Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 263 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 8 236,1 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 129,38 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 999,1 Kč od 17.1.2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29.5.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 22 499,10 Kč s příslušenstvím z titulu nevráceného úvěru. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 27.6.2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které následně konfrontovala s výstupy z celé řady registrů a databází, tvrzené výdaje pak posoudila na základě vlastních modelů. Žalobkyně zjistila výši příjmu žalovaného ke dni uzavření smlouvy v částce 16 100 Kč, přičemž splátka úvěru činila toliko 4 %. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr splatit. Žalovaný na úvěr čerpal částku v celkové výši 29 919 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, když žalobkyni uhradil pouze 15 656 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaný ani poté svůj dluh neuhradil, žalobkyně odstoupila od smlouvy. Žalobkyně považuje pohledávku za splatnou ke dni 16.1.2025. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky 24 628,48 Kč, sestávající z jistiny ve výši 19 999,10 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč a smluvního úroku z jistiny ve výši 2 129,38 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne 29.4.2025 k úhradě dluhu.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 27.6.2023 bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s disponibilním úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím. První čerpání úvěru v částce 12 476 Kč bylo realizováno za účelem nákupu mobilního telefonu, přičemž se žalovaný zavázal úvěr splatit formou 24 měsíčních splátek po 706 Kč, RPSN činila 34,5 %. Mezi údaji o žalovaném je uvedeno, že je svobodný a nemá žádné vyživovaní děti. Žalobkyně dále předložila Sazebník – revolvingový spotřebitelský úvěr [Anonymizováno] účinný od 1.1.2023 a Všeobecné pojistné podmínky č. [hodnota].
5. Z Odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 2.1.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy č. [hodnota] uzavřené s žalovaným, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěrových splátek a dluh neuhradil ani po výzvě k úhradě dluhu v poskytnuté lhůtě 30 dnů. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši 24 628,48 Kč a upozornila ho na možnost domáhání úhrady dluhu soudní cestou.
6. Z Výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 29.4.2025 včetně potvrzení podání ze dne 5.5.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení předmětné pohledávky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] vyčíslené v částce 24 628,48 Kč.
7. Ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru [Jméno žalobkyně]. bylo zjištěno, že tuto zprávu vyhotovila žalobkyně. Vztahuje se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru na základě smlouvy č. [hodnota]. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu. Žalobkyně uvedla, že byla provedena interní analýza příslušných klientských dat a jejich ověření a posouzení prošlo interními pravidly podle tzv. rozhodovacího stromu. Byly prověřeny veřejné i komerční registry a databáze, konkrétně registr SOLUS a registr CRIF. Žalobkyně zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ze starobního či jiného důchodu ve výši 6 100 Kč a jiný pravidelný měsíční příjem ve výši 10 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného na bydlení byly zjištěny ve výši 4 000 Kč, splátky úvěru ve výši 1 992 Kč měsíčně. Údaje byly ověřeny z příslušných databází a registrů. Rozdíl příjmů a výdajů činil 10 108 Kč. Žalovaný byl shledán úvěruschopným.
8. Z Přehledu plateb ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru celkem 29 919 Kč a žalovaný žalobkyni na tento úvěr vrátil celkem 15 656 Kč. Žalobkyně vyčíslila celkový dluh ze smlouvy na částku 24 628,48 Kč sestávající z jistiny ve výši 19 999,10 Kč, úroku ve výši 2 129,38 Kč a náhrady nákladů ve výši 2 500 Kč.
9. Z Přehledu transakcí za období od června 2023 do července 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru celkem 29 919 Kč.
10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27.6.2023 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s disponibilním úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím žalobkyni vrátit. Žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila z důvodu prodlení žalovaného s úhradou úvěrových splátek a neuhrazení dluhu ani po výzvě k úhradě dluhu ve lhůtě 30 dnů. Žalobkyně poskytla žalovanému v souvislosti s předmětnou smlouvou o úvěru celkem 29 919 Kč a žalovaný žalobkyni na tento úvěr vrátil celkem 15 656 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě jí evidovaných údajů a informací o žalovaném. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou soudního vymáhání.
11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
18. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.
19. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně měla s žalovaným uzavřít dne 27.6.2023 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet tak, že vycházela z evidovaných údajů o žalovaném, přičemž nebylo nijak prokázáno, že uváděné údaje byly žalobkyni poskytnuty právě žalovaným. Informace o příjmem ani výdajích žalovaného nebyly nijak ověřovány. Žalobkyně neprokázala ani tvrzenou lustraci žalovaného v uvedených registrech. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz, pouze žalobkyní vyhotovené listiny. Z uvedeného plyne, že žalobkyně učinila nedostatečná zjištění, proto ani nemohla učinit odpovídající kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Lze tedy uzavřít, že se žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.
20. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 29 919 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil 15 656 Kč, je třeba na rozdíl v těchto částkách ve výši 14 263 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.
21. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.
22. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 14 263 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
23. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měli oba účastníci řízení zhruba stejný podíl na úspěchu a neúspěchu v řízení (úspěch žalobkyně 53,3 %, úspěch žalovaného 46,7 %).
24. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil, tím méně prokázal, jaké jsou jeho možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdal možného poučení.