34 C 260/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 095,80 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 6. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) na částku 16 800 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni tento úvěr splatit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 370 Kč, poplatkem za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 165 Kč a poplatkem za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 110 Kč, celkem tedy částku 21 445 Kč. Žalobkyně předmětný úvěr poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet č. [č. účtu] dne 6. 5. 2023. Předmětem žaloby je tak uplatněná jistina ve výši 16 800 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 370 Kč, poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 165 Kč, poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 110 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny od 20. 6. 2023 do 18. 9. 2023. Během trvání Smlouvy žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. I přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 24. 3. 2024 žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, Anonymizováno3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 6. 5. 2023. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 16 800 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č.ú. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit do 5. 6. 2023 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 370 Kč, poplatkem za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 165 Kč a poplatkem za službu „[Anonymizováno] ve výši 110 Kč měsíčně. Úvěr měl být poskytnut pod variabilním symbolem [var. symbol]. RPSN úvěru činilo 1 566 %. Dle odst. I.2. byly součástí Smlouvy i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.6. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že dle jejich odst. 6.4. ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou dlužné splátky vzniká žalobkyni krom jiného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do jejího zaplacení.7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že žalovaný měl žít sám, počet příjmů domácnosti měl být jeden, měsíčně měl splácet na půjčky částku 2 077 Kč, měsíční výdaje na bydlení měly činit částku 8 000 Kč, další nezbytné výdaje měly činit částku 4 000 Kč, ostatní zbytné výdaje pak měly činit částku 1 000 Kč. Jeho měsíční příjem měl činit částku 42 566 Kč a disponibilní příjem u něj měl měsíčně činit částku 15 400 Kč.8. Z dokumentu obecné principy posuzování a filozofie Společnosti soud zjistil, že jakým způsobem žalobkyně ověřuje úvěruschopnost svých klientů, tedy i žalovaného. V tomto dokumentu žalobkyně odkazuje i na své další interní kalkulace a dále uvádí, že vychází i z metodiky ČNB.9. Z identifikovaných příjmů soud zjistil, že žalobkyně uvedla, že ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 42 566 Kč. Způsob ověření tohoto příjmu však uveden není.10. Z výpisu z běžného účtu č. 2021/8 na č.l. 20-21pv soud zjistil, že se jedná o výpis z účtu č. [č. účtu] za období 8. 7. 2021 až 8. 8. 2021, jeho počáteční zůstatek činil 44 990,75 Kč a konečný zůstatek 35 570,62 Kč, měsíční kreditní obrat činil 143 892,85 Kč a měsíční debetní obrat činil 193 314,23 Kč. Na příjmové straně je 5. 8. 2021 uvedena částka 40 163 Kč od [právnická osoba]. a na výdajové krom jiného celkem [hodnota] platebních transakcí, kdy byla z tohoto účtu odesílána 1 Kč.11. Z výpisu z běžného účtu č. 2021/9 na č.l. 22 soud zjistil, že se jedná o výpis z účtu č. [č. účtu] za období 17. 8. 2021 až 5. 9. 2021, jeho počáteční zůstatek činil 4 430,62 Kč a konečný zůstatek 45 682,13 Kč, měsíční kreditní obrat činil 57 252,30 Kč a měsíční debetní obrat činil 58 310,51 Kč. Na příjmové straně je 5. 9. 2021 uvedena částka 41 252,30 Kč od [právnická osoba].12. Z výpisu z běžného účtu č. 2021/10 na č.l. 23-25 soud zjistil, že se jedná o výpis z účtu č. [č. účtu] za období 1. 10. 2021 až 31. 10. 2021, jeho počáteční zůstatek činil 59 867,12 Kč a konečný zůstatek 29 132,30 Kč, měsíční kreditní obrat činil 46 499,51 Kč a měsíční debetní obrat činil 77 234 Kč. Na příjmové straně je 4. 10. 2021 uvedena částka 46 499,50 Kč od [právnická osoba].13. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu č. [č. účtu].14. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně dle svého tvrzení dne 6. 5. 2023 zaslala na číslo účtu [č. účtu] částku 16 800 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol] a poznámkou „[Anonymizováno] Vaše [Anonymizováno] “.15. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 3. 2024, včetně podacího lístku ze stejného dne soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 24 772,50 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení ze Smlouvy.16. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.17. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 6. 5. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 16 800 Kč. Daný úvěr poskytla žalobkyně žalovanému bankovním převodem na jím uvedené číslo účtu [č. účtu] dne 6. 5. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit do 5. 6. 2023 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 370 Kč, poplatkem za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 165 Kč a poplatkem za službu „[Anonymizováno] výši 110 Kč měsíčně. Dle odst. 6.4. Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně pak v případě prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Na úhradu svých závazků žalovaný neuhradil ničeho, a to ani po předžalobní výzvě zástupce žalobkyně ze dne 24. 3. 2024.18. Žalobkyně sice v žalobě i v jejím doplnění ze dne 23. 1. 2025 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma dokumentů Identifikované příjmy a Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]., dokument obsahující popis obecných principů a filozofie žalobkyně a tři výpisy z účtu žalovaného z období přibližně roku a půl před uzavřením Smlouvy. Dokument Identifikované příjmy a popis obecných principů a filozofie žalobkyně jsou však pouze interními dokumenty žalobkyně a ve vztahu k příjmům není zřejmé, jak byly tyto zjištěny. Ohledně dokumentu Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]., tento opět představuje jen výpis z interního systému žalobkyně. Dle tohoto dokumentu měl mít žalovaný čistý měsíční příjem 42 566 Kč, měsíční výdaje měly žalovaného činit 15 077 Kč sestávající se z nákladů na bydlení 8 000 Kč, splátek ostatních půjček 2 077 Kč, dalších nezbytných výdajů ve výši 4 000 Kč a zbytných výdajů ve výši 1 000 Kč. Disponibilní příjem měl tak činit 15 400 Kč měsíčně, žalovaný měl být v domácnosti sám. Částka nákladů na bydlení ve výši 8 000 Kč přitom není nijak ověřena a s ohledem na skutečnost, že by měl v sobě zahrnovat i zálohy na služby spojené s užíváním domu/bytu ve formě elektřiny, plynu, vodného a stočného atd. se jeví soudu jako velmi nízká. Taktéž částka měsíčních nezbytných výdajů ve výši 4 000 Kč se jeví jako nízká s přihlédnutím k cenám telekomunikačních služeb, dopravy, jídla atd. Žalobkyně tak při ověřování úvěruschopnosti očividně kalkulovala jen s částkami, které tvrdil žalovaný, k jejich fyzickému ověření dle předložených dokumentů nedošlo, resp. pro to neexistuje ve spise jediný důkaz. Žalobkyně sice měla k dispozici tři výpisy z účtu žalovaného však s ohledem na jejich stáří (rok 2021) tyto nemohly poskytnout aktuální vhled na finanční situaci žalovaného v době uzavření Smlouvy (rok 2023). S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné.19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.20. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,23. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 16 800 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.24. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z již neaktuálních bankovních výpisů, a tedy ohledně příjmů i výdajů žalovaného tak žalobkyně vycházela čistě z prohlášení žalovaného a svých kalkulací. Žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo aktuální výpisy z bankovního účtu žalovaného za delší období, na jejichž základě by mohla tvrzené skutečnosti verifikovat.25. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 16 800 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby neučinil ani z části. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 16 800 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, smluvních pokutách a dodatečných službách.26. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).27. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 506,51 Kč, přičemž tato částka představuje 21,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 884 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 095,80 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit zástupci žalobkyně.28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.