45 C 116/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 15 501,87 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o nákupu na splátky č. [Anonymizováno]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy porovnala její příjmy a závazky, které žalovaná deklarovala v žádosti o úvěr. Závazky žalované byly ověřeny v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací (BRKI, NRKI), závazky po splatnosti v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, rejstříku SOLUS a v interní databázi žalobkyně. Příjmy žalované byly ve výši postačující na krytí jejích výdajů a závazků. Žalované byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 16 281 Kč, a to za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce [právnická osoba]. Žalovaná vyčerpala úvěr zaplacením ceny zboží prodejci. Mezi smluvními stranami byla sjednána úroková sazba ve výši 24,99 % ročně. Žalovaná byla povinna vyčerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle dohodnutého splátkového kalendáře. Žalovaná uhradila toliko splátky ve výši 3 649,25 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani po výzvě dlužnou částku neuhradila a úvěr nesplácela, odstoupila žalobkyně od smlouvy a ke dni 16.12.2024 úvěr zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila pohledávka za žalovanou částku 17 333,72 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 15 176,87 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku do 16.12.2024 ve výši 1 814,89 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení do 16.12.2024 ve výši 16,96 Kč a dlužných poplatků ve výši 325 Kč. Žalobkyně dále po žalované požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 24,99 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího po zesplatnění.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy k jednání soudu nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Ze Smlouvy o nákupu na splátky č. [Anonymizováno] ze dne [datum] včetně splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 16 281 Kč zaplacením ceny zboží prodejci [právnická osoba]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 24,99 % ročně, RPSN činila 31,82 %. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 574 Kč dle dohodnutého splátkového kalendáře. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 20.12.2027. Žalobkyně dále předložila Podmínky smlouvy o nákupu na splátky spol. InBank účinné od 19.8.2022.

5. Ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované informace o věřiteli úvěru, základních vlastnostech poskytovaného spotřebitelského úvěru, nákladech souvisejících s úvěrem a dalších právních aspektech.

6. Z Výpisu transakcí k účtu [Anonymizováno] za období 6.12.2023 bylo zjištěno, že se jedná o výpis z účtu žalobkyně, ze kterého žalobkyně dne 6.12.2023 zaplatila společnosti [právnická osoba]. částku 16 281 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol].

7. Z Výstupu z aplikace, záznamů o lustraci v rejstřících a registrech bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala dotazy do veřejných registrů, resp. rejstříků – SOLUS, ISIR, CRE, BRKI a Inbank Czechia s dotazy k osobě žalované ke dni 5.12.2023.

8. Z Výstupu z Centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalovaná byla lustrována v této evidenci s výsledkem: v pořádku.

9. Z Žádosti o úvěr ze dne 5.12.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala informace o žalované, že je jí 19 let, příjmy 25 000 Kč, ověřené příjmy 0 Kč, závazky 10 000 Kč, ověřené závazky 10 000 Kč a o provedených dotazech to registrů, inbankcz s výsledkem ok, agent-solus s výsledkem ok, crif-brki.

10. Z Výpisu z registru klientských informací ze dne 5.12.2023 bylo zjištěno, že žalovaná měla v době poskytnutí úvěru jeden nesplátkový kontrakt – kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 1 000 Kč. Dále požádala dne 29.11.2023 o osobní úvěr ve výši 30 000 Kč.

11. Z Přehledu plateb ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje k předmětné smlouvě dvě úhrady, a to dne 5.2.2024 ve výši 1 148 Kč a dne 4.7.2024 ve výši 2 501,25 Kč.

12. Z Opakované výzvy k úhradě ze dne 4.11.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k neprodlené úhradě dluhu z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] ve výši 2 308,07 Kč do 30 dnů s upozorněním na možnost odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně v případě neprovedení úhrady.

13. Z Předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 17.12.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky ve výši 17 333,72 Kč představující dlužnou částku po zesplatnění úvěru z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno].

14. Z Výzvy k plnění ze dne 28.3.2025 včetně poštovního podacího archu ze dne 28.3.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou u úhradě předmětné pohledávky před podáním žaloby.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované dne [datum] peněžní prostředky ve výši 16 281 Kč zaplacením ceny zboží prodejci [právnická osoba]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 24,99 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 574 Kč dle dohodnutého splátkového kalendáře. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě žalovanou v žádosti o úvěr deklarovaném příjmu ve výši 20 000 Kč a závazků ve výši 10 000 Kč, lustraci v centrální evidenci exekucí a na základě provedených lustrací žalované v registru klientských informací, přičemž zjistila další závazek žalované s úvěrovým rámcem ve výši 1 000 Kč. Závazky po splatnosti nebyly na základě provedených lustrací ve veřejných rejstřících a registrech zjištěny. Žalovaná žalobkyni na předmětný úvěr vrátila částku v celkové výši 3 649,25 Kč. Dluh nebyl žalovanou zaplacen ani po zaslání výzvy k plnění odeslané dne 28.3.2025.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně měla s žalovanou uzavřít dne 5.12.2023 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 281 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, formálně sice zjišťovala příjmy žalované, kdy tyto měly být žalovanou uvedeny při žádosti o spotřebitelský úvěr, přičemž se mělo jednat o příjem ve výši 20 000 Kč, tvrzení o příjmu však žalobkyně nijak neověřovala. Další závazky žalované žalobkyně prověřovala, a to na základě lustrací v uvedených registrech a rejstřících, přičemž zjistila, že v době podání žádosti o úvěr měla žalovaná další závazek s úvěrovým rámcem ve výši 1 000 Kč. Žalovaná měla v žádosti uvést závazky ve výši 10 000 Kč, přičemž závazky v této výši měly být dle záznamů žalobkyně ověřeny. Ve vztahu k výdajům žalované žalobkyně neučinila žádná zjištění. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně nepředložila soudu žádný relevantní důkaz, pouze výpis z registru klientských informací, výpis z lustrace v centrální evidenci exekucí a interní záznamy. Lze tedy uzavřít, že se žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

25. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované 16 281 Kč a žalovaná vrátila pouze 3 649,25 Kč, je třeba na rozdíl v těchto částkách ve výši 12 631,75 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

26. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhů a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení.

27. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 12 631,75 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajících žalobou uplatněných nároků nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

28. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení většinově úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 388,14 Kč, přičemž tato částka představuje 16,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 58,26 % a úspěchu žalované v rozsahu 41,74 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 501,87 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 740 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., a v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 9. 2025 náhrada 2 428,02 Kč za 194 ujetých km v částce 1 528,02 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 118,02 Kč ve výši 1 284,78 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit právnímu zástupci žalobkyně.

29. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, netvrdila tím méně prokázala, jaké jsou její možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdala možného poučení.