Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

56 C 203/2025

Soud: Okresní soud v ChomutověDatum rozhodnutí: 29. 6. 2026Č. j.: 56 C 203/2025-31Samosoudkyně: Mgr. Tereza KvízováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 21. 8. 2026Předmět řízení: zaplacení 25 579,01 Kč s příslušenstvím (půjčka)ECLI:CZ:OSCV:2026:56.C.203.2025.31
smlouva pracovnísmlouva o půjčcenáklady řízenídokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůsmlouva nájemnípostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (63) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se ve zbývající části, kterou se žalobkyně domáhala dále zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem ve výši [částka] s příslušenstvím představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a dále zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jakož i nahradit náklady řízení. Svůj nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná převzetí půjčky potvrdila podpisem smlouvy a současně se zavázala uhradit sjednaný poplatek. Celkovou dlužnou částku se zavázala splatit v pravidelných týdenních splátkách, přičemž konečná splatnost byla sjednána ke dni [datum]. Sjednané splátky však žalovaná nehradila řádně a včas. Pohledávka vůči žalované byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum] postoupena žalobci. O postoupení pohledávky byla žalovaná písemně vyrozuměna. Ani přes následnou předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne [datum] žalovaná dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Žalobkyně na výzvu soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti reagovala vyjádřením ze dne [datum], kdy uvedla, že má za to, že Smlouva byla uzavřena dne [datum] a že povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do českého právního řádu zavedena teprve zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinným od [datum], kde byla tato povinnost nově zakotvena v § 9. Dle právní úpravy účinné do [datum], tj. dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, věřitelé nebyli povinni před poskytnutím úvěru tzv. úvěruschopnost spotřebitelů posuzovat. Zároveň uvedla, že žalovaná celkem uhradila [částka], přičemž část těchto plateb ve výši [částka] byla použita v souladu s čl.

5 Podmínek nejprve na částečnou úhradu souhrnného poplatku a zbývající část plateb ve výši [částka] byla použita na částečnou úhradu jistiny.5. Provedeným dokazováním byly soudem zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši [částka], s povinností návratu v 53týdenních splátkách po [částka], a to včetně úhrady poplatku [částka], s RPSN 460,9 % po dobu 27 týdnů, 294,1 % po dobu 40 týdnů a 206,8 % po dobu 53 týdnů ročně.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úhradě kupní ceny bylo zjištěno, že účinnost smlouvy nastala od [datum] a pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy byla postoupena z předchůdce žalobkyně na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávek za její osobou, včetně příslušenství této pohledávky, na žalobkyni a vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši [částka] do [datum]. Z podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že oznámení bylo žalované odesláno.

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu, ve které se předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o půjčce peněžní prostředky ve výši [částka], které jí byly vyplaceny v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Současně se žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných 53týdenních splátkách ve výši [částka], přičemž konečná splatnost byla sjednána ke dni [datum]. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum] postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna oznámením předchozího věřitele. Po postoupení pohledávky žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Žalobce následně prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne [datum] k úhradě dlužné částky, na kterou žalovaná nereagovala a dluh neuhradila.

9. Právně soud věc posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy ([datum]) dle následujících ustanovení:

10. Smlouva o půjčce byla sjednána v době platnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

11. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Dle § 39 obč. zák. platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Podle § 55 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odst. 2).

14. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

15. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. má věřitel při prodlení s peněžitým dluhem právo vedle plnění požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcím předpisem.

16. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Ze závěrů Ústavního soudu mimo jiné vyplývá, že zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle § 588 o.z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen směrnice o spotřebitelském úvěru), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne [datum] ve věci C-679/18.

17. Nelze konstatovat, že nebylo povinností právního předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Zkoumání úvěruschopnosti bylo povinností úvěrující společnosti i za účinnosti zák. č. 321/2001 Sb., jelikož povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá ze základních principů bez ohledu na to, zda je tato povinnost v zákoně výslovně zakotvená (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III ÚS 4129/18). Ačkoliv tedy v době uzavření smlouvy o úvěru neexistovaly zákonné předpisy, povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka je s ohledem na závěry Ústavního soudu nutné dovodit, že právní předchůdce žalobce tuto povinnost měl a nesplnil ji.

18. Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a zhodnotil, že při zkoumání schopností žalované půjčku splácet právní předchůdce žalobkyně neprověřil, zda je žalovaná schopna půjčku splácet. Právní předchůdce žalobkyně nevyvinul žádné úsilí k tomu, aby ověřil, jaké má dlužník příjmy a výdaje. Neověřil pracovní smlouvu, nájemní smlouvu ani další uváděné příjmy domácnosti. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil úvěruschopnost žalované.

19. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 4 odst. 2 písm. a) zákona.

20. V posuzovaném případě bylo u smlouvy 1 v čl. 1 smlouvy uvedeno, že RPSN v případě úhrady dlužné částky v 53 splátkách činí 206,8 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v září 2008 17,02 %. Ve smlouvě byla tedy sjednána téměř 13násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 39 obč. zák.

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. Dále byla věc posouzena dle § 457 obč. zák., dle kterého platí, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

22. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně přijala peněžitou částku [částka] a žalovaná oproti tomu vrátila pouze částku [částka], soud výrokem rozsudku pod bodem I. uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni i zbývajících [částka].

23. Žalobkyně uplatnila vedle jistiny též zákonný úrok z prodlení od [datum]. Soud vzhledem k výsledku dokazování přiznal žalobkyni úrok z prodlení pouze z částky [částka], představující rozsah dosud nevráceného plnění, a pouze od data žalobou požadovaného. Příslušenství vztahující se k žalobou uplatněné, avšak nepřiznané části jistiny, soud nepřiznal.

24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení ji nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací