Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 6 323 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31 323 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 068,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 13. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 31 323 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 4. 10. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách www.[Anonymizováno].cz) smlouvu o úvěru č. [hodnota] na základě, které poskytla žalovanému převodem na účet částku 16 000 Kč. Žalovaný využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však své povinnosti neplnil řádně, kdy se dostal do prodlení se splácením splátek a dostal se tak dne 20. 2. 2024 do prodlení se splacením celého úvěru. Pokud jde o způsob uzavření úvěrové smlouvy tak žalovaný na stránkách právní předchůdkyně žalobkyně vyplnil požadované registrační údaje a vytvořil si svůj klientský profil, kdy poskytl kopii občanského průkazu. Následně zadal parametry požadovaného úvěru a provedl verifikační platbu a dokončil proces žádosti o úvěr. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet nahlížením do bankovních a nebankovních registrů. Žalovaný byl žalobkyní opakované vyzýván k uhrazení dlužné částky. Žalovaná částka činí 31 323 Kč a je představována nesplacenou jistinou úvěru ve výši 25 000 Kč, smluvním úrokem ve výši 5 498 Kč a smluvní pokutou ve výši 825 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne 6. 12. 2023 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Na výzvu soudu ohledně prokázání jednání předchůdkyně žalobkyně s žalovaným ohledně uzavření smlouvy o úvěru a zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nereagovala.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
6. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 4. 10. 2023 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], disponuje osobními údaji žalovaného, které vyplnila v kolonce klient. Dále z obsahu smlouvy vyplývá, že žalovanému měl být poskytnut spotřebitelský, neúčelový, úvěr, splatný jednorázově ve výši 16 000 Kč (celková výše 19 680 Kč) na bankovní účet č. [č. účtu]. Splatnost úvěru byla sjednána k 3. 11. 2023, RPSN za celý úvěr 1 141,2 %. Smlouva není opatřena podpisem žalovaného.
7. Z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě č. [hodnota] ze dne 11. 10. 2023 bylo zjištěno, že tímto byla navýšena celková částka jistiny na částku 25 000 Kč (celková výše 30 498 Kč) zápůjční úroková sazba byla dohodnuta na 267,57 % ročně, RPSN za celý úvěr 1 296,4 %. Dodatek není opatřen podpisem žalovaného.
8. Z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě č. [hodnota] ze dne 2. 11. 2023 bylo zjištěno, že tímto byla prodloužena splatnost ke dni 3. 12. 2023, zápůjční úroková sazba byla dohodnuta na 133,78 % ročně, RPSN za celý úvěr 1 248,5 %, délka splatnosti půjčky 60 dnů. Dodatek není opatřen podpisem žalovaného.
9. Z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě č. [hodnota] ze dne 5. 12. 2023 bylo zjištěno, že tímto byla prodloužena splatnost ke dni 17. 12. 2023, zápůjční úroková sazba byla dohodnuta na 108,47 % ročně, RPSN za celý úvěr 1 521,1 %, délka splatnosti půjčky 74 dnů. Dodatek není opatřen podpisem žalovaného.
10. Z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě č. [hodnota] ze dne 19. 12. 2023 bylo zjištěno, že tímto byla prodloužena splatnost ke dni 16. 1. 2024, RPSN za celý úvěr 1 423,3 %, délka splatnosti půjčky 104 dnů. Dodatek není opatřen podpisem žalovaného.
11. Z částečného výpisu [právnická osoba]. bylo zjištěno, že dne 4. 10. 2023 byla na bankovní účet č. [č. účtu] poukázána platba ve výši 16 000 Kč pod var. symbolem [var. symbol], dne 11. 10. 2023 byla na bankovní účet č. [č. účtu] poukázána platba ve výši 9 000 Kč pod var. symbolem [var. symbol] a dne 15. 9. 2023 byla naopak na bankovní účet připsána částka 1 Kč s poznámkou [Jméno žalovaného].
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 6. 12. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila mimo jiné pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 7. 2024 adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že žalovanému bylo právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky za žalovaným č. smlouvy 870582 ve výši 34 898 Kč na žalobkyni a byl vyzván k uhrazení této částky.
14. Z výzvy ze dne 19. 2. 2024 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 31 423 Kč, a to ihned.
15. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby zástupce žalobkyně žalovanému dne 18. 7. 2024 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval, aby pohledávku v celkové výši 41 674 Kč s příslušenstvím uhradil v dodatečné lhůtě, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud. Dle podacího lístku [právnická osoba]. byla výzva odeslána dne 18. 7. 202416. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 28. 2. 2025 bylo zjištěno, že dne 4. 10. 2023 byla na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] připsána částka 16 000 Kč a dne 11. 10. 2023 částka 9 000 Kč, kdy žalovaný je majitelem bankovního účtu s dispozičním právem.17. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 4. 10. 2023 hodlala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně požádat uzavřenými dodatky č. [hodnota] - 4 o navýšení úvěrové částky na celkovou částku 25 000 Kč a prodloužení splatnosti úvěru až do 16. 1. 2024. Žalovaný tak měl celkovou částku úvěru načerpat bezhotovostními převody na svůj bankovní účet dne 4. 10. 2023 a dne 11. 10. 2023. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté finanční prostředky jednorázově nejpozději do 16. 1. 2024. Žalovaný na úvěr za doby trvání úvěrové smlouvy dle žalobkyně neuhradil ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuhradil úvěr ve lhůtě splatnosti, dostal se tak do prodlení a předchůdkyně žalobkyně jej vyzvala k uhrazení dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2023. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 7. 2024. Zástupce žalobkyně žalovaného upomínal k uhrazení dluhu upomínkou ze dne 18. 7. 2024.18. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 4. 10. 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky v celkové výši 25 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Předložená smlouva o úvěru ze dne 4. 10. 2023 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.19. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, verifikační platby a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první o.z., ani § 562 odst. 1 o.z.20. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalovaného a jedinečného autorizačního kódu (SMS kódu). Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.21. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, resp. že žalobkyně neprokázala (ač k tomu byla soudem vyzvána), že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet.22. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila (prokázala) schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.23. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).24. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly na jeho bankovní účet poukázána dne 4. 10. 2023 částka ve výši 16 000 Kč a dne 11. 10. 2023 částka 9 000 Kč (celkem částka 25 000 Kč) a žalovaný na úvěr neuhradil ničeho.25. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru (25 000 Kč) poníženou o již učiněné splátky (0 Kč) v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 25 000 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o.z.), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.26. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 068,81 Kč, přičemž tato částka představuje 59,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 292 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu platného do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 323 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.27. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.