Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 650 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení částky 18 761 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 460,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 580,55 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 871,70 Kč od 28.1.2025 do zaplacení a úroku 14,75 % ročně z částky 12 871,70 Kč od 28.1.2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 21.5.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 25 411 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 27.10.2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit a současně jí zaplatit poplatek v celkové výši 19 594 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 770 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně), částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 444 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25.4.2024. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradila sjednané splátky. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 25.9.2023. Pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2025, s účinností ke dni 27.1.2025. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná celkem 8 350 Kč, později již ničeho neuhradila. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a rovněž byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě informací získaných od žalované o jejích rodinných, majetkových, pracovních a dalších poměrech, které byly zaznamenány do zákaznické karty ze dne 27.10.2022 a ověřeny oproti dokladům, konkrétně z výměru sociální podpory za červenec 2022, pracovní smlouvy z dubna 2022 a z výplatních pásek za měsíce srpen a září 2022, dále prověřovala insolvenční rejstřík. Žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako pracovník distribučního centra ve společnosti [právnická osoba], její měsíční příjem činí 39 007 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy k jednání soudu nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Ze Zákaznické karty, žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27.10.2022 bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 25 000 Kč s možností úhrady formou 36 měsíčních splátek, důvodem žádosti o úvěr bylo vybavení domácnosti. Žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí jako spolubydlící, má jednu vyživovací povinnost, není majitelkou automobilu, má základní vzdělání, je zaměstnaná jako pracovník distribučního centra u společnosti [právnická osoba], její čistý měsíční příjmem činí 30 907 Kč, ostatní příjmy 8 100 Kč, což mělo být ověřeno ze dvou výplatních pásek (8,9/2022), pracovní smlouvy na dobu 6.4.2022 – 6.4.2023 a rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku z 31.7.2020. Měsíční výdaje žalovaná uvedla v odhadované výši 8 500 Kč bez konkretizace. Žalovaná v žádosti dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, je majitelkou bankovního účtu. Zákaznická karta je za žadatele podepsaná.
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 27.10.2022 vč. smluvních podmínek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 34 594 Kč (sestávající z poskytnuté částky 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru v celkové výši 16 708 Kč a pojistného za doplňkové pojištění 2 886 Kč), a to v 78 týdenních splátkách po 444 Kč (výše poslední splátky 406 Kč). Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.
6. Ze Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 27.10.2022 bylo zjištěno, že žalovaná podpisem tohoto dokumentu přistoupila ke skupinové pojistné smlouvě č. [hodnota] ze dne 1.6.2022, a to z důvodu zlepšení její finanční situace, zlepšení schopnosti plnit závazky a snížení rizika v případě, že nastane některá z pojistných událostí. Listina je zákazníkem podepsána.
7. Z Tabulky umoření ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované. Dne 27.10.2022 byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaná na úvěr vrátila postupnými platbami částku v celkové výši 8 350 Kč.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2025 a Přílohy č. [hodnota] smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2025 bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.
9. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27.1.2025 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka ze smlouvy číslo [hodnota] byla postoupena žalobkyni a zároveň žalovanou informovala o výši dluhu a možném způsobu jeho uhrazení.
10. Z Informace o zpracování osobních údajů ze dne 27.1.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou o důvodu a způsobu zpracování osobních údajů.
11. Z Podacího lístku ze dne 27.2.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované dne 27.2.2025 zásilku.
12. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16.4.2025 a podacího lístku ze dne 16.4.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předmětné pohledávky před podáním žaloby.
13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 27.10.2022 při podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti částku 15 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet na základě informací získaných od žalované a zaznamenaných v zákaznické kartě ze dne 27.10.2022. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 8 350 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání.
14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
19. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu20. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.24. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně měla s žalovanou uzavřít dne 27.10.2022 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 15 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, formálně tak sice zjišťovala příjmy a výdaje žalované, kdy tyto údaje byly uvedeny v žádosti o spotřebitelský úvěr, ale tvrzené skutečnosti již nijak neověřovala. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz, pouze zákaznickou kartu obsahující tvrzené údaje. Žalobkyně neprokázala ani tvrzenou lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalovaná měla mít dle informací uvedených v zákaznické kartě čistý měsíční příjmem 30 907 Kč a ostatní příjmy 8 100 Kč, což mělo být ověřeno ze dvou výplatních pásek (8,9/2022), pracovní smlouvy (na dobu 6.4.2022 – 6.4.2023) a rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku (z 31.7.2020), žalobkyně však žádný z těchto dokumentů soudu nepředložila. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr svobodná, měla jednu vyživovací povinnost, bydlet měla jako spolubydlící. Měsíční výdaje žalované jsou v zákaznické kartě uvedeny pouze v odhadované výši 8 500 Kč bez konkretizace. Uvedené měsíční výdaje se však s ohledem na běžnou výši cen bydlení, energií, potravin, oblečení atd. a vyživovací povinnost žalované nejeví jako reálné. Předchůdkyně žalobkyně učinila nedostatečná zjištění, proto ani nemohla učinit odpovídající kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.26. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 15 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 8 350 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 6 650 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smluv o úvěru důvodný není.27. Pokud se jedná o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.28. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 6 650 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajících žalobou uplatněných nároků nezbylo soudu než žalobu zamítnout.29. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.30. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, netvrdila tím méně prokázala, jaké jsou její možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdala možného poučení.