Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 8 180 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 430 Kč od 5. 4. 2023 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15.5.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 10 430 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 8.2.2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek ve výši 8 180 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 303 Kč. Žalovaný na úvěr vrátil 7 750 Kč. Pro případ prodlení s plněním bylo smluvními stranami smluveno, že se zbylý dluh včetně příslušenství stane v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky splatným. Žalovaný splácel nepravidelně. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od doby předepsané splatností smlouvy, kdy nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a datum splatnosti určila na 4.4.2023, datum prodlení ke dni 5.4.2023. K posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že kontrolovala žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, v systému společnosti [právnická osoba], nahlédla do insolvenčního rejstříku a Centrální evidence exekucí, zaměstnání kontrolovala telefonicky, prověřila platební historii žalovaného u žalobkyně, vyhodnotila aktuální finanční situaci žalovaného dle vyplněných podkladů žalovaným, předložených dokumentů a dle lokality žalovaného.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 8.2.2022 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 10 000 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 8 180 Kč, celková dlužná částka tedy činila 18 180 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr včetně celkových nákladů v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 303 Kč. Částka 10 000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouva obsahuje podpisy stran.
5. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 8.2.2022 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o věřiteli úvěru, základních vlastnostech úvěru a nákladech spojených s úvěrem.
6. Z Evidenční karty klienta ze dne 8.2.2022 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 10 000 Kč, uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý, má základní vzdělání, počet členů v domácnosti 1 z toho žádné nezaopatřené dítě, nevlastní nemovitosti ani automobil, neměl dosud úvěr u žalobkyně, je zaměstnán na plný úvazek na dobu neurčitou u společnosti BRISPOL jako dělník, jeho čistý měsíční příjem činí 11 229 Kč, výdaje uvedl na bydlení ve výši 4 872 Kč a životní minimum 4 360 Kč, nemá hypotéku ani úvěr s balónovou splátkou, disponibilní zůstatek měl činit 1 997 Kč.
7. Z Informace ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni vrátil na úvěr ze smlouvy [hodnota] částku v celkové výši 7 750 Kč.
8. Z Předžalobní výzvy ze dne 16.10.2024 včetně podacího archu ze dne 16.10.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy č. [hodnota] v celkové výši 10 430 Kč.
9. Z Výplatní pásky za období 11/2021 bylo zjištěno, že tento vystavila společnost [právnická osoba]., žalovaný měl čistou mzdu v tomto období 5 106 Kč. Žalovanému byly prováděny srážky ze mzdy z důvodu exekuce – nepředností, celkem na 37 634 Kč a srážky ze mzdy z důvodu exekuce – nepředností, celkem na 209 859 Kč.
10. Z Výplatní pásky za období 12/2021 bylo zjištěno, že tento vystavila společnost [právnická osoba]., žalovaný měl čistou mzdu v tomto období 14 437 Kč. Žalovanému byly prováděny srážky ze mzdy z důvodu exekuce – nepředností, celkem na 37 634 Kč, srážky ze mzdy z důvodu exekuce – nepředností, celkem na 209 859 Kč a srážky ze mzdy z důvodu exekuce – nepředností, celkem na 46 982,77 Kč.
11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalovanému dne 8.2.2022 při podpisu smlouvy o úvěru v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z výplatných pásek žalovaného za měsíce listopad 2021 a prosinec 2021. Žalovaný měl v době poskytnutí úvěru tři exekuce. Žalovaný vrátil žalobkyni částku v celkové výši 7 750 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.
12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
19. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu absolutně neplatnou.
20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 8.2.2022 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od žalobkyně bezhotovostně částku ve výši 10 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, tvrzené skutečnosti o příjmech si ověřovala z výplatných pásek žalovaného, nezjistila však veškeré informace potřebné k objektivnímu prověření bonity žalovaného, skutečné výdaje žalovaného nijak neověřovala, informace pak správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr, když z žalobkyní předložených listin nevyplývá, že by byl žalovaný schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru. Tvrzené lustrace žalovaného v jednotlivých databázích žalobkyně nijak neprokázala. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý, nemá nezaopatřené dítě, nevlastní nemovitosti ani automobil, neměl dosud úvěr u žalobkyně, je zaměstnán na plný úvazek na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba]. jako dělník, jeho čistý měsíční příjem činí 11 229 Kč, výdaje uvedl na bydlení ve výši 4 872 Kč a životní minimum 4 360 Kč. Z výplatních pásek za listopad a prosinec 2021 bylo zjištěno, že průměrný čistý příjem žalovaného v tomto období činil 9 771,50 Kč a dále, že měl v době poskytnutí předmětného úvěru již tři exekuce, kdy mu byly prováděny srážky ze mzdy. Rovněž uváděné výdaje se nejeví jako reálné s ohledem na ceny energií, potravin, nájemného. Po zohlednění shora uvedeného a také výše měsíční splátky, délky splácení a celkové částky, kterou se žalovaný zavázal vrátit, lze uzavřít, že se žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.
21. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 7 750 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 2 250 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smluv o úvěru důvodný není.
22. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.
23. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 2 250 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajících žalobou uplatněných nároků nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
24. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
25. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil tím méně prokázal, jaké jsou jeho možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdal možného poučení.