Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

56 C 14/2024

Soud: Okresní soud v ChomutověDatum rozhodnutí: 18. 11. 2024Č. j.: 56 C 14/2024-70Samosoudkyně: Mgr. Tereza KvízováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 26. 2. 2025Předmět řízení: zaplacení 18 423,34 Kč s příslušenstvím (úvěr)ECLI:CZ:OSCV:2024:56.C.14.2024.70
postoupení pohledávkysmlouva o úvěruelektronický podpis
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (16) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Řízení se, co do kapitalizovaného úrok ve výši 5 349,89 Kč a smluvní pokuty ve výši 674,46 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 554 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se, co do částky 7 194,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 6. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 277,17 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 506 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 6. 6. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 18 423,34 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 506 Kč a smluvní pokutou ve výši 674,46 Kč. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] (dále jen „ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 23. 6. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách www.[Anonymizováno].cz) smlouvu o úvěru č. [hodnota] na základě, které poskytla žalovanému převodem na účet částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 672,75 Kč, vždy k 23.dni příslušného měsíce. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru zavázal splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 12 382 Kč. Celkem tedy částku ve výši 37 382 Kč, a to nejpozději do 23. 2. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně si před uzavřením smlouvy ověřovala totožnost žalovaného. Žalovaný na stránkách právní předchůdkyně žalobkyně vyplnil požadované registrační údaje a vytvořil si svůj klientský profil, kdy poskytl kopii občanského průkazu. Následně zadal parametry požadovaného úvěru a provedl verifikační platbu a dokončil proces žádosti o úvěr. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet nahlížením do bankovních a nebankovních registrů. Žalovaný svoji povinnost řádně a včas uhradit poskytnuté finanční prostředky v souladu se smlouvou nesplnil. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzývám k uhrazení dlužné částky. Úvěr byl ke dni 24. 12. 2023 zesplatněn. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne 13. 11. 2023 uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek. Na základě jednotlivých smluv o postoupení pohledávek pak došlo i k postoupení pohledávky za žalovaným, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala přípisem ze dne 24. 10. 2024. Žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku ve výši 14 446 Kč. Důkazy ohledně posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně nedisponuje. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 349,89 Kč a smluvní pokutu ve výši 674,46 Kč.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], disponuje osobními údaji žalovaného, které vyplnila v kolonce klient. Dále z obsahu smlouvy vyplývá, že žalovanému mšl být poskytnut spotřebitelský, neúčelový, úvěr, splatný v 8 splátkách po částce 4 672,75 Kč, ve výši 25 000 Kč (celková výše 37 382 Kč) na bankovní účet č. [č. účtu]. Splatnost úvěru byla sjednána k 23. 2. 2024, se zápůjční úrokovou sazbou 119,06 %, RPSN za celý úvěr 211,20 %. Smlouva není opatřena podpisem žalovaného.

7. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného.

8. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně – předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 24. 12. 2023 bylo zjištěno, že tímto byl zesplatněn úvěr č. [hodnota], kdy byl žalovaný vyzván k uhrazení částky 23 292,55 Kč. Dopis byl žalovanému odslán dne 24. 12. 2023.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 1. 11. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila mimo jiné pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2024 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že žalovanému bylo právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky za žalovaným č. smlouvy [Anonymizováno] ve výši 24 002,55 Kč na žalobkyni a byl vyzván k uhrazení této částky. Dle podacího archu bylo oznámení odesláno dne 13. 2. 2024.

11. Z výzvy ze dne 21. 11. 2023, ze dne 22. 9. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky.

12. Z výzvy ze dne 29. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 24 191,68 Kč, a to nejpozději do 18. 3. 2024.

13. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby zástupce žalobkyně žalovanému dne 20. 5. 2024 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval, aby pohledávku v celkové výši 24 002,55 Kč s příslušenstvím uhradila v dodatečné lhůtě, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud. Dle podacího lístku [právnická osoba]. byla výzva odeslána dne 22. 5. 2024 .

14. Z výpisu z účtu společnosti [právnická osoba]., bylo zjištěno, že dne 23. 6. 2023 byla na bankovní účet č. [hodnota] poukázána platba ve výši 0,10 Kč z bankovního účtu č. [č. účtu].

15. Z výpisu z účtu společnosti [právnická osoba]., bylo zjištěno, že dne 23. 6. 2023 byla na tento poukázána platba ve výši 25 000 Kč na účet č. [č. účtu].

16. Ze sdělení [Anonymizováno], a.s. ze dne 16.10.2024 bylo zjištěno, že dne 23. 6. 2023 byla na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] připsána částka 25 000 Kč, kdy žalovaný je majitelem bankovního účtu s dispozičním právem.

17. Z obchodních podmínek Zaplo finance s.r.o. pro poskytování úvěrů splatných jednorázově soud s ohledem na níže uvedený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

18. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 23. 6. 2023 hodlalaprávní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaný měl celkovou částku úvěru načerpat bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet dne 23. 6. 2023. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté finanční prostředky v 8 splátkách po částce 4 672,75 Kč nejpozději do 23. 2. 2024. Žalovaný na úvěr uhradil za doby trvání úvěrové smlouvy částku 14 446 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nehradil splátky řádně předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 24. 12. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu. Pprávní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 11. 2023. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2024, odeslaným dne 13. 2. 2024. Zástupce žalobkyně žalovaného upomínal k uhrazení dluhu upomínkou ze dne 20. 5. 2024. Žalovaný však na dluh již ničeho neuhradil.

19. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 23. 6. 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky v celkové výši 25 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, včetně poplatku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 23. 6. 2023 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

20. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, verifikační platby a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn.

21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první o.z., ani § 562 odst. 1 o.z.21. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalovaného a jedinečného autorizačního kódu (SMS kódu). Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

22. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet resp. že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Dle trvzení žalobkyně tato důkazy o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedisponuje.

23. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila (prokázala) schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.

24. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

25. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na jeho bankovní účet poukázána dne 23. 6. 2023 částka ve výši 25 000 Kč a žalovaný na úvěr uhradil 14 446 Kč.

26. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru (25 000 Kč) poníženou o již učiněné splátky (14 446 Kč) v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 10 554 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o.z.), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

27. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný (i s ohledem na zamítnuté příslušenství) a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací