45 C 244/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 2.6.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 15 365 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 9.5.2024 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], a to prostřednictvím webové stránky předchůdkyně žalobkyně (www.kimbi.cz), kdy smlouva byla podepsána elektronicky, a to po provedení registrace a vytvoření uživatelského účtu žalované. Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr v celkové výši 12 000 Kč, a to dne 9.5.2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek. V upomínce ze dne 7.12.2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 7.12.2024 a vyzvána k okamžité úhradě. Žalovaná na předmětný úvěr vrátila celkem 6 158 Kč. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 15 365 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 260 Kč a smluvního úroku ve výši 5 105 Kč nejpozději splatných dne 7.12.2024. Pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12.12.2024. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu před podáním žaloby výzvou odeslanou dne 18.1.2025.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adresu trvalého pobytu) bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [hodnota] č. [hodnota] ze dne 9.5.2024 bylo zjištěno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem 120 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se zavázala umožnit žalované opakované čerpání úvěru a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Zápůjční úroková sazba činila 150 % ročně, RPSN 311,30 %. Žalobkyně dále předložila Obchodní podmínky [právnická osoba]. pro produkt [hodnota].

5. Z Výpisu z běžného účtu, str. 39 ze 184 bylo zjištěno, že dne 9.5.2024 byla na účet č. [č. účtu] zaslána platba ve výši 12 000 Kč.

6. Z Poslední možnosti dohody o úhradě ze dne 7.12.2024 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně úvěr ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] zesplatnila ke dni 7.12.2024 z důvodu, že ani po několika upomínkách nebyla dlužná částka uhrazena. Žalovaná byla současně vyzvána k okamžité úhradě dlužné částce v celkové výši 15 464 Kč.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024, Dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 a Seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy o úvěru ve výši 15 365 Kč byla postoupena žalobkyni.

8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.1.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy 2695 ve výši 15 414 Kč na žalobkyni.

9. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 18.1.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě předmětné pohledávky ve výši 15 414 Kč, vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo [hodnota] uzavřené dne 9.5.2024 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.

10. Z Podacího lístku ze dne 18.1.2025 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal dne 18.1.2025 žalované zásilku.

11. Ze sdělení společnosti [banka]. ze dne 3.10.2025 bylo zjištěno, že majitelkou a disponentkou účtu č. [č. účtu] je žalovaná. Na tento účet byla připsána dne 9.5.2024 částka ve výši 12 000 Kč z účtu [právnická osoba] s poznámkou: [hodnota].

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 9.5.2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 12 000 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně na její bankovní účet dne 9.5.2024 částku 12 000 Kč. Žalovaná žalobkyni vrátila 6 158 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy nezabývala schopností žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání.

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde než shledat smlouvu neplatnou.

22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou měla uzavřít dne 9.5.2024 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 12 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy nezabývala schopností žalované splácet úvěr, nezjišťovala příjmy ani výdaje žalované, ani její případné jiné závazky. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz. Svojí neúčastí u jednání se žalobkyně vzdala možného poučení v smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

23. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 12 000 Kč, a žalovaná vrátila pouze 6 158 Kč, je třeba na rozdíl v těchto částkách ve výši 5 842 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

24. Pokud se jedná o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

25. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 5 842 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajících žalobou uplatněných nároků nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

26. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

27. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, netvrdila tím méně prokázala, jaké jsou její možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdala možného poučení.