Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 69 651,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 29 317,43 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 227,54 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 055,65 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 104 241,01 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 308,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2. 4. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 98 968,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 28. 6. 2022 smlouvu o úvěru – [Anonymizováno] půjčka č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne bezhotovostně úvěr ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru a poplatky, kdy výše měsíční splátky činila 2 276,41 Kč. Před poskytnutím úvěru se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného, vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr a postupovala v souladu se schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného úvěrování, kontrolovala dostupné informace v interních a externích aplikacích, bankovním a nebankovním rejstříku klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra ČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů žalovaného byly odečteny splátkové výdaje a nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje). Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, částka životního minima žalovaného, částka normativních nákladů na bydlení, výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a úvěr byl poskytnut. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, ocitl se v prodlení. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celého zůstatku úvěru s příslušenstvím ke dni 18. 9. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Dlužná částka ve výši 116 251,66 Kč je tvořena jistinou ve výši 95 013,47 Kč, úroky ve výši 9 227,54 Kč, úroky z prodlení ve výši 8 055,65 Kč, poplatkem za pojištění, vedení, zesplatnění účtu ve výši 1 255 Kč a sankčními poplatky ve výši 2 700 Kč. Žalovaný přes vyzvu k úhradě učiněnou dopisem ze dne 29. 2. 2024 ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [Anonymizováno] [Anonymizováno] půjčka ze dne 28.6.2022 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou 96 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků, s výší měsíční splátky 2 527,41 Kč (včetně 251 Kč za pojištění). Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 22,85 %, RPSN 25,95 %. Výše celkové částky, kterou měl žalovaný žalobkyni při řádném splácení zaplatit, činila 214 934,30 Kč. Čerpání úvěru bylo dohodnuto ve prospěch běžného účtu č. [č. účtu], úvěr měl být poskytnut z úvěrového účtu č. [č. účtu]. Žalobkyně dále předložila Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1.8.2017.
5. Z Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro [Anonymizováno] půjčku vč. formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 28.6.2022 bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit apod.), vysvětlení používaných pojmů.
6. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 19.2.2024 vč. přílohy bylo zjištěno, že žalobkyně uvedla, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl veškeré údaje k příjmům a výdajům, které mu byly známy. Žalobkyně následně tyto údaje hodnotila, a to individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi. Žalobkyně provedla aktivní přezkum příjmů a výdajů žalovaného. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala informace ve veřejných databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Příjem žalovaného byl ověřen z doložených dokumentů a případně z běžného účtu žalovaného. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, dále částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení, výdaje na bydlení vydané Českým statistickým úřadem a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěných z veřejných databází. Žalobkyně při zjišťování disponibilního zůstatky využila matematické modely výpočtu úvěruschopnosti. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjistila čistý příjem žalovaného ve výši 30 520 Kč, což si ověřila z doloženého dokladu o příjmu. Žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou, byl svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlel ve vlastním domě/bytě, jako čistý příjem domácnosti žalovaný uvedl částku 30 520 Kč. Nebyly zjištěny žádné výdaje žalovaného. Životní náklady žalovaného byly vypočteny v částce 9 802 Kč. Žalovaný nehradil žádné interní ani externí měsíční splátky. Žalovaný žádal o úvěr ve výši 100 000 Kč, schválená výše úvěru činila 100 000 Kč. Z přehledu závazků vyhotoveného žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádné další závazky.
7. Z Žádosti o úvěr ze dne 28.6.2022 bylo zjištěno, že žalovaný v této žádosti uvedl, že bydlí ve vlastním domě/bytě, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, má základní vzdělání, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. jako řemeslník/dělník od 1. 8. 2021 na dobu určitou do 31. 7. 2022, s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 30 520 Kč, celkový příjem domácnosti činí 30 520 Kč, nemá žádné srážky ze mzdy ani jiné měsíční splátky. Žalovaný požádal o úvěr ve výši 100 000 Kč.
8. Z Potvrzení o výši příjmu ze dne 17. 6. 2022 bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného u zaměstnavatele – společnosti [právnická osoba]. za poslední tři měsíce činil 30 520 Kč, za posledních 10 měsíců činil 27 976 Kč. Žalovaný byl zaměstnán jako obsluha technologické linky na dobu určitou od 1. 8. 2021 do 31. 7. 2022, z jeho mzdy nebyly prováděny žádné srážky.
9. Z Výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] ze dne 7.7.2022 bylo zjištěno, že se jedná o výpis s pohyby na účtu v období od 28. 6. 2022 do 5. 7. 2022, počáteční zůstatek na účtu byl 0 Kč a konečný zůstatek 28 648,62 Kč, dne 28. 6. 2022 žalovaný na tento účet čerpal úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný provedl z účtu výběry v hotovosti a platby kartou. Na účet byla v tomto období připsána částka v celkové výši 100 000 Kč a z účtu odepsána částka v celkové výši 71 351,38 Kč.
10. Z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20.9.2023 včetně podacího archu ze dne 21.9.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek úvěr č. [č. účtu] za splatný ke dni 18. 9. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 108 497,66 Kč nejpozději do 4. 10. 2023 a upozornila žalovaného na navyšování úroku z prodlení v případě nezaplacení.
11. Z listiny Amortizace – smlouva č. [hodnota] bylo zjištěno, že dne 28. 6. 2022 žalovaný čerpal úvěr ve výši 100 000 Kč poskytnutý žalobkyní, postupnými platbami na úvěr vrátil částku v celkové výši 30 348,96 Kč.
12. Z Výpisů z úvěrového účtu č. [č. účtu] za období od 28.6.2022-7.2.2024 bylo zjištěno, že byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z posledního výpisu ze dne 7. 2. 2024 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činil 95 013,47 Kč, na smluvním úroku 9 227,54 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 5 059,77 Kč, na úroku z prodlení z úroku 725,40 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 3 955 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 28. 6. 2022 úvěr ve výši 100 000 Kč, žalovaný na úvěr postupně vrátil částku v celkové výši 30 348,96 Kč.
13. Z Předžalobní upomínky ze dne 29.2.2024 včetně podacího archu ze dne 4.3.2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru a na možnost podání žaloby k soudu v případě nezaplacení.
14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 28. 6. 2022 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. V souvislosti s touto smlouvou žalovaný čerpal bezhotovostně na svůj běžný účet vedený u žalobkyně částku ve výši 100 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 22,85 % ročně, poplatky a pojištěním v pravidelných 96měsíčních splátkách po 2 527,41 Kč. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, údajů zjištěných z potvrzení o výši příjmu a výpisu závazků žalovaného. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru činil 30 520 Kč. Žalovaný měl uzavřen pracovní poměr na dobu určitou do 31. 7. 2022, z jeho příjmu nebyly prováděny žádné srážky. Žalovaný neměl v době poskytnutí předmětného úvěru další závazky. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný a nemá vyživovací povinnost. V žádosti o úvěr žalovaný neuvedl žádné měsíční výdaje, žalobkyně měsíční výdaje vypočetla z částky životního minima žalovaného a částky normativních nákladů na bydlení, kdy dospěla k částce 9 802 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 18. 9. 2023. Žalovaný žalobkyni na úvěr vrátil celkem 30 348,96 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
22. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.
23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 28. 6. 2022 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od žalobkyně bezhotovostně na svůj účet částku ve výši 100 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně si nezjistila všechny potřebné údaje k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného a ty zjištěné správně nevyhodnotila. Formálně sice zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného. Tvrzený čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 30 520 Kč si rovněž ověřila z potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalovaného. Lustrovala žalovaného v registrech, přičemž nebyl zjištěn žádný další závazek žalovaného. Poměry žalovaného a jeho skutečné výdaje však již nijak nezjišťovala a neověřovala, a to i přesto, že z výpisu z běžného účtu žalovaného je zřejmé, že zůstatek na jeho účtu v době poskytnutí úvěru činil 0 Kč, a dále že z potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalovaného a rovněž z žádosti o úvěr plyne, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou, kdy měl skončit 31. 7. 2022, tedy pouhý jeden měsíc po poskytnutí úvěru. Přitom byl žalovanému poskytnut úvěr s celkovou částkou k zaplacení ve výši 214 934,30 Kč, jež měla být postupně splácena osm let, a to formou měsíčních splátek po 2 527,41 Kč. Žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by jakkoli ověřila, že má žalovaný z čeho hradit splátky poskytnutého úvěru, skutečnými výdaji žalovaného se nezabývala. Ze soudu předložených listin tak nebylo možné učinit závěr, že by žalovaný byl schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru. Po zohlednění shora uvedeného, výše měsíčních příjmů, resp. skončení pracovního poměru krátce po poskytnutí úvěru, výše měsíční splátky, délky splácení a celkové částky, kterou se žalovaný zavázal vrátit, lze uzavřít, že se žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Svojí neúčastí u jednání se žalobkyně vzdala možného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.
24. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 100 000 Kč a žalovaný vrátil 30 348,96 Kč, je třeba na rozdíl v těchto částkách ve výši 69 651,04 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu, a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.
25. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.
26. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 69 651,04 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
27. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení většinově úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 308,80 Kč, přičemž tato částka představuje 9,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 54,93 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,07 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 959 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 98 968,47 Kč sestávající z částky 5 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 060 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 5 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 080 Kč ve výši 3 376,80 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit zástupci žalobkyně.
28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil, tím méně prokázal, jaké jsou jeho možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdal možného poučení.