34 C 144/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) s úvěrovým rámcem [částka], z nějž žalovaný vyčerpal celkem částku [částka]. Žalovaný se zavázal žalobkyni tento úvěr splatit do [datum]. Žalovaný využil také volitelné služby žalobkyně ve formě služby „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “ za poplatek ve výši [částka]. Žalobkyně předmětný úvěr poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. [č. účtu] dne [datum]. Předmětem žaloby je tak uplatněná jistina ve výši [částka], poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [částka] a poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši [částka] a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Během trvání Smlouvy žalovaný uhradil žalobkyni toliko částku [částka]. I přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne [datum] žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru – součást elektronického spisu soud zjistil, že tuto žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum]. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem až [částka] bezhotovostním převodem na bankovní účet č.ú. [IBAN]. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit do [datum] spolu s poplatkem za vyčerpání tranše ve výši [Anonymizováno],[Anonymizováno] % z čerpané částky a poplatkem za službu „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “ ve výši [částka] denně. Úvěr měl být poskytnut pod variabilním symbolem [var. symbol]. RPSN úvěru činilo [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] %. Dle článku VIII. Sankce, odst. 1 Smlouvy ocitne-li se žalovaný v prodlení vzniká žalobkyni krom jiného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do jejího zaplacení.

6. Z autorizace ověření totožnosti – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. [č. účtu].

7. Z výpisu BankID – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného skrze BankID.

8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti – součást elektronického spisu soud zjistil, že v domácnosti žalovaného měly žít dvě osoby, z nichž každá měla svůj příjem, náklady na bydlení žalovaného měly činit [částka] měsíčně, nezbytné výdaje nejsou uvedeny, zbytné výdaje pak měly činit [částka] měsíčně, výdaje na půjčky pak [částka]. Ověřený čistý měsíční příjem žalovaného měl činit [částka], deklarovaný příjem pak měl činit [částka]. Minimální výdaje žalovaného pak měly činit [částka] a jeho disponibilní příjem měl činit [částka]. Tento výpočet však dle názoru soudu nevychází, když pokud je z částky čistého měsíčního příjmu [částka] (jež použila žalobkyně) odečtena částka nákladů na bydlení [částka], částka zbytných výdajů [částka], částka splátek úvěrů [částka] a částka minimálních výdajů [částka], činí výsledek mínus [částka].

9. Z identifikovaných příjmů – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně uvedla, že ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši [částka].

10. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti – součást elektronického spisu soud zjistil, že jakým způsobem žalobkyně ověřuje úvěruschopnost svých klientů, tedy i žalovaného. V tomto dokumentu žalobkyně odkazuje i na své další interní kalkulace a dále uvádí, že vychází i z metodiky ČNB.

11. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému na bankovní účet [č. účtu] dne [datum] částku [částka] a následně stejného dne částku [částka], celkem částku [částka].

12. Z emailu ze dne [datum] – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka] představující nároky uplatněné v tomto řízení.

13. Z předžalobní výzvy – součást elektronického spisu soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka] představující nároky uplatněné v tomto řízení.

14. Z podacího lístku – součást elektronického spisu soud zjistil, že zástupce žalobkyně zaslal dne [datum] žalovanému doporučenou zásilku.

15. Z výpisu z běžného účtu na č.l. 22 soud zjistil, že se jedná o výpis z účtu č. [IBAN] za období [datum] až [datum]. Počáteční stav tohoto účtu byl [částka] a konečný – [částka]. Mezi výdaji na tomto výpisu jsou uvedeny např. platby nájmů ze dnů [datum], [datum] a [datum] vždy ve výši [částka]. Na tomto účtu jsou zachyceny i přijaté úvěry od společností [Anonymizováno].cz ze dne [datum], ze dne [datum] od společnosti [právnická osoba]. nebo od společnosti [právnická osoba] ze dne [datum]. Jako příjem na tomto účtu jsou uvedeny příchozí úhrady od [právnická osoba] ze dne [datum] ve výši [částka], ze dne [datum] ve výši [částka], ze dne [datum] ve výši [částka] a např. [datum] ve výši [částka].

16. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

17. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem až [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit do [datum] spolu s poplatkem za vyčerpání tranše ve výši 1[Anonymizováno] [Anonymizováno] % z čerpané částky, poplatkem za „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “ ve výši [částka] denně. Úvěr měl být poskytnut pod variabilním symbolem [var. symbol]. RPSN úvěru činilo [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dle článku VIII. Sankce, odst. 1 Smlouvy ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou dlužné splátky vzniká žalobkyni krom jiného nárok na smluvní pokutu ve výši [Anonymizováno],[Anonymizováno] [Anonymizováno] denně z dlužné částky do jejího zaplacení. Daný úvěr poskytla žalobkyně žalovanému bankovním převodem na jím uvedené číslo účtu [č. účtu] v celkem [hodnota] tranších dne [datum] celkem v částce [částka]. Na úhradu svých závazků žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku [částka]. Žalovaný své závazky neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy zástupce žalobkyně ze dne [datum].

18. Žalobkyně sice v žalobě i v jejím doplnění ze dne [datum] tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma dokumentů Identifikované příjmy a Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]., dokument obsahující popis obecných principů a filozofie žalobkyně a výpis z běžného účtu č. [IBAN] za období [datum] až [datum]. Dokument Identifikované příjmy a popis obecných principů a filozofie žalobkyně jsou však pouze interními dokumenty žalobkyně a ve vztahu k příjmům není zřejmé, jak byly tyto zjištěny. Ohledně dokumentu Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]., tento opět představuje jen výpis z interního systému žalobkyně. Dle tohoto dokumentu měl mít žalovaný čistý měsíční příjem [částka], avšak z předloženého výpisu z účtu vyplynulo, že příjem žalovaného byl přibližně poloviční, oscilující okolo částky [částka]. Měsíční výdaje žalovaného pak žalobkyně vyčíslila na částku [částka], dále pak částkou [částka] na splácení jiných úvěrů, částky [částka] jako nákladů na bydlení, částky [částka] na zbytné výdaje. K tomuto soud uvádí, že vyšel z toho, že tyto čtyři položky tvoří samostatné nákladové položky, protože jedna se týká nákladů na bydlení, druhá zbytných výdajů, třetí nákladů na jiné úvěry a tedy čtvrtá položka ve výši [částka] musí zahrnovat nezbytné výdaje typu strava, doprava, ošacení, léky atd. Celková disponibilní částka žalovaného tak nečinila [částka], nýbrž ve výši cca [částka] ([částka] – [částka] – [částka] – 4 000 – [částka]). Z předloženého výpisu z účtu však vyplynulo, že náklady žalovaného jen na holý nájem činily [částka], k níž je třeba připočíst i náklady na služby spojené s užíváním daného bydlení. Dále není zřejmé, z čeho žalobkyně vycházela při určení nákladů na splácení jiných úvěrů žalovaného ve výši [částka] měsíčně, když předmětné úvěrové smlouvy nepředložila. Navíc nelze přehlédnout, že žalovaný, který dle kalkulace žalobkyně měl mít měsíčně disponibilních [částka] byl ke dni poskytnutí úvěru dle Smlouvy v záporném zůstatku [částka]. Žalobkyně tak při ověřování úvěruschopnosti očividně kalkulovala jen s částkami, které tvrdil žalovaný, popř. vychází z vlastních kalkulací žalobkyně, avšak jejich výsledek nebyl ověřen vůči získaným datům zejména z výpisu z bankovního účtu žalovaného. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné.

19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od [datum] („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

23. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.

24. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že výsledek kalkulace žalobkyně o disponibilním měsíčním příjmu žalovaného neodpovídá předloženému výpisu z běžného účtu žalovaného č. [IBAN], na němž byl konečný zůstatek – [částka] při zohlednění úvěrů od dalších poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, přičemž ohledně výdajů žalobkyně vycházela čistě z prohlášení žalovaného a svých kalkulací bez jejich ověření vůči předloženým podkladům. Žalobkyně tak měla na základě této skutečnosti, tj. že výsledky její kalkulace úvěruschopnosti žalovaného neodpovídají předloženým dokladům, opětovně a detailněji posoudit údaje, z nichž při své kalkulaci úvěruschopnosti vycházela.

25. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši [částka] původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil dle tvrzení žalobkyně jen v rozsahu [částka]. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu [částka]. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, smluvních pokutách a dodatečných službách.

26. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

27. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka], žalovaný pak byl úspěšný v částce [částka] plus uplatněný zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuta. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovaný žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.