Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení částky 14 719,2 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 435,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 125,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úroku 24,36 % ročně z částky 13 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 30.4.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 27 719,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 21.2.2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit předchůdkyni žalobkyně poplatek v celkové výši 17 118 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 9 817 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,36 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 65 týdenních splátkách po 495 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22.5.2023. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradila předepsané splátky. Pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023, s účinností ke dni 27.9.2023. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná celkem 2 000 Kč, později již ničeho neuhradila. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a rovněž byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě informací získaných od žalované o jejích rodinných, majetkových, pracovních a dalších poměrech, které byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny oproti dokladům – výpisů z bankovního účtu za měsíce prosinec 2021 a leden 2022, dále prověřovala insolvenční rejstřík. Žalovaná v žádosti uvedla, že má příjem ze státní podpory ve výši 40 000 Kč měsíčně, žije v nájmu a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Žalovaná se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.
4. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 21.2.2022 bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 30 000 Kč na běžné výdaje domácnosti. Žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, není majitelkou automobilu, má základní vzdělání, je na mateřské/rodičovské dovolené, její čistý měsíční příjmem činí 10 000 Kč, což mělo být ověřeno z dvou výpisů z bankovního účtu. Dále uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč bez konkretizace. Měsíční výdaje žalovaná uvedla v odhadované výši 5 000 Kč bez konkretizace. Žalovaná v žádosti dále uvedla, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Zákaznická karta je podepsaná.
5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 21.2.2022 vč. smluvních podmínek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 32 118 Kč, a to v 65 týdenních splátkách po 495 Kč (výše poslední splátky 438 Kč). Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.
6. Ze Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 21.2.2022 bylo zjištěno, že žalovaná z důvodu zlepšení schopnosti plnit závazky vůči předchůdkyni žalobkyně z předmětné smlouvy o úvěru přistoupila ke Skupinové pojistné smlouvě č. [hodnota] ze dne 8. 2. 2019, kterou předchůdkyně žalobkyně sjednala s [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].
7. Z Tabulky umoření ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované. Dne 21.2.2022 byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaná na úvěr vrátila dne 23.2.2022 částku ve výši 2 000 Kč.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.
9. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka ze smlouvy číslo [hodnota] byla postoupena žalobkyni a zároveň žalovanou informovala o výši dluhu a možném způsobu jeho uhrazení.
10. Z Informace o zpracování osobních údajů ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou o důvodu a způsobu zpracování osobních údajů.
11. Z Podacího lístku ze dne 27.10.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované dne 27.10.2023 zásilku.
12. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28.3.2024 včetně podacího lístku ze dne 28.3.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předmětné pohledávky před podáním žaloby.
13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 21.2.2022 při podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti částku 15 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet na základě informací získaných od žalované a zaznamenaných v zákaznické kartě ze dne 21.2.2022. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 2 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání.
14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu18. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.22. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde než shledat smlouvu neplatnou.23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně měla s žalovanou uzavřít dne 21.2.2022 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 15 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, formálně tak sice zjišťovala příjmy a výdaje žalované, kdy tyto údaje byly uvedeny v žádosti o spotřebitelský úvěr, ale tvrzené skutečnosti již nijak neověřovala. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz, pouze zákaznickou kartu obsahující tvrzené údaje. Žalobkyně neprokázala ani tvrzenou lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalovaná měla mít, dle informací uvedených v zákaznické kartě, příjem ve výši 10 000 Kč, což nebylo nijak ověřeno. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr svobodná, měla jednu vyživovací povinnost, žila v nájmu. Dále jsou v žádosti uvedeny další čisté příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč bez konkretizace, které nebyly nijak ověřovány. Výdaje jsou uvedeny pouze v odhadnuté výši 5 000 Kč měsíčně bez konkretizace. Uvedené výdaje se s ohledem na běžnou výši cen bydlení, energií, potravin, oblečení atd. nejeví jako reálné. Předchůdkyně žalobkyně učinila nedostatečná zjištění, proto ani nemohla učinit odpovídající kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.24. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 15 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 2 000 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 13 000 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smluv o úvěru důvodný není.25. Pokud se jedná o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.26. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 13 000 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajících žalobou uplatněných nároků nezbylo soudu než žalobu zamítnout.27. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, netvrdila tím méně prokázala, jaké jsou její možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdala možného poučení.