Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 5 561,32 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 403,1 Kč od 28.3.2024 do zaplacení a částky 319,33 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19.12.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 10 880,65 Kč s příslušenstvím z titulu nevráceného úvěru. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 25.8.2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s možností postupného čerpání do výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky. Žalovaný požádal o úvěr prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno]. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční příjmy a výdaje), prověření ve veřejných registrech (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr hledaných osob, registr Starostové, katastrální rejstřík, NRKI, BRKI) a informací z bankovního účtu žalovaného, případně z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 32 489 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen bankovním převodem na účet č. [č. účtu], a to dne 25.8.2023 v částce 5 000 Kč. Žalovaný využil volitelné služby poskytované žalobkyní za poplatek, a to služby Klidné spaní za poplatek ve výši 109,80 Kč, služby Presto za poplatek ve výši 165 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 28,80 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 27.3.2024, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 28.3.2024. Žalobkyně po žalovaném požadovala úhradu nesplaceného dluhu v celkové částce 10 561,32 Kč sestávající z jistiny 5000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 99,50 Kč, smluvního úroku 5 158,22 Kč, poplatku za službu Klidné spaní 109,80 Kč, poplatku za službu Presto 165 Kč a poplatku za službu Informační SMS servis 28,80 Kč, a dále úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dní prodlení (od 25.9.2023 do 24.12.2023) ve výši 319,33 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po předžalobní výzvě odeslané dne 4.12.2024.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy k jednání soudu nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 25.8.2023 včetně přílohy: předpisu denních splátek bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně na jeho bankovní účet peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do 15.2.2025, RPSN činila 1 580,60 %, denní úroková sazba 0,866 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek byly sjednány sankce, kdy žalobkyni vznikl nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Žalobkyně dále předložila Všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 1.6.2023.
5. Ze Standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit apod.), vysvětlení používaných pojmů.
6. Z Informace pro spotřebitele bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o procesu poskytování spotřebitelského úvěru a o poskytovaném spotřebitelském úvěru.
7. Z Principů posuzování úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila dokument obsahující informace o způsobu, jakým posuzuje úvěruschopnost klientů.
8. Z Identifikovaných příjmů bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala výši ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 32 489 Kč. Příjem měl být doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, případné další příjmy měly být žalovaným doloženy jiným způsobem.
9. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobkyně]. bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala osobní údaje žalovaného a údaje o jeho čistých měsíčních příjmech a výdajích. Ve výpisu je zaznamenáno, že společně hospodařící domácnost žalovaného tvoří dva členové, z toho jeden s příjmem, má pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 0 Kč, na bydlení ve výši 5 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 1 000 Kč. Čistý měsíční příjem uváděný žalovaným měl činit 35 000 Kč, ověřený čistý měsíční příjem pak 32 489 Kč. Při započtení rezervy na výdaje 600 Kč a vypočítaných minimálních výdajů 9 260 Kč měl disponibilní příjem činit 23 200 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné.
10. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 25.8.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala platbu částky 5 000 Kč uskutečněnou dne 25.8.2023, pod variabilním symbolem [var. symbol], na účet č. [č. účtu].
11. Z Autorizace ověření totožnosti ze dne 25.8.2023 a BankID výpisu bylo zjištěno, že dle záznamů žalobkyně došlo k ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím služby BankID od společnosti [právnická osoba].
12. Ze Souhlasu se zpracováním osobních údajů bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila dokument obsahující informace o zpracování osobních údajů.
13. Z Výpovědi smlouvy o půjčce ze dne 27.3.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému e-mail, v němž žalovanému oznámila, že vypověděla předmětnou smlouvu o půjčce s okamžitou platností z důvodu nehrazení závazků po splatnosti ani po upozornění na dluh. Celková dlužná částka činila 11 615,65 Kč.
14. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 4.12.2024 včetně podacího lístku ze dne 4.12.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení předmětné pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 25.8.2023 vyčíslené v částce 11 615,65 Kč.
15. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 29.8.2025 bylo zjištěno, že majitelem běžného účtu č. [č. účtu] byl v období 19.5.2021 – 26.3.2025 žalovaný. Na tento účet byla v období od 25.8.2023 do 27.3.2024 připsána jedna příchozí platba od žalobkyně, a to dne 25.8.2023 ve výši 5 000 Kč, pod variabilním symbolem [var. symbol].
16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25.8.2023 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím žalobkyni vrátit. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 25.8.2023 bezhotovostně na jeho účet částku 5 000 Kč. Žalovaný na úvěr ničeho nevrátil. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě jí evidovaných údajů a informací o žalovaném. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou soudního vymáhání.
17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
24. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde než shledat smlouvu neplatnou.
25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně měla s žalovaným uzavřít dne 25.8.2023 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od žalobkyně bezhotovostně částku ve výši 5 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet tak, že vycházela z evidovaných údajů o žalovaném, přičemž nebylo nijak prokázáno, že uváděné údaje byly žalobkyni poskytnuty právě žalovaným. Informace o příjmem ani výdajích žalovaného nebyly nijak ověřovány. Žalobkyně neprokázala ani tvrzenou lustraci žalovaného v uvedených registrech. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz. Z uvedeného plyne, že žalobkyně učinila nedostatečná zjištění, proto ani nemohla učinit odpovídající kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Lze tedy uzavřít, že se žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.
26. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 5 000 Kč a žalovaný ničeho nevrátil, je třeba na částku 5 000 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.
27. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.
28. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 5 000 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
29. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil, tím méně prokázal, jaké jsou jeho možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdal možného poučení.