Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

34 C 338/2023

Soud: Okresní soud v ChomutověDatum rozhodnutí: 30. 4. 2024Č. j.: 34 C 338/2023-28Samosoudce: Mgr. Oldřich KrkoškaAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 18. 6. 2024ECLI:CZ:OSCV:2024:34.C.338.2023.1
smlouva o úvěrubezdůvodné obohacenívýživné
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 085 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 18 052 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 015,53 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 311,66 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 714,31 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 6 384,35 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 137 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 27. 4. 2021 smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) na částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úroky v pevné výši 1 155 Kč, cenou za poskytnutí a uzavření Smlouvy ve výši 5 880 Kč, s úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 107 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 160 Kč. Celkem měl žalovaný uhradit předchůdkyni žalobkyně částku 22 302 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena do 27. 6. 2022. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru byla tato ve výši 6 384,35 Kč od 28. 6. 2022 úročena úrokovou sazbou 15 % ročně. Předmětem žaloby je tak neuhrazená jistina ve výši 6 384,35 Kč, neuhrazený úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 329,96 Kč, nesplacená část úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 3 001,09 Kč, nesplacená část úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 569,16 Kč, nesplacená část poplatku za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 1 102,44 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 750 Kč, úrok vyčíslený od 28. 6. 2022 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny v kapitalizované výši 1 311,66 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 11. 7. 2023 v kapitalizované výši 1 015,53 Kč, úrok z úvěru ve výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 384,35 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 6 714,31 Kč (sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 384,35 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 329,96 Kč) od 12. 7. 2023 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinnosti ke dni 7. 8. 2023. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání svým podáním ze dne 16. 2. 2024. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 27. 4. 2021, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč v hotovosti, který se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně uhradit formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 593 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem 15 % z jistiny, tj. 1 155 Kč, zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 107 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 160 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 22 302 Kč.

6. Ze žádosti o úvěr ze dne 27. 4. 2021 na č.l. 18-18pv a 19-19pv soud zjistil, že žalovaný nebyl zaměstnán, zdroj příjmů je označen jako „[Anonymizováno] “, jeho měsíční příjem měl plynout ze sociálních dávek ve výši 7 293 Kč, rodičovského příspěvku ve výši 1 710 Kč a [Anonymizováno] ve výši 9 900 Kč, celkem tedy příjem žalovaného měl měsíčně činit 18 903 Kč, a použitelný měsíční příjem měl činit 4 513 Kč. Měsíční výdaje domácnosti žalovaného pak měly činit částku 14 390 Kč, z čehož bylo 3 000 Kč na bydlení a energie, částka 9 090 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a srážky resp. výživné 1 500 Kč a měsíční dosavadní splátky ve výši 800 Kč. Dle formuláře žalovaný předložil k prokázání svých tvrzení výplatní výpis z bankovního účtu. Žalovaný pak měl bydlet v nájmu, byl svobodný, měl dvě vyživované děti, základní vzdělání a měly proti němu být vedeny exekuce pro částku 18 000 Kč, které řádně splácel.

7. Z transakční historie žalovaného soud zjistil, že žalovaný uhradil na úvěr ze Smlouvy v období od 28. 4. 2021 do 25. 6. 2022 celkem částku 10 915 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně její přílohy, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 8. 2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 11. 2023, včetně podacího lístku z 2. 11. 2023, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 22 012,42 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.

11. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.

12. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

13. Dne 27. 4. 2021 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti. Žalovaný se opak zavázal předchůdkyni žalobkyně uhradit formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 593 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem 15 % z jistiny, tj. 1 155 Kč, zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 107 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 160 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 22 302 Kč. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku 10 915 Kč.

14. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 8. 2. 2024 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. K prokázání tohoto svého tvrzení však doložila pouze žádost o úvěr, žádné další doklady. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. K tomuto závěru jej vedla zejména skutečnost, že výše příjmu nebyla nijak ověřena. Stejně tak na straně výdajů se uvedená částka 14 390 Kč (3 000 Kč + 9 090 Kč + 1 500 Kč + 800 Kč) jako náklady na jednoho dospělého člověka se dvěma vyživovanými dětmi zdá být velmi podhodnocená, zejména pak částka 3 000 Kč na bydlení včetně nákladů na energie, vodné a stočné atd. Částka 9 090 Kč měsíčně zahrnující dopravu, stranu, ošacení, léky atp. pro jednu dospělou osobu a dvě děti se přitom také jeví jako nízká, avšak teoreticky možná. Vůči žalovanému navíc byla vedena i minimálně jedna exekuce pro částku okolo 18 000 Kč, což dokládá obecnou špatnou finanční situaci žalovaného. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 15. 8. 2023. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 1. 11. 2023 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.

15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,19. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).20. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky celkem ve výši 12 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.21. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU, patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pokud vůbec, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že předchůdkyně žalobně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela čistě z jeho prohlášení, které se navíc jeví jako pravděpodobně podhodnocené. Předchůdkyně žalobkyně tak měla lépe ověřit výdaje žalovaného, např. vyžádáním si celkových výpisů z účtů za dostatečné období.22. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši celkem 12 000 Kč původně z důvodu poskytnutí zápůjčky – spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil v rozsahu 10 915 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 1 085 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách, včetně pojištění. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek o jejíž existenci bylo učiněno souhlasné prohlášení.23. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Odo 3675/2021).24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 1 085 Kč. Žalovaný byl úspěšný co do částky 18 052 Kč plus úrok z prodlení a ostatní příslušenství uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.25. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací