Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky [částka] spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], za což se žalovaný zavázal žalobkyni tento úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 19,99 % ročně a poplatek za zprostředkování úvěru ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] vždy k 25. dni měsíce počínaje [datum]. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, když uhradil pouze splátky za období od [datum] do [datum]. Dodatkem ke Smlouvě bylo sjednáno splátkové volno pro splátky splatné dne [datum] a [datum]. Žalobkyně tak poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Předmětem žaloby je tak částka [částka] na jistině[částka] částka, představující obchodní úrok za období do [datum] [částka] částka, představující smluvní pokutu, pojistné ve výši [částka], obchodní úrok ve výši 19,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], obchodní úrok 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný ničeho nezaplatil i přes předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum]. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 30 pravidelných měsíčních splátek po [částka] včetně měsíčního pojistného ve výši [částka]. Poplatek za poskytnutí úvěru činil [částka]. Roční úroková sazba činila 19,99 %. V článku 5 Smlouvy byla sjednána smluvní pokuta [částka] za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu.
6. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že tuto zprávy vyhotovila žalobkyně ve vztahu k žalovanému. Dle této zprávy měl být čistý příjem žalovaného ve výši [částka] měsíčně, dále měla mít domácnost žalovaného příjem ve výši [částka] měsíčně, žalovaný měl [Anonymizováno] Celkové výdaje žalovaného včetně splátek úvěrů měly u žalovaného činit [částka]. Žalobkyně měla verifikovat ověřený příjem ve výši [částka] z bankovního výpisu, žalovaný měl být ověřen v registru bankovních i nebankovních klientský informací, v insolvenčním rejstříku a evidenci exekucí. Žalobkyně také identifikovala další dva investiční úvěry žalovaného se splátkami [částka] a [částka] a zbývajícími jistinami [částka] a [částka] a jeden kontokorent s dlužnou jistinou [částka].
7. Z úvěrové zprávy Czech non-banking credit bureau soud zjistil, že žalovaný měl mít k blíže neurčenému datu dva existující úvěry a jeden nesplátkový úvěr. U splátkových úvěrů činila nesplacená jistina [částka] a měsíční splátky v úhrnu [částka], jeden odmítnuty úvěr z kreditní karty, jeden nesplátkový spotřebitelský úvěr existující a jeden ukončený. Po splatnosti se svými závazky nebyl.
8. Z výpisu z bankovního účtu č. [č. účtu] na č.l. 28-28pv soud zjistil, že tento byl veden pro žalovaného a za období od [datum] do [datum] činil dosavadní kreditní obrat [částka] a dosavadní debetní obrat [částka], zůstatek dne [datum] činil [částka] a zůstatek dne [datum] činil [částka]. Veškeré příjmy tohoto účtu v období od [datum] do [datum] se skládaly z částky [částka] ze dne [datum], která byla připsána od [adresa] s popiskem „zaplacená [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] “ a částky [částka] ze dne [datum] od Úřadu práce jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] za [Anonymizováno] [Anonymizováno].
9. Z výpisu z bankovního účtu č. [č. účtu] na č.l. 17-19 soud zjistil, že tento byl veden pro žalovaného a za období od [datum] do [datum] činil dosavadní kreditní obrat [částka] a dosavadní debetní obrat [částka], zůstatek dne [datum] činil [částka] a zůstatek dne [datum] činil [částka]. Veškeré příjmy tohoto účtu v období od [datum] do [datum] pocházely od osoby žalovaného vyjma částky [částka] ze dne [datum], která byla připsána od [adresa] s popiskem „zaplacená [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] “.
10. Z výpisu z bankovního účtu č. [č. účtu] na č.l. 20-27pv soud zjistil, že tento byl veden pro žalovaného a za období od [datum] do [datum] činil dosavadní kreditní obrat [částka] a dosavadní debetní obrat [částka], zůstatek dne [datum] činil [částka] a zůstatek dne [datum] činil [částka]. Veškeré příjmy tohoto účtu v období od [datum] do [datum] pocházely od osoby žalovaného vyjma částky [částka] ze dne [datum], která byla připsána od [adresa] s popiskem „zaplacená faktura [Anonymizováno] [Anonymizováno] “, částky [částka] ze dne [datum] od [jméno FO] a částky [částka] ze dne [datum] od Úřadu práce jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] za [Anonymizováno] [Anonymizováno].
11. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že dle evidence žalobkyně žalovaný na svůj závazek ze Smlouvy uhradil celkem částku [částka].
12. Z potvrzení o vyplacení úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně převedla dne [datum] žalovanému na účet číslo [č. účtu] částku [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol].
13. Z předžalobní upomínky ze dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr ze Smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka] představující nároky uplatněné v tomto řízení do [datum].
14. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
15. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
16. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý úvěr splácet včetně úroků ve výši 19,99 % ročně a poplatku [částka] formou 30 pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka]. Pro případ neplnění Smlouvy byla sjednání smluvní pokuta [částka] za každou opožděnou platbu. Žalovaný načerpal úvěr ze Smlouvy dne [datum] formou bezhotovostního převodu. Žalovaný následně uhradil na základě Smlouvy celkem [částka]. Žalobkyně následně dopisem ze dne [datum] úvěr ze Smlouvy zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky [částka]. V této výzvě byl žalovaný upozorněn i na možnost řešení věci soudní cestou. Žalovaný však i přesto svůj dluh nezaplatil.
17. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne [datum] tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma tří výpisů z účtu č. [č. účtu] za období [datum] až [datum], [Anonymizováno] a svého vyjádření, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ve svém vyjádření ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že pro stanovení příjmu žalovaného vycházela žalobkyně z částky [částka] a měsíčních výdajů žalovaného ve výši [částka], z čehož dovodila disponibilní čistý měsíční příjem žalovaného ve výši [částka]. Pomine-li soud skutečnost, že už tato samotná kalkulace ([částka] – [částka] = [částka]) postrádá logiku, je třeba uvést, že skutečně zjištěné příjmy se sestávaly z plateb od úřadu práce ve formě rodičovské podpory ve výši [částka], což dle všeho musel být příjem partnerky žalovaného, jedné částky [částka] od pana [jméno FO] a třech částek od pana [adresa], z jejichž popisku však vyplývá, že se nejednalo o čistý příjem žalovaného, nýbrž o jím fakturovanou částku, od níž bylo třeba odečíst náklady a následně i daň z příjmů a sociální a zdravotní pojištění. Ohledně příjmů žalovaného tak tyto příjmy nevypovídají ničeho, protože teoreticky daná zakázka žalovaného pro něj mohla být i ztrátová. O ekonomické situaci za dané situace tak mohly vypovídat jen počáteční a konečné zůstatky na účtu žalovaného. Z nich je však patrné, že disponibilní prostředky žalovaného se pohybovaly v rozsahu od [částka] do [částka], resp. [částka], resp. [částka]. Tedy rozhodně nelze hovořit o tom, že by žalovaný měl měsíčně čistý disponibilní příjem [částka]. Ohledně výdajů žalovaného pak není známo ničeho vyjma jeho tvrzení, že měsíčně činí [částka], přičemž s touto částkou žalobkyně očividně nekalkulovala, a není tak ani zřejmé, z jaké částky nákladů žalobkyně počítala. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které byly pro posouzení úvěruschopnosti žalované nezbytné.
18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od [datum] („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
22. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.
23. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že jednak samotná kalkulace měsíčních disponibilních prostředků nemohla při měsíčních nákladech [částka] vyjít žalobkyni jako kladná bilance a dále že žalobkyně očividně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného nevycházela z jeho příjmů, ale z jeho výnosů před odečtením nákladů, daní a poplatků. Ohledně výdajů žalovaného pak nebylo zjištěno ničeho. Žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady od žalovaného, např. jeho daňové přiznání, z nějž by šlo žalovaným deklarovaný příjem ověřit, a dále rozpis jeho měsíčních nákladů, který by následně ověřila, nebo si k jeho ověření vyžádala od žalovaného další podklady.
24. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši [částka] původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, pojištění a dodatečných službách. Z tohoto důvodu soud posoudil účtované smluvní pokuty a pojistné jako nedůvodné. Žalovaný je tak povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil v rozsahu [částka]. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu [částka].
25. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl, když zamítnutá částka [částka] přesahuje obohacení žalovaného. Soud zamítl také požadované příslušenství, včetně požadovaných smluvních a zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).
26. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka], žalovaný pak do částky [částka] plus příslušenství. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
27. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.