Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 697,35 Kč a částku 19 102,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení částky 9 611,29 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 829,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 627,12 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 422,03 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku 18,17 % ročně z částky 10 422,03 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a částky 25 415,02 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 930,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 651,33 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 32 810,34 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení a úroku 18,44 % ročně z částky 32 810,34 Kč od 21. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 2. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 61 826,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 14. 12. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách spolu s poplatkem v částce 10 400 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,17 % ročně. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 52týdenních splátkách po 431 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradil předepsané splátky. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, s účinností ke dni 27. 9. 2023. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem 4 302,65 Kč, později již ničeho neuhradil. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a rovněž byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě informací získaných od žalovaného o jeho rodinných, majetkových, pracovních a dalších poměrech, které byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny oproti dokladům – výměry důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, potvrzení o příjmu a výpisů z bankovního účtu, dále prověřovala insolvenční rejstřík. Žalovaný uvedl, že má pravidelný měsíční příjem, který činí 13 699 Kč, další čisté příjmy domácnosti 15 000 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalovaný dále uzavřel dne 7. 9. 2021 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách spolu s poplatkem v částce 26 640 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,44 % ročně. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 12měsíčních splátkách po 6 387 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradil předepsané splátky. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, s účinností ke dni 27. 9. 2023. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem 29 897,35 Kč, později ještě uhradil 1 000 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a rovněž byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě informací získaných od žalovaného o jeho rodinných, majetkových, pracovních a dalších poměrech, které byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny oproti dokladům – pracovní smlouvy a výpisů z bankovního účtu, dále prověřovala insolvenční rejstřík. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor ve výrobě ve společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., jeho měsíční příjem činí 20 162 Kč, další čisté příjmy domácnosti 10 500 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo] ze dne 7.9.2021 vč. smluvních podmínek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 76 640 Kč, a to v 12měsíčních splátkách po 6 387 Kč. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.
5. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 3.9.2021 bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 100 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, je majitelem vozu, je zaměstnán na plný úvazek jako operátor ve výrobě s čistým měsíčním příjmem 20 162 Kč, což mělo být ověřeno z pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu. Měsíční výdaje žalovaný odhadl na 3 000 Kč. V zákaznické kartě je dále zaznamenáno, že žalovaný nemá kreditní kartu ani úvěr u jiné společnosti, na jeho jméno je veden bankovní účet. Zákaznická karta je podepsaná.
6. Z Tabulky umoření ke smlouvě č. [tel. číslo] ze dne 2.10.2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného s tím, že dne 7. 9. 2021 byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně postupnými platbami částku v celkové výši 29 897,35 Kč.
7. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo] ze dne 14.12.2021 vč. smluvních podmínek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 22 400 Kč, a to v 52týdenních splátkách po 431 Kč. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.
8. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 14.12.2021 bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, je majitelem vozu a je nezaměstnaný, což mělo být ověřeno z potvrzení o příjmu – oznámení o podpoře. Čistý měsíční příjem žalovaného měl činil 13 699 Kč, další čisté příjmy domácnosti 15 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaný odhadl na 8 500 Kč s tím, že 6 387 Kč tvoří interní splátky. V zákaznické kartě je dále zaznamenáno, že žalovaný nemá kreditní kartu, nemá úvěr u jiné společnosti, na jeho jméno je veden bankovní účet. Zákaznická karta je podepsaná.
9. Z Tabulky umoření ke smlouvě č. [tel. číslo] ze dne 2.10.2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného s tím, že dne 14. 12. 2021 byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč, žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně postupnými platbami částku v celkové výši 4 302,65 Kč.
10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětné pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni.
11. Z Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce číslo [tel. číslo] byla postoupena žalobkyni a zároveň žalovaného informovala o výši dluhu, a dále že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce číslo [tel. číslo] byla postoupena žalobkyni a zároveň žalovaného informovala o výši dluhu.
12. Z Informace o zpracování osobních údajů ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o důvodu a způsobu zpracování osobních údajů.
13. Z Podacího lístku ze dne 27.10.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 27. 10. 2023 zásilku.
14. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25.1.2024 a podacího lístku ze dne 25.1.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby.
15. Z Výpisu z obchodního rejstříku spol. [právnická osoba]. ze dne 12.12.2022 byla zjištěna právní subjektivita žalobkyně ke dni 12. 12. 2022.
16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 9. 2021 částku 50 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě ze dne 3. 9. 2021. Žalovaný vrátil na tento úvěr předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 30 897,35 Kč. Předchůdkyně žalobkyně dále poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 12. 2021 částku 12 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě ze dne 14. 12. 2021. Žalovaný vrátil na tento úvěr předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 4 302,65 Kč. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazků s výstrahou soudního vymáhání.
17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
22. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
25. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde než shledat smlouvu neplatnou.
26. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 7. 9. 2021 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 50 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, formálně tak sice zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, kdy tyto údaje byly uvedeny v žádosti o spotřebitelský úvěr, ale tvrzené skutečnosti již nijak neověřovala. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz, pouze zákaznickou kartu obsahující tvrzené údaje. Žalobkyně neprokázala ani tvrzenou lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalovaný měl mít příjem ve výši 20 162 Kč, což nebylo nijak ověřeno. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr svobodný, bydlel v nájmu, měl jednu vyživovací povinnost. Tvrzené měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč se s ohledem na uvedené a s ohledem na ceny nájemného, energií, potravin atd. nejeví jako reálné. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.
27. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 50 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 30 897,35 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 19 102,65 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smluv o úvěru důvodný není.
28. Předchůdkyně žalobkyně měla dále s žalovaným uzavřít dne 15. 9. 2021 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 12 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, formálně tak sice zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, kdy tyto údaje byly uvedeny v žádosti o spotřebitelský úvěr, ale tvrzené skutečnosti již nijak neověřovala. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz, pouze zákaznickou kartu obsahující tvrzené údaje. Žalobkyně neprokázala ani tvrzenou lustraci v insolvenčním rejstříku. Žalovaný měl být v době poskytnutí úvěru nezaměstnaný, měl pobírat podporu v nezaměstnanosti ve výši 13 699 Kč, což nebylo nijak ověřeno. Žalovaný byl v době žádosti o úvěr svobodný, bydlel v nájmu, měl jednu vyživovací povinnost. Tvrzené měsíční výdaje ve výši 8 500 Kč se s ohledem na uvedené a s ohledem na ceny nájemného, energií, potravin atd. nejeví jako reálné. Žalovaný měl v době poskytnutí úvěru další závazky, kdy měsíčně splácel 6 387 Kč. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.
29. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 12 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 4 302,65 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 7 697,35 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smluv o úvěru důvodný není.
30. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.
31. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení částky 7 697,35 Kč a částku 19 102,65 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajících žalobou uplatněných nároků nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
32. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
33. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil tím méně prokázal, jaké jsou jeho možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdal možného poučení.