45 C 12/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29.11.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 31 167 Kč s příslušenstvím z titulu nevrácených úvěrů. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela dne 2.3.2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, jež se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 666 Kč v 78týdenních splátkách po 330 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 30.8.2023. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných od žalované o jejích rodinných, majetkových, pracovních a dalších poměrech, které byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny oproti dokladům, konkrétně oproti výměru sociální podpory za období 2/2022 a výplatním páskám za období 12/2021 a 1/2022, dále prověřovala insolvenční rejstřík. Žalovaná v zákaznické kartě ze dne 2.3.2022 uvedla, že má příjem ze státní podpory, přičemž její měsíční příjem činí 22 169 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně a včas neplnila. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila celkem 4 990 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024 s účinností ke dni 29.7.2024 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou uhrazeno ničeho. Žalovaná dále s předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne 8.11.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, jež se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 561 Kč v 65týdenních splátkách po 348 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 6.2.2023. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných od žalované o jejích rodinných, majetkových, pracovních a dalších poměrech, které byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny oproti dokladům, konkrétně oproti pracovní smlouvě a výplatním páskám za období 8,9/2021, dále prověřovala insolvenční rejstřík. Žalovaná ze dne 8.11.2021 uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako uklízečka veřejných prostranství ve společnosti [adresa], její měsíční příjem činí 26 520 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně a včas neplnila. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila celkem 12 070 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024 s účinností ke dni 29.7.2024 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou uhrazeno ničeho. Žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k úhradě dluhů, ničeho však již neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 8.11.2021 vč. smluvních podmínek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 22 561 Kč, a to v 65týdenních splátkách po 348 Kč (poslední splátka činila 289 Kč). Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 10 000 Kč obdržela v hotovosti při uzavření smlouvy. Smlouva je za obě smluvní strany podepsána.

5. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 8.11.2021 bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 10 000 Kč na vybavení domácnosti. Žalovaná v žádosti uvedla, že je vdaná, bydlí jako spolubydlící, má dvě vyživovací povinnosti, není majitelem vozu, je zaměstnána na plný úvazek jako uklízečka veřejných prostranství s čistým měsíčním příjmem 14 920 Kč, další čisté příjmy domácnosti (bez konkretizace) měly činit 11 600 Kč. Žalovanou uvedená tvrzení měla být ověřena ze dvou výplatních pásek za období 8,9/2021 a pracovní smlouvy za období 11.5.- 30.11.2021. Měsíční výdaje žalovaná uvedla bez konkretizace v odhadnuté výši 10 500 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, nemá bankovní účet. Zákaznická karta je podepsána.

6. Ze Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 8.11.2021 bylo zjištěno, že žalovaná podpisem tohoto dokumentu přistoupila ke skupinové pojistné smlouvě č. [hodnota], a to z důvodu zlepšení její finanční situace, zlepšení schopnosti plnit závazky a snížení rizika v případě, že nastane některá z pojistných událostí. Listina je zákazníkem podepsána.

7. Z Tabulky umoření ke smlouvě č. [hodnota] ze dne 5.8.2024 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 8.11.2021 byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně postupně částku v celkové výši 12 070 Kč.

8. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 2.3.2022 vč. smluvních podmínek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 25 666 Kč, a to v 78týdenních splátkách po 330 Kč (poslední splátka činila 256 Kč). Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 12 000 Kč obdržela v hotovosti při uzavření smlouvy. Smlouva je za obě smluvní strany podepsána.

9. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 2.3.2022 bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 20 000 Kč na vybavení domácnosti. Žalovaná v žádosti uvedla, že je vdaná, bydlí jako spolubydlící, má dvě vyživovací povinnosti, není majitelem vozu, je nezaměstnaná. Její čistý měsíční příjem činí 16 169 Kč a další čisté příjmy domácnosti (bez konkretizace) činí 6 000 Kč, což mělo být ověřeno ze dvou výplatních pásek za období 12/2021 a 1/2022 a výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky od 1.2.2022. Měsíční výdaje žalovaná uvedla bez konkretizace v odhadnuté výši 9 000 Kč. Žalovaná v době podání žádosti hradila předchůdkyni žalobkyně splátky 1 531 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, nemá bankovní účet. Zákaznická karta je podepsána.

10. Z Tabulky umoření ke smlouvě č. [hodnota] ze dne 5.8.2024 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 2.3.2022 byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč, žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně postupně částku v celkové výši 4 990 Kč.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024, Přílohy č. [hodnota] Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a Potvrzení o úhradě ze dne 30.7.2024 bylo zjištěno, že předmětné pohledávky za žalovanou ze shora uvedených smluv o úvěru byly postoupeny na žalobkyni.

12. Z Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29.7.2024 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka ze smlouvy číslo [hodnota] a pohledávka ze smlouvy číslo [hodnota] byly postoupeny žalobkyni, zároveň žalovanou informovala o výši dluhů a platebních údajích.

13. Z Informace o zpracování osobních údajů ze dne 29.7.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou o důvodu a způsobu zpracování osobních údajů.

14. Z Podacího lístku ze dne 16.8.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované dne 16.8.2024 zásilku.

15. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 31.10.2024 včetně podacího lístku ze dne 1.11.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek ze shora uvedených úvěrových smluv před podáním žaloby.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 8.11.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v 65týdenních splátkách po 348 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě ze dne 8.11.2021, vycházela z informací zjištěných od žalované. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně na tento úvěr částku 12 070 Kč. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 2.3.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v 78týdenních splátkách po 330 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě ze dne 2.3.2022, vycházela z informací zjištěných od žalované. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně na tento úvěr částku ve výši 4 990 Kč. Pohledávky za žalovanou z předmětných smluv byly postoupeny žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě uvedených závazků s výstrahou jejich soudního vymáhání.

17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

27. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti.

28. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou měla uzavřít dne 8.11.2021 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, formálně tak sice zjišťovala příjmy a výdaje žalované, kdy tyto údaje byly uvedeny v žádosti o spotřebitelský úvěr, ale tvrzené skutečnosti již nijak neověřovala. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz, pouze zákaznickou kartu obsahující tvrzené údaje. Žalobkyně neprokázala ani tvrzenou lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalovaná měla mít příjem ve výši 14 920 Kč, což nebylo nijak ověřeno. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr vdaná, měla dvě vyživovací povinnosti, měla bydlet jako spolubydlící. Tvrzené měsíční výdaje ve výši 10 500 Kč se s ohledem na uvedené a s ohledem na ceny nájemného, energií, potravin atd. nejeví jako reálné. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

29. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla v souvislosti se smlouvou o úvěru ze dne 8.11.2021 žalované 10 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně v žalobě ohledně úhrad jednotlivých splátek a provedeného dokazování však plyne, že žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 12 070 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaná již bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni, resp. předchůdkyni žalobkyně vrátila ještě před podáním žaloby.

30. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou měla uzavřít dne 2.3.2022 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 12 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, formálně tak sice zjišťovala příjmy a výdaje žalované, kdy tyto údaje byly uvedeny v žádosti o spotřebitelský úvěr, ale tvrzené skutečnosti již nijak neověřovala. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz, pouze zákaznickou kartu obsahující tvrzené údaje. Žalobkyně neprokázala ani tvrzenou lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalovaná měla být nezaměstnaná, její měsíční příjem měl činit 16 169 Kč, což nebylo nijak ověřeno. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr vdaná, měla dvě vyživovací povinnosti, měla bydlet jako spolubydlící. Tvrzené měsíční výdaje ve výši 9 000 Kč se s ohledem na uvedené a s ohledem na ceny nájemného, energií, potravin atd. nejeví jako reálné. Žalovaná měla v době poskytnutí úvěru další závazek s měsíční splátkou ve výši 1 531 Kč. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

31. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v souvislosti se smlouvou o úvěru ze dne 2.3.2022 částku 12 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 4 990 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 7 010 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

32. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.

33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhů a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení.33. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 7 010 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajících žalobou uplatněných nároků nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

34. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná ve věci většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

35. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, netvrdila tím méně prokázala, jaké jsou její možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdala možného poučení.