Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 15 883 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 711,34 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 21 400,35 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% z částky 9 790,85 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, úrokem ve výši 21% ročně z částky 9 790,85 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 451,74 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 13 589,37 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% z částky 6 127,32 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 201% ročně z částky 6 127,32 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 3. 9. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem ve výši 29 225 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou došlo dne 6. 3. 2013 k uzavření Smlouvy o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v hotovosti, a to v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se tak zavázala krom poskytnutých finančních prostředků uhradit poplatek ve výši 6 687 Kč skládající se z úroku ve výši 1 021 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 520 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 146 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 245 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 30. 4. 2013. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Žalovaná na úvěr uhradila částku 3 438 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se žalobkyní dne 21. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 11 249 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 127,32 Kč a poplatků ve výši 5 121,68 Kč s příslušenstvím.Dále došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 30. 4. 2012 k uzavření Smlouvy o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v hotovosti, a to v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se tak zavázala krom poskytnutých finančních prostředků uhradit poplatek ve výši 9 196 Kč skládající se z úroku ve výši 1 405 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 090 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 701 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 337 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 24. 6. 2013. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Žalovaná na úvěr uhradila částku 2 220 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se žalobkyní dne 21. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 17 976 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 790,85 Kč a poplatků ve výši 8 185,15 Kč s příslušenstvím.V rámci doplnění žaloby ze dne 14. 12. 2024 žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru splnila svoji zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotázána na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 6. 3. 2012 a ze dne 30. 4. 2012. Následně po vyhodnocení informací byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva (smlouvy) o zápůjčce. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zj. že má příjem ze státní sociální podpory ve výši ve výši 16 200 Kč (zákaznická karta ze dne 6. 3. 2012) a ve výši 22 801 Kč (zákaznická karta ze dne 30. 4. 2012), žije v podnájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši příjmů a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě potvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nedisponují kopiemi předložených dokladů, kdy žadatelé o půjčku dokumenty zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalobkyně odkazovala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, kdy soud konstatuje, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže není důvod pochybovat o předložení těchto listin tehdejšímu věřiteli.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti: Z listiny označené jako zákaznická karta ze dne 6. 3. 2012 bylo zjištěno, že tato obsahuje údaje o poměrech žalované, tj. že tato bydlí v podnájmu, finanční prostředky z úvěru hodlá použít na opravu/rekonstrukci, má jednu vyživovací povinnost (r. 2009), nevlastní automobil, údaje o zaměstnavateli nejsou vyplněny, její měsíční příjem činí 16 200 Kč (3 800 Kč mzda, 500 Kč státní podpora/přídavky, 1 100 Kč jiné příjmy, 10 800 Kč další příjmy domácnosti), odhadované měsíční výdaje žadatele 13 700 Kč (nájem 7 500 Kč, telefon 200 Kč, výdaje domácnosti 6 000 Kč). Příjem žalované měl být ověřen, výměrem podpory, nájemní smlouvou, SIPem.
5. Ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne 30. 4. 2012 bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, kdy v této se předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalované poskytne finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a žalovaná se zavázala, že bude poskytnuté finanční prostředky společně s poplatkem ve výši 6 687 Kč (celkem 14 687 Kč) splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách (splátka první až předposlední ve výši 245 Kč, poslední splátka ve výši 232 Kč). Převzetí finančních prostředků v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.
6. Z listiny označené jako zákaznická karta ze dne 30. 4. 2012 zjištěno, že tato obsahuje údaje o poměrech žalované, tj. že tato bydlí v podnájmu, finanční prostředky z úvěru hodlá použít na neočekávané výdaje, má jednu vyživovací povinnost (r. 2009), nevlastní automobil, je na mateřské dovolené, její měsíční příjem činí 22 801 Kč (4 300 Kč státní podpora/přídavky, 2 488 Kč jiné příjmy, 16 013 Kč další příjmy domácnosti), odhadované měsíční výdaje žadatele 18 205 Kč (nájem 7 100 Kč, spoření/pojištění 300, telefon 600 Kč, splátky půjček/výživné 2 205 Kč, výdaje domácnosti 8 000 Kč). Příjem žalované měl být ověřen, výplatní páskou, nájemní smlouvou, jiné – složenkou – nájem, výměra mateřská.
7. Ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne 30. 4. 2012 bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli předchůdkyně žalobkyně a žalovaná, kdy v této se předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalované poskytne finanční prostředky ve výši 11 000 Kč, a žalovaná se zavázala, že bude poskytnuté finanční prostředky společně s poplatkem ve výši 9 196 Kč (celkem 20 196 Kč) splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách (splátka první až předposlední ve výši 337 Kč, poslední splátka ve výši 313 Kč). Převzetí finančních prostředků v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a seznamu postoupených pohledávek (příloha č.[hodnota]) bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy byla postoupena z předchůdce žalobkyně na žalobkyni.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky za její osobou, a to ze smlouvy č. [hodnota], č. [hodnota] včetně příslušenství této pohledávky, na žalobkyni. Z podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 bylo zjištěno, že oznámení bylo žalované odesláno.
10. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 7. 2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 82 280,54 Kč, a to nejpozději do 14. 8. 2024. Z podacího lístku ze dne 31. 7. 2024 bylo zjištěno, že upomínka byla žalované odeslána.
11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně s žalovanou dne 6. 3. 2012 a dne 30. 4. 2012 uzavřela smlouvy o zápůjčce, ve kterých se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky, a to nejprve ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách (splátka první až předposlední ve výši 245 Kč, poslední splátka ve výši 232 Kč) a dále ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala, že je bude splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách (splátka první až předposlední ve výši 337 Kč, poslední splátka ve výši 313 Kč). Žalované byly finanční prostředky předchůdkyní žalobkyně poskytnuty v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně tvrdila, že se v rámci prověřování úvěruschopnosti žalované se této dotazovala na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace pak měly být zaznamenány do zákaznické karty žalované. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas. Žalovaná na výše uvedené zápůjčky uhradila dle tvrzení žalobkyně částku 3 438 Kč (na smlouvu ze dne 6. 3. 2012) a částku 2 220 Kč (na smlouvu ze dne 30. 4. 2012). Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou, včetně jejich příslušenství, na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne 27. 10. 2023. Žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínku prostřednictvím svého právního zástupce, na kterou žalovaná nereagovala, dlužnou částku nezaplatila.
12. Vzhledem k datu uzavření smlouvy bude smlouva o půjčce posuzována podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“) a další právní skutečnosti podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“)
13. Podle ust. § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
14. Dle § 1958 odst. 1, 2 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
18. Shora citovaný § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr" nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebitelem a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé). Odborná péče však v intencích zákona o spotřebitelském úvěru znamená, že vedle těchto informací od spotřebitele věřitel získá další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověří, to vše při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů.
19. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy.
20. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvy o půjčce (dle § 657 obč. zák.) shora specifikované, na jejichž základě žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a 11 000 Kč (celkem 19 000 Kč). Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatné, dále se nezabýval jejich dalšími ujednáními.
21. Je zřejmé, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 9 odst. 1 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr (zápůjčku) poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala před poskytnutím zápůjčky schopnost žalované úvěr splácet, avšak k prokázání svých tvrzení soudu nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně také nedoložila žádný důkaz prokazující tvrzené příjmy a výdaje žalované, ani žádný důkaz prokazující její poměry. S ohledem na výše uvedené soud nemohl shledat, že by se právní předchůdkyně žalobkyně řádně zabývala schopností žalované splácet úvěr, neboť tuto tvrzenou skutečnost nikterak důkazně nepodložila. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále již jen „obč. zák.“).
22. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 9 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).
23. Žalovaná je za daného stavu povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru (jistina v celkové výši 19 000 Kč) poníženou o již učiněné splátky (dle tvrzení žalobkyně bylo na zápůjčky uhrazeno 3 438 a 2 220) v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 13 342 Kč (19 000 – 3 438 – 2 220), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotných neplatných smluv soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o.z.), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalované neodpovídají žádné splátky a ani nedeklarovala očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
25. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.