Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

56 C 20/2024

Soud: Okresní soud v ChomutověDatum rozhodnutí: 13. 1. 2025Č. j.: 56 C 20/2024-123Samosoudkyně: Mgr. Tereza KvízováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 26. 2. 2025Předmět řízení: zaplacení 451 694,07 Kč s příslušenstvím (úvěr)ECLI:CZ:OSCV:2025:56.C.20.2024.123
neplatnost právního jednánísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (18) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 326 460,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky ve výši 125 233,32 Kč spolu s úrokem 7,9% ročně z částky 438 916,29 od 16. 3. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% z částky 438 916,29 od 16. 3. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 23 024,97 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 870,41, zamítáIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 24 926,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 5. 2024 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 451 694,07 Kč spolu s úrokem ve výši ve výši 7,9% ročně z částky 438 916,29 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75% z částky 438 916,29 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 23 024,97 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 3 870,40 Kč. V odůvodnění uvedla, že účastníci řízení uzavřeli dne 13. 1. 2021 smlouvu o úvěru č. [tel. číslo], jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě této smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalované účelový úvěr ve výši 501 000 Kč a žalovaná se měla zavázat splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky. Žalovaná se zavázala úvěr čerpat postupně do 19. 1. 2021 a jistinu splatit nejpozději do 20. 12. 2028. Doba trvání úvěru byla stanovena na 96 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 7,90% p.a., RPSN 8,23% s výší anuitní splátky 7 111 Kč. Žalovaná vyčerpala úvěr dne 13. 1. 2021. Dne 8. 9. 2022 si účastnící sjednali dodatkem ke smlouvě o spotřebitelském úvěru odklad splátek jistiny úvěru a úroků na období od 20. 9. 2022 do 20. 1. 2023. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, kdy žalobkyně tak využila svého oprávnění a úvěr žalované zesplatnila, což žalované oznámila v dopise ze dne 10. 1. 2024. Celková výše dlužné pohledávky činí 451 694,07 Kč (jistina ve výši 438 916,29 Kč, úvěrové poplatky 12 777,78 Kč). Žalovaná zbývající dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní výzvy. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k uhrazení dlužné částky.

2. V podání došlém soudu dne 14. 11. 2024 žalobkyně podrobně popsala a konkretizovala proces zkoumání úvěruschopnosti žalované, kdy ověřovala údaje žalované oproti dokladům žalované, dále vycházela z informací poskytnutých jednak samotnou žalovanou tak i ze statistických dat ČSÚ a využila tzv. skóringový model. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalované (zaměstnána u společnosti [Anonymizováno] – [jméno FO] [Anonymizováno]) za předchozí období (12 měsíců) v průměrné výši 24 325 Kč. Žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru SOLUS, dále v BRKI, NRKI. Žalobkyně dále prověřovala výdaje žalované, kdy tyto údaje žalobkyně zohlednila v rámci posouzení příjmů a výdajů domácnosti, žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nevycházela pouze z informací od žalované, ale i z výše zmíněných statistických dat. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěrů žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr. Dále žalobkyně upozornila, že zákon o spotřebitelském úvěru nesmí být vykládán extenzivně a nesmí být výkladem práva soudem narušena rovnost účastníků řízení. Žalobce rovněž upozornil, že z judikatury a odborné literatury plyne, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů nemusí zjišťovat konkrétní informace o výdajích klientů, ale může používat ekonomické modely. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 174 539,25 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že se jedná o občanský průkaz žalované.

6. Z listiny nazvané návrh na rozhodnutí o poskytnutí optimální půjčky bylo zjištěno, že tento obsahu informace o žalované, tedy jeho jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, že je svobodná, bydlí v nájmu, čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců ve výši 24 325 Kč, nejvyšší dosažené vzdělání SŠ s maturitou, VOŠ, položka povolání zaměstnána od 2019 jako řemeslník/kvalifikovaný dělník u společnosti se zahraničním vlastníkem, výdaje spojené s bydlením ve výši 1 500 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč, závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 100 000 Kč s měsíční splátkou 2 000 Kč. Dále návrh obsahuje údaje o úvěru a výsledky šetření ohledně finančních poměrů žalované. Návrh není na konci opatřen stanoviskem, zda je žalovaná k úvěru doporučena či nikoliv, není podepsán, ani datován.

7. Z listiny nazvané výsledek aplikačního raitingu – posouzení, bylo zjištěno, že limit výše úvěru je uveden 553 579 Kč, výše úvěru 501 000 Kč, žádost schválena skóringem.

8. Z listiny nazvané výsledek lustrace ISIR bylo zjištěno, že k rodnému číslu žalované nebyly k 13. 1. 2021 v insolvenčním rejstříku nalezeny žádné záznamy.

9. Z částečných výpisů z účtu žalované vedeného u společnosti [právnická osoba]. za období od 15. 7. 2020 do 10. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalované bylo mimo jiné na účet připsána (10. 7. 2020) částka ve výši 20 589 Kč (od [jméno FO]) dále (10. 8. 2020) částka ve výši 30 466,15 Kč (od [jméno FO]). V měsíci září 2020 byl počáteční zůstatek 5,18 Kč a konečný zůstatek 813,87 Kč. Dále byla žalované na účet připsána (11. 11. 2020) částka 5 888,11 Kč (od [jméno FO]) a (23. 12.2020) částka 23 655,04 (od DAK Gesundheit) a odepsána (18. 11. 2020) částka 2 029 Kč (splátka půjčky, bydlení), (18. 12. 2020) částka 2 029 Kč (splátka půjčky, bydlení) a připsána (11. 12. 2020) částka 40 439,29 Kč (od [jméno FO]). Ručně dopsaný údaj průměr 30 406 Kč měsíčně, 80% částka 24 325 Kč. Z výpisů jsou dále patrné běžné výdaje žalované spojené s upokojování potřeb jakožto jídlo, drogerie, pohonné hmoty a další.

10. Z dohody v německém jazyce ze dne 5. 11. 2020 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalovanou a společností [jméno FO]. [jméno FO], jejímž předmětem bylo dodatečné vyplacení příspěvku, jehož výše nebyla uvedena.

11. Z potvrzení o zaměstnání v německém jazyce ze dne 8. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná pracuje od 16. 1. 2019 jako asistent výroby s hrubým ročním příjmem 17 223,23 Euro, s průměrným čistým měsíčním příjmem za 12 měsíců 1 118 Euro.

12. Z listiny označené jako Žádost o poskytnutí optimální půjčky bylo zjištěno, že tuto dne 13. 1. 2021 podepsali účastníci řízení, přičemž žalovaná tímto žádala o poskytnutí úvěru za účelem konsolidace, dále uvedla informace o svých poměrech, tj. že je svobodná, vzdělání má SŠ s maturitou, VOŠ, žije v nájmu, nemá nezletilé děti, je od roku 2019 zaměstnána u společnosti [Anonymizováno] -[jméno FO] [Anonymizováno] s měsíčním příjmem ve výši 24 325 Kč, výdaje spojené s bydlením žalovaná uvedla 1 500 Kč, ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč, celková výše závazků ve výši 100 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 2 000 Kč.

13. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 1. 2021 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi účastníky řízení, když jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 501 000 Kč žalované ze strany žalobkyně. Žalovaná se zde zavázala předmětný úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách po 7 111 Kč počínaje 20. 1. 2021 se splatností vždy k 20tému dni v měsíci. Účelem úvěru byla konsolidace dluhů žalované u žalobkyně, a to osobního úvěru ve výši 230 000 Kč. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány úvěrové podmínky, všeobecné obchodní podmínky a sazebník, které žalobkyně rovněž doložila, dále pak rovněž informace o úvěru, které oproti svému podpisu dne 13. 1. 2021 žalovaná obdržela.

14. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru byly zjištěny parametry žalobkyní poskytnutého úvěru, tj. že se jednalo o spotřebitelský úvěr – optimální půjčka v celkové výši 501 000 Kč, s postupným čerpáním, lhůta k čerpání má skončit k 19. 1. 2021, doba trvání spotřebitelského úvěru 96 měsíců. Úvěr bude hrazen ve splátkách dle přiloženého splátkového kalendáře. Pevná úroková sazba byla stanovena na 7,9%, RPSN ve výši 8,23%.

15. Z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 9. 2022 bylo zjištěno že tímto si žalobkyně a žalované sjednaly snížení splátek jistiny úvěru a úroků na období od 20. 9. 2022 do 20. 1. 2023 na částku ve výši 3 500 Kč.

16. Z historického výpisu z úvěrového účtu k předmětnému úvěru za období od 13. 1. 2021 do 29. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná načerpala 501 000 Kč, úvěr měl být splácen ve splátkách, počínaje 20. 1. 2021 ve výší 7 111 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 174 539,25 Kč.

17. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 1. 2024 bylo zjištěno, že touto žalobkyně vyzývala žalobkyni k okamžitému splacení dluhu ve výši 44 538,99 Kč. Žalovaná byla upozorněna že v případě, kdy neuhradí dlužnou částku nastane splatnost celé pohledávky. Výzva byla žalované odeslána, avšak nebyla doručena z důvodu nevyzvednutí adresátem.

18. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 4. 2024 bylo zjištěno, že touto zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 482 722,20 s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého elektronického podacího archu byla písemnost odeslána dne 3. 4. 2024.

19. Z oznámení žalobkyně o úrokových sazbách, úvěrových podmínkách pro fyzické osoby nepodnikatele, sazebníku žalobkyně, všeobecných obchodních podmínek, prohlášení o zdravotním stavu, soud pro níže vyložený závěr žádná skutková zjištění nečinil.

20. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované účelový úvěr ve výši 501 000 Kč a žalovaná se zavázat splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky. Žalovaná úvěr čerpala postupně. Doba trvání úvěru byla stanovena na 96 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 7,90% p.a., RPSN 8,23% s výší anuitní splátky 7 111 Kč. Žalovaná vyčerpala úvěr dne 13. 1. 2021. Dne 8. 9. 2022 si účastnící sjednali dodatkem ke smlouvě o spotřebitelském úvěru snížení splátek jistiny úvěru a úroků na období od 20. 9. 2022 do 20. 1. 2023. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, kdy žalobkyně tak využila svého oprávnění a úvěr žalované zesplatnila, což žalované oznámila v dopise ze dne 10. 1. 2024. Žalovaná v dané souvislosti uhradila celkem 174 539,25 Kč. Žalovaná zbývající dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní výzvy. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k uhrazení dlužné částky.

21. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 501 000 Kč, přičemž na shora uvedené úvěry žalovaná uhradila pouze částku v celkové výši 174 539,25 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními.

26. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ([právnická osoba], přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

27. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

28. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

29. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Schopnost žalované splácet žalobkyně prověřila z informací poskytnutých jednak samotnou žalovanou tak i ze statistických dat ČSÚ a využila tzv. skóringový model. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalované (zaměstnána u společnosti [Anonymizováno] – [jméno FO] [Anonymizováno]) za předchozí období (12 měsíců) v průměrné výši 24 325 Kč. Žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru SOLUS, dále v BRKI, NRKI. Žalobkyně dále prověřovala výdaje žalované, kdy tyto údaje žalobkyně zohlednila v rámci posouzení příjmů a výdajů domácnosti, žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nevycházela pouze z informací od žalované, ale i z výše zmíněných statistických dat. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalované tak žalovaná uváděla náklady na bydlení 1 500 Kč, a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně správně vyhodnotila, že tyto výdaje uvedené žalovanou nemohou dozajista odpovídat realitě. Žalobkyně s ohledem na tuto skutečnost přistoupila k využití statistických údajů. Žalobkyně však disponovala výpisy z účtu (byť částečnými) žalované a dle názoru soudu tak měla primárně vycházet z informací uvedených v těchto výpisem. Pokud jde o případné využití statistických dat a modelů je toto možná, avšak jako nástroje podpůrného a doplňujícího, kdy primárním zdrojem informací jsou informace od žalované, resp. údaje uvedené v jejich výpisem z bankovního účtu. Ve výpisem z bankovního účtu žalované jsou zřejmé jak příchozí (mzda od zaměstnavatele) tak i odchozí platby (platby vynakládané na uspokojování běžných potřeb žalované), žalobkyně tak měla primárně vycházet z těchto údajů a jako doplňující údaje pak použit statistická data. Žalobkyně také měla za situace, kdy žalovaná žádala o úvěr z důvodu konsolidace předchozího závazku o to podrobněji zkoumat schopnost žalované úvěr splácet. Skutečnost, že žalovaná zpočátku úvěr řádně hradila nelze považovat za premisu toho, že takto bude činit i nadále a že skutečnosti, které zapříčinily to, že poté nebyla žalovaná schopna úvěr splácet, zde neexistovaly již při sjednávání předmětného úvěru. Soud má s ohledem na výše uvedené za to, že žalobkyně řádně nevyhodnotila získané údaje o příjmové a výdajové stránce žalované. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokovou sazbou splatit, kdy ohledně výdajů vycházela pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřila. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9 Co 109/2020).

31. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 občanského zákoníku je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku).

32. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované celkem 501 000 Kč, žalovaná na úvěr uhradila 174 539,25 Kč.

33. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaná za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru poníženou o již učiněné splátky v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 326 460,75 Kč (501 000 – 174 539,25), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o.z.“), neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o.z.), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

34. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 926,90 Kč, přičemž tato částka představuje 44,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,27 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,73 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 18 068 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 451 694,07 Kč sestávající z částky 10 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 320 Kč ve výši 6 577,20 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně.

35. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací