a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši [částka], celkem tedy všechny položky tvoří částku [částka]. Úroková sazba úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 70,89 %, RPSN činilo 212,77 %. Na první straně dole je vytištěno prohlášení žalované, že potvrzuje převzetí částky úvěru v hotovosti.
6. Z evidenční karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná žádala o úvěr [částka] se splatností 60 týdnů, bydlela v nájmu se spolubydlící, byla svobodná v domácnosti o dvou osobách, z toho bylo jedno její dítě. Žalovaná měla pracovat u společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. na dobu neurčitou jako [Anonymizováno] s měsíční mzdou [částka]. Její náklady měly činit [částka] na bydlení a [částka] na životní náklady. Měsíčně tak měla mít disponibilních [částka]. Dle záznamu zástupce žalobkyně měla žalovaná k ověření jí tvrzených údajů předložit svou pracovní smlouvu a výplatní pásku.
7. Z výplatní pásky žalované od společnosti [právnická osoba] na č.l. 15 soud zjistil, že čistá mzda žalované za [Anonymizováno] [Anonymizováno] činila [částka]. Z této výplatnice je zřejmé, že proti žalované byla vedena [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na ni činila [částka].
8. Z výplatní pásky žalované od společnosti [právnická osoba] na č.l. 16 soud zjistil, že čistá mzda žalované za [Anonymizováno] [Anonymizováno] činila [částka]. Z této výplatnice je zřejmé, že proti žalované byla vedena [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na ni činila [částka].
9. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka] představující nároky uplatněné v tomto řízení.
10. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
11. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
12. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Daný úvěr poskytla žalobkyně žalované v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaná se opak zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 60 pravidelných týdenních splátek ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši [částka], zaplatit i poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka] a zaplatit poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši [částka], celkem tedy částku [částka]. Úroková sazba úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 70,89 %, RPSN činilo 212,77 %. Do podání žaloby žalovaná neuhradila žalobkyni dle jejího tvrzení ničeho.
13. Žalobkyně sice v doplnění žaloby ze dne [datum] tvrdí, že dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma svého tvrzení, že procházela různé databáze, jako evidence neplatných dokladů [právnická osoba], insolvenční rejstřík a databáze společnosti [právnická osoba] a výplatní pásky žalované za dva měsíce. Ohledně výdajů žalované však není osvědčeno ničeho, evidenční karta klienta přitom obsahuje jen prohlášení žalované. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od [datum] („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.18. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas. Žalobkyně dle názoru soudu však porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU, když nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.19. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména fakt, že žalobkyně na příjmové stránce žalované vycházela pouze ze dvou výplatních pásek, nijak nezkoumala výši exekuce vedené proti žalované a na stránce výdajové vycházela čistě jen ze svých kalkulací a prohlášení žalované, která však nijak neověřovala. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalované vyžádat např. výpisy z účtů za delší období, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí její skutečné měsíční náklady, a doklady vztahující se k vedené exekuci. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné.20. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku, to je ve výši [částka], původně z důvodu poskytnutí úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinila ani jen z části. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu [částka]. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a smluvních pokutách.21. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).22. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky [částka]. Žalovaná byla úspěšná co do částky [částka] včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná by měla mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.23. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.