Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení částky 37 112,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 977,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 749,44 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 31 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úroku 22,02 % ročně z částky 31 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4.4.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 68 112,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 5.11.2021 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit předchůdkyni žalobkyně poplatek v celkové výši 41 713 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 28 206 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,02 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 667 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 984 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5.5.2023. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě informací získaných od žalovaného o jeho rodinných, majetkových, pracovních a dalších poměrech, které byly zaznamenány do zákaznické karty ze dne 5.11.2021 a ověřeny oproti dokladům – pracovní smlouvě (7/2022), výplatním páskám za září a říjen 2021 a příjmového dokladu za říjen 2021, dále prověřovala insolvenční rejstřík. Žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník, jeho měsíční příjem činí 17 560 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradil předepsané splátky. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023, s účinností ke dni 27.9.2023. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem 4 000 Kč, později již ničeho neuhradil. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a rovněž byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Ze Zákaznické karty, žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 5.11.2021 bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 30 000 Kč na vybavení domácnosti. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí jako nájemník, nemá žádnou vyživovací povinnost, není majitelem automobilu, je zaměstnán na plný úvazek u zaměstnavatele [jméno FO] [IČO] IČO, , jako dělník, jeho čistý měsíční příjmem činí 17 560 Kč, což mělo být ověřeno ze dvou výplatních pásek 9,10/2021, pracovní smlouvy na dobu určitou 1.7.2022 a příjmového dokladu 9.10.2021. Měsíční výdaje žalovaný uvedl v odhadované výši 3 800 Kč bez konkretizace. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že nemá kreditní kartu, spotřebitelský úvěr u jiné společnosti ani bankovní účet na své jméno. Zákaznická karta je za žadatele podepsaná.
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 5.11.2021 vč. smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit úvěr spolu s poplatkem ve výši 39 373 Kč a pojistným ve výši 2 340 Kč, tj. celkem částku 76 713 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 984 Kč (výše poslední splátky 945 Kč). Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.
6. Z Tabulky umoření ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného, přičemž dne 5.11.2021 byla žalovanému poskytnuta částka 35 000 Kč, žalovaný na úvěr vrátil dne 9.11.2021 částku ve výši 4 000 Kč.
7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 a Seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka ze smlouvy číslo [hodnota] byla postoupena žalobkyni a zároveň žalovaného informovala o výši dluhu a možném způsobu jejího uhrazení.
9. Z Informace o zpracování osobních údajů ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o důvodu a způsobu zpracování osobních údajů.
10. Z Podacího lístku ze dne 27.10.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 27.10.2023 zásilku.
11. Z Výzvy k plněním se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 15.2.2024 a podacího lístku ze dne 16.2.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětné pohledávky před podáním žaloby.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 5.11.2021 spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem ve výši 39 373 Kč a pojistným ve výši 2 340 Kč v pravidelných 78 týdenních splátkách po 984 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací získaných od žalovaného a zaznamenaných v zákaznické kartě ze dne 5.11.2021. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 4 000 Kč. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou soudního vymáhání.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu17. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.21. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde než shledat smlouvu neplatnou.22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně měla s žalovaným uzavřít dne 5.11.2021 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 35 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, formálně tak sice zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, kdy tyto údaje byly uvedeny v žádosti o spotřebitelský úvěr, ale tvrzené skutečnosti již nijak neověřovala. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz, pouze zákaznickou kartu obsahující tvrzené údaje. Žalobkyně neprokázala ani tvrzenou lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalovaný měl mít, dle informací uvedených v zákaznické kartě, příjem ve výši 17 560 Kč, což nebylo nijak ověřeno. V zákaznické kartě je uvedena poznámka, že pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do dne 1.7.2022, měl tedy skončit sedm měsíců po poskytnutí úvěru, přičemž úvěr měl být splacen přibližně 19 měsíců. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr svobodný, neměl mít žádnou vyživovací povinnost, bydlel jako nájemník. Výdaje jsou uvedeny pouze v odhadnuté výši 3 800 Kč měsíčně bez konkretizace. Uvedené výdaje se s ohledem na běžnou výši cen bydlení, energií, potravin, oblečení atd. nejeví jako reálné. Předchůdkyně žalobkyně tak učinila nedostatečná zjištění, proto ani nemohla učinit odpovídající kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.23. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 35 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 4 000 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 31 000 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smluv o úvěru důvodný není.24. Pokud se jedná o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.25. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 31 000 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajících žalobou uplatněných nároků nezbylo soudu než žalobu zamítnout.26. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.27. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil tím méně prokázal, jaké jsou jeho možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdal možného poučení.