Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení částky 20 388 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 728,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 891,53 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 824,40 Kč od 23.4.2024 do zaplacení a úroku 8 % ročně z částky 8 560,11 Kč od 23.4.2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4.10.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 22 388 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 21.2.2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem v pevné výši 761 Kč. Dále se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru v celkové výši 12 127 Kč, představující součet úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21.4.2023. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradila předepsané splátky. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 16. 11. 2022 ve výši 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky úvěru, která činila jistinu ve výši 8 560,11 Kč, úrok ve výši 264,29 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 3 675 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 038,60 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 350 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytnutý úvěr neuhradila řádně a včas, tj. do 21. 4. 2023, má předchůdkyně žalobkyně rovněž právo na úrok ve výši 8 % z neuhrazené jistiny ve výši 8 560,11 Kč od 22. 4. 2023 do zaplacení. Zároveň v důsledku prodlení žalované vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši 8 560,11 Kč a nezaplaceného úroku v pevné výši 264,29 Kč. Pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024, s účinností ke dni 29.5.2024. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná celkem 13 000 Kč, později již ničeho neuhradila. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a rovněž byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě informací získaných od žalované, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 21.2.2022 a ověřeny oproti dokladům – výplatním páskám. Žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnána od 1.10.2021 na dobu neurčitou na hlavní pracovní poměr jako pracovník v elektrotechnice – distribuce materiálu u společnosti [právnická osoba], její měsíční příjem činí 17 849 Kč (ověřeno z pracovní smlouvy a výplatních pásek) a její výdaje měsíčně činí 13 540 Kč (ověřeno z výpisu z bankovního účtu), nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí u příbuzných. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet předmětný úvěr je dostatečná.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Žalovaná se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.
4. Z Žádosti o úvěr ze dne 21.2.2022 bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí u příbuzných, nemá žádnou vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání, nemá bankovní účet, je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] od 1.1.2021 s měsíčním příjmem 17 849 Kč, což mělo být ověřeno z výplatní pásky. Měsíční výdaje žalovaná uvedla v celkové výši 13 540 Kč, a to výdaje na bydlení/energie ve výši 6 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši 3 860 Kč a srážky ze mzdy, výživné ve výši 3 680 Kč. Žalovaná čestně prohlásila, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů ke dni podání žádosti činí 3 680 Kč, přičemž řádné splácení mělo být ověřeno prostřednictvím výplatních pásek. Zákaznická karta je žalovanou podepsána.
5. Ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 21.2.2022 vč. předpisu splátek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 27 888 Kč, a to ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.
6. Z Výplatní pásky žalované za listopad 2021 bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalované v listopadu 2021 činil 16 081 Kč, přičemž ze mzdy byly provedeny srážky ve výši 3 682 Kč z důvodu exekuce. Žalované bylo vyplaceno 17 862 Kč.
7. Z Výplatní pásky žalované za prosinec 2021 bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalované v prosinci 2021 činil 17 704 Kč, přičemž ze mzdy byly provedeny srážky ve výši 2 604 Kč z důvodu exekuce. Žalované bylo vyplaceno 15 707 Kč.
8. Z Výplatní pásky žalované za leden 2022 bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalované v lednu 2022 činil 24 942 Kč, přičemž ze mzdy byly provedeny srážky ve výši 4 755 Kč z důvodu exekuce. Žalované bylo vyplaceno 19 977 Kč.
9. Z Pracovní smlouvy ze dne 27.9.2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] jako pracovník v elektrotechnice – distribuce materiálu, od 1.10.2021 na dobu neurčitou, s měsíční hrubou mzdou 23 600 Kč.
10. Z Přehledu transakcí ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila postupnými platbami částku v celkové výši 13 000 Kč.
11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.5.2024, Seznamu postoupených pohledávek a Potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 29.5.2024.
12. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14.6.2024 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka ze smlouvy číslo [hodnota] uzavřené dne 21.2.2022 byla postoupena žalobkyni a zároveň žalovanou informovala o výši dluhu a možném způsobu jejího uhrazení.
13. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10.9.2024 včetně podacího lístku ze dne 11.9.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předmětné pohledávky před podáním žaloby.
14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 21.2.2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet na základě informací získaných od žalované a zaznamenaných v žádosti o úvěr ze dne 21.2.2022, pracovní smlouvy a výplatních pásek. Průměrný čistý měsíční příjem žalované v posledních třech měsících pře poskytnutím úvěru činil 19 575 Kč, přičemž z tohoto příjmu byly prováděny srážky z důvodu exekuce. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 13 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání.
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu19. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.23. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně měla s žalovanou uzavřít dne 21.2.2022 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 15 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, příjmy žalované ověřovala z pracovní smlouvy a tří výplatních pásek za listopad 2021, prosinec 2021 a leden 2022. Žalovaná měla v době poskytnutí úvěru průměrný čistý měsíční příjem 19 575 Kč, přičemž z tohoto příjmu byly prováděny srážky z důvodu exekuce, což žalovaná uvedla v žádosti o úvěr a rovněž tato skutečnost vyplynula z předložených výplatních pásek. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr svobodná, neměla mít žádnou vyživovací povinnost a měla bydlet u příbuzných. Ve vztahu k výdajům žalované předchůdkyně žalobkyně nepředložila soudu žádný relevantní důkaz, tvrzené měsíční výdaje žalované na bydlení ve výši 6 000 Kč a na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 860 Kč nijak neověřovala. Předchůdkyně žalobkyně učinila nedostatečná zjištění, a ze získaných zjištění neučinila odpovídající kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet, a to především s ohledem na již existující exekuce žalované. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.25. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 15 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 13 000 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 2 000 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smluv o úvěru důvodný není.26. Pokud se jedná o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.27. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 2 000 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajících žalobou uplatněných nároků nezbylo soudu než žalobu zamítnout.28. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.29. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, netvrdila tím méně prokázala, jaké jsou její možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdala možného poučení.