56 C 23/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 15. 5. 2024 domáhala zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odvodnila žalobkyně tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 23. 6. 2023 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], kdy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně úroků splatit v měsíčních splátkách po 2 250 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se tak do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 11. 2023. Žalobkyně žalovanou o uhrazení opakovaně upomínala, avšak bezvýsledně. S ohledem na prodlení žalované s uhrazením splátky žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila, a to dopisem ze dne 21. 4. 2024. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k uhrazení dluhu výzvou ze dne 21. 4. 2024. V rámci doplnění žaloby ze dne 8. 11. 2024 žalobkyně doplnila jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně ověřovala identitu žalované, kdy poskytnuté údaje byly prověřovány přes interní databázi a veřejné registry. K osobním údajům žalovaná uvedla, že příjem žalované za poslední tři měsíce činil 18 918 Kč, náklady na bydlení činily 3 000 Kč, sázky 0 Kč, žádné mikroúvěry ani pravidelné finanční závazky, splátky žalobkyni 2 250 Kč, finanční zůstatek spotřebitele 12 468 Kč. Žalobkyně lustrovala žalovanou v Centrální evidenci exekucí bez záznamu, SOLUS bez záznamu, CRIF, CFT, insolvenční rejstřík, databáze odcizených dokladů vše bez záznamu. Žalovaná byla hodnocen jako úvěrovatelná. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. K posouzení úvěru schopnosti pak žalobkyně použila skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaná byla vyhodnocena s vyšší bonitou. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky, distančně, prostřednictvím klientského účtu. Žalovaná obdržela po projevení zájmu o finanční služby odkaz na svůj klientský účet a na její telefonní číslo [tel. číslo] email byl zaslán SMS kód k umožnění přístupu do klientského účtu. Žalované byl pak po doplnění dalších údajů nabídnut konkrétní finanční produkt. Žalovaná uhradila 4 splátky po 2 250 Kč (celkem 9 000 Kč), které žalobkyně započetla na sjednané smluvní úroky2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Soud má za prokázané tyto skutečnosti: Z výsledku lustrace exekucí žalované ze dne 6. 6. 2023 bylo zjištěno, že má 0 záznamů. Z kontroly občanského průkazu žalované v neplatných dokladech bylo zjištěno, že tento není evidován jako neplatný. Z výsledku lustrace v registru SOLUS žalované ze dne 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že je bez negativního záznamu. Z výsledku lustrace v registru platebních informací ze dne 6. 6. 2023 bylo zjištěno, že je bez negativního záznamu. Z výstupu z insolvenčního rejstříku ze dne 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná sice byla nalezena v insolvenční rejstříku, avšak věc již byla skončena.5. Z kopie občnaského průkazu a řidičského průkazu žalované byly zjištěny nacionále a rodinný stav žalované, kdy občanský průkaz je platný do 17. 10. 2028, řidičský průkaz je platný do 11. 8. 2031.6. Z výplatní pásky žalované ze měsíc březen 2023 bylo zjištěno, že částka k vyplacení žalované činila 17 847 Kč. Z výplatní pásky žalované ze měsíc duben 2023 bylo zjištěno, že částka k vyplacení žalované činila 19 034 Kč. Z výplatní pásky žalované ze měsíc květen 2023 bylo zjištěno, že částka k vyplacení žalované činila 19 874 Kč.7. Z výpisu z účtu žalované za měsíc březen 2023 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 0 Kč, příjmy 1 000 Kč, debetní operacec - 994,84 Kč, konečný zůstatek 5,16 Kč. Z výpisu z účtu žalované za měsíc duben 2023 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 5,16 Kč, příjmy 18 787 Kč, debetní operacec – 18 788,05, konečný zůstatek 4,11 Kč, kdy dne 13. 4. 2023 byla na účet žalované poukázána částka ve výši 17 847 Kč od společnosti [právnická osoba] Z výpisu z účtu žalované za měsíc květen 2023 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 4,11 Kč, příjmy 20 165,60, debetní operacec – 20 165,60, konečný zůstatek 5,71 Kč, kdy dne 12. 5. 2023 byla na účet žalované poukázána částka ve výši 19 034 Kč od společnosti , právnická osoba8. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č.[hodnota] ze dne 23. 6. 2023, předsmluvních informací, formuláře pro standardní informace, soud zjistil, že tato byla uzavřena elektronicky, distančně. Žalovaná smlouvu podepsala pomocí autorizační doložky (zaslaný SMS kód). Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované neúčelový hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, a to následovně: částka ve výši 15 000 Kč bude vyplacena na účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala uhradit 12 měsíčních splátek po Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce spolu s úrokem v celkové výši 42 000 Kč. Dále bylo ujednáno právo žalobkyně zesplatnit jistinu úvěr v případě prodlení žalované po zaslání dvou upomínek zpoplatněných na 500,- Kč. Žalovaná byla lustrována s negativním výsledkem a měla výsledné skóre hodnoceno jako vyšší bonita.9. Z přílohy č. [hodnota] smlouvy tvoří posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že příjem žalované byl uveden ve výši 18 918 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 0 Kč, sázky 0 Kč, mikroúvěry žádné, finanční zůstatek spotřebitele 12 468 Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. Žalovaná ke svým poměrům uvedla, že je vdaná, nemá žádné vyživované děti, vzdělání nebylo zjištěno, je zamestnána u společnosti [právnická osoba] K posouzení úvěruschopnosti pak žalobkyně použila skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaná byla vyhodnocena jako úvěrovatelná. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele tak, že maximální výše úvěru činila 40 000 Kč, doba splatnosti 12 měsíců, výše splátky úvěru 2 250 Kč, celková měsíční splátka 2 250 Kč.10. Z detailu platby ze dne 14. 5. 2024 soud zjistil, že dne 23. 6. 2023 byla poukázána z účtu žalobkyně částka ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu].11. Z detailu platby ze dne 8. 11. 2024 soud zjistil, že dne 26. 6. 2023 byla poukázána z účtu žalobkyně částka ve výši 1 Kč na bankovní účet č. [č. účtu].12. Ze sdělení Unicredit Bank, a.s. ze dne 31. 10. 2024 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. [hodnota] je žalovaná a že jí v období od 23. 6. 2023 do 5. 7. 2023 byla na účet připsána částka ve výši 15 000 Kč.13. Z upomínky č. [hodnota] ze dne 20. 11. 2023 a z emailu ze dne 20. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že její splátka ve výši 2 250 Kč splatná 15. 11. 2023 nebyla uhrazena a vyzvala jí k úhradě této dlužné splátky spolu se sankcí za zaslání upomínky ve výši 500 Kč.14. Z upomínky č. [hodnota] ze dne 5. 12. 2023 a z emailu ze dne 5. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že jeho splátka ve výši 2 250 Kč splatná 15. 11. 2023 nebyla uhrazena a vyzvala jí k úhradě této dlužné splátky do 20. 12. 2023 spolu se sankcí za zaslání 1. upomínky ve výši 500,- Kč a za zaslání 2. upomínky ve výši 500,- Kč. Současně žalovanou upozornila, že pokud dlužná částka nebude uhrazena, bude úvěr zesplatněn včetně naúčtování sankcí a smluvních pokut.15. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 4. 2024 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 31 780 Kč a vyzval ji k úhradě do 5. 5. 2024, s tím že pokud nebude dlužná částka ve lhůtě uhrazena bude věc řešena soudní cestou. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalované odeslána 21. 4. 2024.16. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.21. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.22. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 23. 6. 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžité prostředky v celkové výši 15 000 Kč a žalovaná se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve splátkách. Předložená smlouva o úvěru ze dne 23. 6. 2023 není opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ním „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaná sama, či osoba od žalované odlišná, která osobní údaje žalované „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal.23. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsala žalovaná, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsala právě žalovaná. Žalobkyně však ničeho neprokázala, ač k tomu byla vyzvána. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první o.z., ani § 562 odst. 1 o.z.24. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím registrace žalované a jedinečného autorizačního kódu (SMS kódu). Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měla být sjednána tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.25. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalované úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně tato posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě porovníní příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle informací od žalované příjem žalované byl uveden ve výši 18 918 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 0 Kč, sázky 0 Kč, mikroúvěry žádné, finanční zůstatek spotřebitele 12 468 Kč. Požadovaná výše minimálních výdajů byla stanovena s ohledem na data ČSÚ. Žalovaná ke svým poměrům dále uvedla, že je vdaná, nemá žádné vyživované děti, vzdělání nebylo zjištěno, je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] K posouzení úvěruschopnosti pak žalobkyně použila skóring spotřebitele, kdy se pomocí algoritmu vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalovaná byla vyhodnocena jako úvěrovatelná s vyšší bonitou. Výše úvěru byla stanovena na základě skóre a finančního zůstatku spotřebitele tak, že maximální výše úvěru činila 40 000 Kč, doba splatnosti 12 měsíců, výše splátky úvěru 2 250 Kč, celková měsíční splátka 2 250 Kč. Žalobykně sice doložila výpis z bankovního účtu žalované za tři měsíce (březen, duben, květen 2023) a výplatní pásky za totéž období, avšak soud má za to, že takto získaných podkladů žalobykně vyvodila nesprávné závěry oohledně úvěruschopnosti žalované. Výpisy z účtu žalované vypovídají toliko o tom, že žalovaná během daného měsíce spotřebovala prakticky všechny finanční prostředky, které jí ten daný měsíc byly na účet připsány. Zůstatky účtu ve výši 5,16 Kč, 4,11 Kč a 5,71 Kč lze ztěží honotit jako dostatečné na sjednávaný závazek žalobkyně, kdy splátka úvěru měla měsíčně činit částku ve výši 2 250 Kč. Dále žalobkyně sice doložila výplatní pásky žalované, avšak již nikde neuvedla, zda byla žalovaná zaměstnána na dobu určitou či dobu neurčitou. Tato skutečnost je dozajista nutná k posouzení, zda žalovaná bude schopna hradit dohodnuté splátky či nikoliv. Dále byly žalovanou uvedeny náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč. K bydlení toho dále žalobkyní nebylo uvedeno ničeho. Nebylo uvedeno, zda daná částka představuje souhrnnou částku nákladů na bydlení či zda se jedná pouze o nájem či příspěvek na spolubydlení (forma bydlení nebyla uvedena) a jaké jsou případné další níklady na bydlení (voda, teplo, energi atd.). Nebylo ani uvedeno, zda má žalobkyně nájemní vztah na dobu určitou či neurčitou. Pokud žalobkyně argumentuje, že v případě výdajů žalované vvycházela ze statistických dat, tak má soud za to, že je možné statistická data použít jako případný podpůrný zdoj informací, avšak primárně je třeba vycházet z informací spotřebitelem poskytných, avšak dostatečně ověřených. Soud proto s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila, resp. aniž by řádně vyhodnotila, schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit.26. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).27. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly na její bankovní účet poukázány v období od 23. 6. 2023 do 5. 7. 2023 finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná pak uhradila čístku 4 x 2 250 Kč (celkem 9 000 Kč).28. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaná za daného stavu povinna vrátit poskytnuté finanční prostředky poníženou o již učiněné splátky v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 6 000 Kč (15 000 – 9 000), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalované neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil jí soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.29. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě byla převážně úspěšným účastníkem žalovaná (i s ohledem na zamítnuté příslušenství) a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.