56 C 219/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem [částka] spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]) smlouvu o úvěru č. [hodnota] na základě, které poskytla žalovanému převodem na účet částku [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však své povinnosti neplnil řádně, kdy se dostal do prodlení se splácením splátek a dostal se tak do prodlení se splacením celého úvěru. Pokud jde o způsob uzavření úvěrové smlouvy tak žalovaný na stránkách právní předchůdkyně žalobkyně vyplnil požadované registrační údaje a vytvořil si svůj klientský profil, kdy poskytl kopii občanského průkazu. Následně zadal parametry požadovaného úvěru a provedl verifikační platbu a dokončil proces žádosti o úvěr. Původní věřitel vyplatil žalovanému převodem z bankovního účtu pod variabilním symbolem č. [var. symbol] částku [částka]. Žalovaná částka je představována nesplacenou jistinou úvěru ve výši [částka], smluvním úrokem ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně soudu sdělila, že důkazy ohledně posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně nedisponuje. Žalobkyně dále vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky [částka] včetně příslušenství. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], disponuje osobními údaji žalovaného, které vyplnila v kolonce klient. Dále z obsahu smlouvy vyplývá, že žalovanému měl být poskytnut spotřebitelský, neúčelový, úvěr, doba úvěru v délce 12 měsíců, kdy maximální počet minimálních splátek byl stanoven na 11. a 12.splátka ve výši nesplaceného úvěru. Celková výše ke splacení po 30 dnech [částka]. Úvěr má být poskytnut na bankovní účet č. [č. účtu], RPSN za celý úvěr 660 % a zápůjční úroková sazba činí 279,83 %. Smlouva není opatřena podpisem žalovaného.

6. Z Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že se jedná o interní dokument právní předchůdkyně žalobkyně, ze kterého vyplývá, že dne [datum] byl na účet žalovaného poskytnut úvěr ve výši [částka] a dne [datum] byla žalovaným uhrazena částka [částka].

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila mimo jiné pohledávku za žalovaným na žalobkyni, ref. číslo žalovaného [Anonymizováno].

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] adresovaného žalovanému bylo zjištěno, že žalovanému bylo právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky za žalovaným č. smlouvy [Anonymizováno] ve výši [částka] na žalobkyni a byl vyzván k uhrazení této částky.

9. Z částečného výpisu [právnická osoba]. bylo zjištěno, že dne [datum] byla na bankovní účet č. [č. účtu] poukázána platba ve výši [částka] pod var. symbolem [var. symbol].

10. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši [částka] s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

11. Z výzvy ze dne [datum] nazvané jako Poslední možnost dohody bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši [částka], a to ihned.

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby zástupce žalobkyně žalovanému dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval, aby pohledávku v celkové výši [částka] uhradil v dodatečné lhůtě, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud. Dle podacího lístku [právnická osoba]. byla výzva odeslána dne [datum].

13. Z obchodních podmínek [Anonymizováno] [Anonymizováno] s.r.o. pro poskytování úvěrů splatných jednorázově soud s ohledem na níže uvedený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

14. Ze sdělení [právnická osoba]., ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byla na bankovní účet žalovaného č. [hodnota] připsána částka [částka], kdy žalovaný je majitelem bankovního účtu s dispozičním právem.

15. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] hodlala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] se splatností úvěru do [datum]. Žalovaný měl částku úvěru načerpat bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet dne [datum]. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté finanční prostředky nejpozději do [datum]. Žalovaný na úvěr za doby trvání úvěrové smlouvy dle žalobkyně uhradil [Anonymizováno] Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuhradil úvěr ve lhůtě splatnosti, dostal se tak do prodlení a předchůdkyně žalobkyně jej vyzvala k uhrazení dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Zástupce žalobkyně žalovaného upomínal k uhrazení dluhu upomínkou ze dne [datum].

16. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky v celkové výši [částka] a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Předložená smlouva o úvěru ze dne [datum] není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.

17. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu, verifikační platby a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první o.z., ani § 562 odst. 1 o.z.

18. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalovaného a jedinečného autorizačního kódu (SMS kódu). Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

19. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, resp. že žalobkyně neprokázala (ač k tomu byla soudem vyzvána), že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet.

20. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila (prokázala) schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.

21. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

22. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla na jeho bankovní účet poukázána dne [datum] částka ve výši [částka] a žalovaný na úvěr uhradil [částka], kdy do této výše spolu s příslušenstvím vzala žalobkyně žalobu zpět. Soud tedy ve výroku I. Tohoto rozsudku rozhodl o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

23. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru ([částka]) poníženou o již učiněné splátky ([částka]) v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku [částka], když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o.z.), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje [Anonymizováno],[Anonymizováno] % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu [Anonymizováno],[Anonymizováno] % a úspěchu žalovaného v rozsahu [Anonymizováno],[Anonymizováno] %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

25. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.