Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [Anonymizováno] [právnická osoba], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba].), se sídlem [adresa], IČO: [IČO], (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) s úvěrovým rámcem [částka]. První čerpání bylo provedeno úhradou částky [částka] na účet zprostředkovatele dne [datum]. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Od data prodlení je pak úvěr úročen úrokem ve výši 26,28 % ročně. Před podáním žaloby pak dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně částku [částka]. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši [částka], poplatky za upomínání ve výši [částka], pokuty ve výši [částka], pojistné ve výši [částka], kapitalizované úroky z úvěru ve výši [částka], smluvní úrok ve výši 26,28 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě, žalovaná se k výzvě nevyjádřila, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze žádosti/Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně dne [datum], a to ve formě smlouvy o revolvingovém úvěru. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem [částka] a prvním čerpáním ve výši [částka], který se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % z dlužné částky. Úroková sazba dle Smlouvy činila 22,68 % ročně, RPSN činilo 28,74 %. Součástí ujednání dle Smlouvy bylo i pojištění Soubor Master za cenu 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Ze Smlouvy soud dále zjistil, že žalovaná v době uzavírání Smlouvy byla svobodná, měla dvě vyživované děti a bydlela v nájmu. Pracovala jako dělník, řemeslník, opravář u společnosti [právnická osoba]. od března 2018. Její měsíční příjem měl činit [částka] měsíčně, náklady domácnosti pak měly činit [částka]. Žalovaná neměla mít jiné finanční závazky z úvěrů, hypoték nebo úvěrových karet.
6. Z dopisu předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou, že jí poskytla revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem až [částka].
7. Z dokumentu označeného jako Předdotazy soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy lustrovala žalovanou v systému Solus.
8. Z platební historie k úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná ze Smlouvy čerpala za období od [datum] do [datum] úvěr celkem [hodnota] krát a to celkem v částce [částka]. Za stejné období žalovaná předchůdkyni žalobkyně uhradila částku [částka].
9. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně odstoupila od Smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka].
10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně podacího archu ze stejného dne soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení svých pohledávek za žalovanou na žalobkyni.
11. Z předžalobní upomínky ze dne [datum], včetně podacího archu z [datum], soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka] s příslušenstvím představující nároky uplatněné v tomto řízení.
12. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
13. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
14. Dne [datum] byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva formou akceptace žádosti žalované, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem [částka] a prvním čerpáním ve výši [částka], který se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % z dlužné částky. Úroková sazba dle Smlouvy činila 22,68 % ročně, RPSN činilo 28,74 %. Žalovaná však porušovala své povinnosti dle Smlouvy, pročež předchůdkyně žalobkyně od Smlouvy odstoupila dopisem ze dne [datum] a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky [částka]. Za dobu trvání Smlouvy žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně částku [částka] ([částka] dle platební historie a částku [částka] dne [datum] dle tvrzení žalobkyně), což vyplývá z předložené platební historie úvěru žalované.
15. Žalobkyně sice v žalobě tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci k jeho prokázání. Předchůdkyně žalobkyně očividně vycházela pouze z tvrzení žalované uvedených v žádosti, která si nijak neověřila vyjma lustrace žalované v systému Solus. O reálné příjmové a výdajové stránce žalované tak de facto není známo ničeho, zejména o skutečných nákladech žalované na bydlení, energie, služby, jídlo, dopravu atd. Předchůdkyně žalobkyně převedla své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž svědčí oznámení o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od [datum] („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
20. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky celkem ve výši [částka]. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 ZSU.
22. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU v rozhodném znění navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] a rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] C-679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
23. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU/2763/2018-24 a nález FA/SR/SU/779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU, patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, pokud vůbec, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že předchůdkyně žalobně při ověřování úvěruschopnosti žalované očividně vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích. Předchůdkyně žalobkyně tak měla lépe ověřit výdaje žalované, např. vyžádáním si celkových výpisů z účtů za dostatečné období.
24. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši celkem [částka] původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 87 odst. 1 ZSU vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinila v rozsahu [částka] ([částka] dle platební historie a částku [částka] dne [datum] dle tvrzení žalobkyně). Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu [částka]. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách, včetně pojištění. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], jejíž existence vyplývá z oznámení o postoupení pohledávek.
25. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. V dané věci je totiž třeba aplikovat ust. § 87 ZSU jakožto speciální úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Žalobkyni tak sice zůstává nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v nové době splatnosti, jež v tomto případě byla určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyni tak vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení až v situaci, kdy povinnost uložená tímto rozsudkem nebude plněna dobrovolně (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).
26. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka], žalovaná pak byla úspěšná v částce [částka] včetně příslušenství k dnešnímu dni. Z toho vyplývá, že žalovaná by měla mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
27. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.