Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 057,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení částky 39 713,7 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 467,39 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 49 771,37 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení a úroku 23,99 % ročně z částky 47 471,37 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 1. 2024 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 49 771,37 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 23. 12. 2019 Smlouvu o vydání kreditní karty [Anonymizováno] karta č. [hodnota], na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně vydala žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem do 50 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn provádět hotovostní a bezhotovostní transakce až do výše sjednaného limitu. Roční úroková sazba pro čerpání byla sjednána ve výši 23,99 %. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr včetně úroků a poplatků za bankovní služby v měsíčních minimálních splátkách ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně 200 Kč, a to inkasem z kartového účtu, na němž byl povinen zajistit dostatek finančních prostředků pro provedení inkasa. Žalovaný byl dále povinen nepřekročit sjednaný úvěrový limit. Předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr před jeho poskytnutím, a to především na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, nahlédnutím do veřejných registrů a informací získaných z interních zdrojů, s ohledem na výši úvěru. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a s účinností ke dni 18. 2. 2022 prohlásila všechny závazky žalovaného ze smlouvy za okamžitě splatné a vyzvala jej k úhradě. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 53 238,76 Kč. Žalovaný čerpal z kreditní karty celkem 81 129,54 Kč a celkem na poskytnutý úvěr vrátil 71 071,87 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023 postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 47 471,37 Kč, poplatků ve výši 2 300 Kč, smluvního úroku ve výši 3 467,39 Kč splatného ke dni 18. 2. 2022 a rovněž smluvního úroku z úvěru a zákonných úroků z prodlení z jistiny úvěru od 19. 2. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po předžalobní výzvě.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 20.12.2019 vč. souhlasu se zpracováním údajů o zdravotním stavu pro účely sjednávání pojištění bylo zjištěno, že žalovaný podal dne 20. 12. 2019 návrh na uzavření smlouvy o úvěru adresovaný předchůdkyni žalobkyně, kdy žádal o úvěr ve formě povoleného úvěrového limitu na kreditní kartě ve výši 50 000 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou 23,99 %, s vrácením úvěru formou měsíčních splátek ve sjednané minimální výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně 200 Kč. Výše celkové částky, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 57 097,29 Kč. Žalovaný v návrhu dále uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, je vyučen, zaměstnán jako manuální pracovník u společnosti [právnická osoba]. s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč, výše jeho nezbytných měsíčních výdajů činí 8 000 Kč, výše splátek úvěrů 3 100 Kč.
5. Z Přípisu společnosti [právnická osoba]. ze dne 23.12.2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. [hodnota] akceptovala, potvrdila žalovanému uzavření smlouvy o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 50 000 Kč.
6. Žalobkyně dále předložila Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1.10.2018, Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba].
7. Z Okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 21.2.2022 a seznamu odeslaných zásilek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila všechny závazky ze smlouvy o vydání kreditní karty v celé výši za okamžitě splatné ke dni 18. 2. 2022 z důvodu nezaplacení finančních závazků žalovaným před předchozí upozornění. Předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 53 238,76 Kč.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/08 ze dne 30.8.2023, Přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek a potvrzení úplaty ze dne 5.9.2023 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni.
9. Z Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 15.9.2023 a seznamu odeslaných zásilek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze Smlouvy o vydání kreditní karty č. [hodnota] s tím, že novým věřitelem se stala žalobkyně.
10. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 13.12.2023 a podacího lístku ze dne 13.12.2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru a na možnost podání žaloby k soudu v případě nezaplacení uvedeného závazku.
11. Ze Souhrnného výpisu z účtu kreditní karty bylo zjištěno, že žalovaný načerpal prostřednictvím kreditní karty částku v celkové výši 81 129,54 Kč a na tento úvěr vrátil částku v celkové výši 71 071,87 Kč.
12. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že byl zjištěn postup předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěrů, který byl požit při schvalování. Předchůdkyně žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo využito interních a externích datových zdrojů, prověřila doklady, existující exekuce, informace z externích úvěrových registrů BRKI/NRKI a SOLUS, insolvenční rejstřík byl bez záznamu, zohlednila příjmy žadatele o úvěr a pravidelné výdaje, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky porovnala s deklarovanými výdaji a na základě aktuálních statistických dat státních úřadů. Žalovaný dostal nabídku na základě deklarovaného příjmu na poslední schválené žádosti o spotřebitelský úvěr.
13. Z Přípisu – Věc: CBL ze dne 22.9.2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně ve svém aplikačním systému eviduje u žalovaného dotaz ze dne 20.12.2019, kdy po provedených lustracích (BRKI, IBLE, Dokumnet, AntiFraud, NegativeAddress) byl žalovaný hodnocen jako subjekt v pořádku.
14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 23. 12. 2019 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 50 000 Kč. Byla sjednána zápůjční úroková sazba 23,99 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou měsíčních splátek ve sjednané minimální výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně ve výši 200 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a z údajů zjištěných z interních a externích registrů. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, je vyučen, zaměstnán jako manuální pracovník u společnosti [právnická osoba]. s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč, výše jeho nezbytných měsíčních výdajů činí 8 000 Kč, výše splátek úvěrů činí 3 100 Kč. Faktický příjem a výdaje žalovaného předchůdkyně žalobkyně neověřovala. Z důvodu nezaplacení finančních závazků žalovaným prohlásila předchůdkyně žalobkyně všechny závazky ze smlouvy o vydání kreditní karty v celé výši za okamžitě splatné ke dni 18. 2. 2022 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 53 238,76 Kč. Žalovaný načerpal prostřednictvím kreditní karty částku v celkové výši 81 129,54 Kč a na tento úvěr vrátil částku v celkové výši 71 071,87 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
23. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.
24. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 23. 12. 2019 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta kreditní karta s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud předmětnou smlouvu neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, vycházela však pouze z údajů poskytnutých žalovaným, ze zjištění z úvěrových registrů. Skutečné příjmy a výdaje žalovaného ani jeho osobní poměry nijak neověřovala. A to ani poté co z údajů sdělených žalovaným zjistila další existující závazky žalovaného s měsíčním zatížením ve výši 3 100 Kč. Předchůdkyně žalobkyně tak učinila nedostatečná zjištění, proto ani nemohla učinit odpovídající kvalifikovaný závěr o bonitě žalovaného. Z předložených listin nebylo možné dojít k závěru, že by byl žalovaný schopen dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.
25. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 81 129,54 Kč a žalovaný vrátil 71 071,87 Kč, je třeba na rozdíl v těchto částkách ve výši 10 057,67 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu, a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.
26. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.
27. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2023.
28. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 10 057 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
29. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil, tím méně prokázal, jaké jsou jeho možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdal možného poučení.