Výrok
I. Určuje se, že [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A], není otcem [Jméno žalované B], narozené [Datum narození žalované B], z matky [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozené [Datum narození žalobkyně].
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhá určení, že žalovaný 1 není otcem žalované 2. Současně požádala o prominutí zmeškání popěrné lhůty. Svůj návrh odůvodnila tím, že biologickým otcem žalované 2 je pan [jméno FO], kdy tento se k ní hlásí, jeví o ni zájem a je připraven učinit souhlasné prohlášení u soudu, že je jejím otcem. Naopak úřední otec o ni zájem nejeví. Otcovství k žalované 2 bylo určeno souhlasným prohlášením žalobkyně a žalovaného 1 před matričním úřadem. Žalovaný 1 však nemůže být otcem žalované 2, neboť spolu v době jejího početí neměli intimní styk. Naopak se v tuto dobu intimně stýkala s panem [jméno FO]. Žalobkyně má za to, že převažuje zájem žalované 2 znát své biologické rodiče a tuto skutečnost mít uvedenou ve veřejné listině, přičemž si toto všichni účastníci přejí.
2. Žalovaný 1 s návrhem žalobkyně vyslovil souhlas, rovněž souhlasil s veškerými tvrzeními žalobkyně. Uvedl, že se nepovažuje za biologického otce žalované 2.
3. Žalovaná 2 s návrhem žalobkyně vyslovila souhlas.
4. Z Rodného listu žalované 2 ze dne 7.11.2001 bylo zjištěno, že žalovaná 2 se narodila dne [Datum narození žalované B], jako otec dítěte je v rodném listě zapsán žalovaný 1, jako matka žalobkyně.
5. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně měla s žalovaným 1 v minulosti partnerský vztah. Spolu s žalovanou 2 a žalovaným 1 nikdy nežili společně. Žalobkyně uvedla, že žalovaná 2 ví o tom, že žalovaný 1 není jejím otcem, ale má ho ráda. Žalovaný 1 nepřispíval na výživu žalované 2, nepečoval o ni, pouze byli občas v kontaktu. Žalovaná 2 považuje za svého otce pana [jméno FO]. Biologický otec má o dceru zájem, je s ní od malička v kontaktu.
6. Z účastnické výpovědi žalovaného 1 bylo zjištěno, že si nemyslí, že je žalovaná 2 jeho dcera, neboť v době jejího početí neměl s žalobkyní intimní styk. Souhlasné prohlášení před matričním úřadem podepsal poté, co se dozvěděl, že se žalobkyni narodila holčička a bylo mu řečeno, že po něm nikdo nebude nic chtít. Dokumenty podepsal a dále se o věc nezajímal. S žalovanou 2 není v pravidelném kontaktu, asi 5krát si napsali, viděli se 2krát v životě. Rodina žalovaného 1 se s žalovanou 2 nezná, dcery žalovaného 1 o existenci žalované 2 nevědí. Žalovaný 1 o žalovanou 2 nepečoval, nejevil o ni zájem, cestoval po republice, takže si na to ani nevzpomněl. Uvedl, že by bylo pro všechny lepší, pokud by měla žalovaná 2 zapsaného v rodném listě svého pravého otce, který se o ni od malička staral.
7. Z účastnické výpovědi žalované 2 bylo zjištěno, že za svého otce považuje pana [jméno FO]. Žalovaná 2 má mladší sestru, která má stejné rodiče. Všichni čtyři žijí od jejího dětství společně jako rodina. Pro žalovanou 2 je důležité, aby se dostalo do souladu to, jakým způsobem fakticky žije s tím, co je zapsáno v úřední listině. Se svým biologickým otcem má hezký vztah, stará se o ní, chtěla by mít jeho příjmení. S matrikovým otcem se potkala jen asi dvakrát, považuje ho za papírového otce, je jí blízký.
8. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] bylo zjištěno, že je manželem žalobkyně a žalovanou 2 považuje za svoji dceru. V době jejího početí měl s žalobkyní intimní styk. Svědek by chtěl uznat žalovanou 2 jako svoji dceru, považuje se za jejího otce, žijí ve společné domácnosti, mají spolu hezký vztah, od narození se o ni stará. Svědek je připraven souhlasně prohlásit, že je otcem žalované [právnická osoba] žalobkyní má ještě jedno dítě, jedná se o sestru žalované 2, všichni čtyři spolu žijí jako rodina.
9. Dle § 779 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) nedojde-li k určení otcovství podle § 776, 777 nebo 778, má se za to, že otcem je muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením matky a tohoto muže. Takto lze určit otcovství i k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato (odstavec 1). Prohlášení se činí osobně před soudem nebo před matričním úřadem. Nezletilý, který není plně svéprávný, činí prohlášení vždy před soudem (odstavec 2).
10. Dle § 790 odst. 1 o. z. muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může otcovství k dítěti popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte. Může tak učinit do šesti měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; dojde-li k určení otcovství před narozením dítěte, neskončí lhůta dříve než šest měsíců po jeho narození.
11. Dle § 791 o. z. matka dítěte může popřít, že otcem dítěte je muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, a to ve lhůtách stanovených v § 790 odst. 1 větě druhé.
12. Dle § 792 o. z. je-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty, může soud rozhodnout, že zmeškání lhůty promíjí, pokud to vyžadují zájem dítěte a veřejný pořádek.
13. Dle § 425 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, byl-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty, soud může do 4 měsíců od podání návrhu zmeškání lhůty prominout, vyžaduje-li to zájem dítěte a veřejný pořádek. K rozhodnutí nařídí soud jednání, je-li to třeba.
14. Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 3.3.2025, č.j. 45 C 234/2024-53, bylo prominuto zmeškání lhůty pro popření otcovství ke zletilé [Jméno žalované B], narozené [Datum narození žalované B] (žalované 2).
15. Soud zhodnotil shora uvedené důkazy, a to každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, a dospěl k následujícím závěrům: Přestože je žalovaná 2 již zletilá, shledal soud důvodnost pro prominutí lhůty na popření otcovství a následně také pro vyhovění podanému návrhu. Jak ze shodných výpovědí účastníků, tak i z podané svědecké výpovědi vyplývá, že se žalobkyně a žalovaný 1 spolu intimně nestýkali v době početí žalované 2, v předmětné době se žalobkyně intimně stýkala s [jméno FO], proto vzal soud otcovství matrikového otce za vyloučené. [jméno FO] se o žalovanou 2 od jejího narození stará, cítí se být jejím otcem, přičemž i žalovaná 2 jej jako otce bere. Naopak mezi žalovaným 1 a žalovanou 2 neexistují žádné faktické rodinné vazby. Na základě výše uvedeného proto soud shledal, že je zcela v souladu s veřejným pořádkem a v zájmu všech účastníků, aby bylo dosaženo rovnováhy v biologickém, právním a sociálním rodičovství, a proto popřel otcovství matrikového otce k žalované 2, a dal tím možnost otci biologickému své otcovství k ní následně určit.
16. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě soud shledal, že ač bylo návrhu žalobkyně plně vyhověno, tak nelze toto považovat primárně za její výlučný úspěch ve věci, kdy fakticky k zapříčinění důvodů, které vedly k samotné existenci řízení, měla žalobkyně stejný podíl jako žalovaný 1., přičemž žalovaná 2. na tomto neměla přičinění fakticky žádné. Na základě toho shledal soud jako důvodné rozhodnout o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.