56 C 84/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem a zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru – konsolidace půjček č. [hodnota] na základě, které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit jí úroky a poplatky. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky převodem na bankovní účet. Žalobkyně má za to, že její právní předchůdkyně naplnila zákonnou povinnost prověřování úvěruschopnosti žalovaného, a to především na základě vyhodnocení údajů a informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr. Žádost o úvěr byla dle tvrzení žalobkyně vyhodnocena individuálně v souladu se strategiemi předchůdkyně žalobkyně a principy obezřetného úvěrování. Předchůdkyně žalobkyně vyvinula i aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech žalovaného, zj. pak ověřila získané informace nahlédnutím do interních a externích databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného (BRKI, NRKI, ISIR, databáze [právnická osoba] a jiné). Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů žalovaného byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje). Žalobce při uzavírání smlouvy vycházel z informací poskytnutých žalovaným v Žádosti o úvěr. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje doložené v žádosti o úvěr, částka životního minima žalovaného, výdaje na bydlení vydané ČSÚ a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut úvěr. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z deklarovaného příjmu žalovaného ze zaměstnaneckého poměru ve výši [částka], kdy žalovaný v žádosti uvedl, že je od [datum] zaměstnán u společnosti [jméno FO] & [Anonymizováno] ČR, s.r.o. na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník, příjem domácnosti žalovaný uvedl [částka], bydlí v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnost. Předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný měl vůči ní další závazky v celkové výši splátek [částka], další závazky u jiných subjektů neměl. Výdaje žalovaného předchůdkyně žalobkyně stanovila na základě historických dat ČSÚ (životního minima, normativních nákladů na bydlení). S ohledem na výše uvedené tak byly dne [datum] žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal poskytované prostředky vrátit ve formě pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka] společně s poplatky a úroky. Jelikož se žalovaný opakovaně dostal do prodlení, prohlásila uvedená společnost ke dni [datum] celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaný na úvěr uhradil částku [částka]. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], kdy předchůdkyně žalobkyně navrhla vstup žalobkyně do řízení a soud o tomto rozhodl usnesením č.j. [spisová značka], ze dne [datum] PM [datum]), tak že návrhu vyhověl. Předchůdkyně žalobkyně navrhla v rámci podání ze dne [datum] částečné zpětvzetí a rozšíření žaloby. Soud o tomto rozhodl usnesením č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] -[Anonymizováno] -[Anonymizováno], ze dne [datum] (PM [datum]), kdy návrhům na částečné zpětvzetí a rozšíření žaloby vyhověl.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byť mu byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze žádosti o úvěr, konsolidaci půjček, ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto žalovaný žádal žalobkyni o úvěr ve výši [částka]. Žalovaný uvedl své osobní poměry, kdy tento byl svobodný, dosáhl odborného/učňovského vzdělání, bydlel v nájmu, byl zaměstnán u společnosti [jméno FO] & [Anonymizováno] [Anonymizováno], s.r.o. na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník, průměrný příjem za 3 měsíce ve výši [částka], příjem domácnosti [částka], výdaje na nájem byly uvedeny [částka], ostatní výdaje žádné a splátky u žalobkyně [částka].

5. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného činil [částka] (ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr), zjištěný čistý příjem [částka], žalovaný má interní splátky ve výši [částka], životní náklady ve výši [částka], maximální měsíční splátka [částka], zaměstnán na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem domácnosti [částka], bydlel v nájmu, požadovaná výše úvěru [částka], splátka [částka].

6. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byly zjištěny základní parametry spotřebitelského úvěru a nákladů spotřebitelského úvěru (celková částka [částka], doba trvání 84 měsíců, výše splátky [částka], splatná vždy do 10. dni příslušného kalendářního měsíce, výpůjční úroková sazba 9,69 % p. a., celková částka k uhrazení [částka]).

7. Z potvrzení o výši příjmu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [jméno FO] & [Anonymizováno] [Anonymizováno], s.r.o. na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjmem za 3 měsíce ve výši [částka].

8. Ze Smlouvy o úvěru (Konsolidace půjček) ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], za sjednaný úrok 9,69 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit ve formě pravidelných 84 anuitních měsíčních splátek po [částka] měsíčně se splatností k 10. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Finanční prostředky byly určeny účelově na úplnou úhradu sjednaných mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně, a to ve výši [částka] a neúčelově ve prospěch účtu žalovaného. Celková částka ke splacení [částka].

9. Z Výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] bylo zjištěno, že dne [datum] byla na tento účet připsaná částka ve výši [částka] a ve výši [částka]. Z Výpisů z úvěrového účtu za období od [Anonymizováno] /[Anonymizováno] –10/2024 bylo zjištěno postupné čerpání úvěru, kdy ke dni [datum] byl dluh na jistině [částka].

10. Z listiny nazvané amortizace ve spojení s umořovací tabulkou a tabulkou předpisů úroků z prodlení bylo zjištěno, že dne [datum] byl čerpán úvěr ve výši [částka] a ve výši [částka]. Poslední přijatá splátka byla přijata dne [datum] a smlouva byla ukončena dne [datum].

11. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] za měsíc 8/2023 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil [částka] a konečný zůstatek – [částka], kdy mimo jiné dne [datum] byla na tento účet připsána částka ve výši [částka].

12. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto předchůdkyně žalobkyně vyčíslila (zesplatnila) žalovanému ke dni [datum] dluh ve výši [částka], a to vzhledem k neplnění smluvních podmínek ze strany žalovaného. Dle výpisu odeslané pošty byla zásilka odeslána žalovanému dne [datum].

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s Přílohou č. [hodnota], potvrzením bylo zjištěno, že smlouvu uzavřela předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně, kdy předmětná pohledávka za žalovaným (v seznamu označena pod č.[hodnota]) byla za úplatu postoupena na žalobkyni.

14. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši [částka]. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum].

15. Ze základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.

16. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne [datum] uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, kde se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na konsolidaci půjček peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách výši [částka] měsíčně se splatností k 10. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Finanční prostředky byly učeny účelově na úplnou úhradu sjednaných mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně, a to ve výši [částka] a neúčelově ve prospěch účtu žalovaného. První čerpání úvěru proběhlo dne [datum] ve výši [částka] a ve výši [částka]. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila předchůdkyně žalobkyně celý zůstatek úvěru ke dni [datum] splatným. Pohledávka za žalovaným byla postoupen na žalobkyni. Žalovaný byl o uhrazení dluhu upomínán.

17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C-679/18 (OPR-[právnická osoba]. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

22. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

23. Dle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy.

26. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (dle § 2395 o.z.) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel finanční prostředky v celkové ve výši [částka]. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními.

27. Je zřejmé, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Dle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného prověřena, a to na základě vyhodnocení údajů a informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr ze dne [datum]. Žádost o úvěr byla dle tvrzení žalobkyně vyhodnocena individuálně v souladu se strategiemi předchůdkyně žalobkyně a principy obezřetného úvěrování. Předchůdkyně žalobkyně vyvinula i aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech žalovaného, zj. pak ověřila získané informace nahlédnutím do interních a externích databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného (BRKI, NRKI, ISIR, databáze [právnická osoba] a jiné). Předchůdkyně žalobkyně vycházela z deklarovaného příjmu žalovaného ze zaměstnaneckého poměru ve výši [částka], kdy žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán u společnosti [jméno FO] & Carry ČR, s.r.o. na dobu neurčitou, příjem domácnosti žalovaný uvedl [částka], bydlel v nájmu, byl svobodný, neměl vyživovací povinnost. Předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný měl další interní závazky. Výdaje žalovaného předchůdkyně žalobkyně stanovila na základě historických dat ČSÚ (životního minima, normativních nákladů na bydlení).

28. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem. Žalobkyně doložila potvrzení o výši příjmů ze dne [datum] (za poslední tři měsíce), kdy průměrný příjem za tyto měsíce činil [částka]. Zároveň je třeba řádně zjistit a ověřit způsob uspokojování bytových potřeb žalovaného, náklady na bydlení (tento měl bydlet v nájmu s náklady na bydlení [částka]), ale i další náklady související s uspokojováním ostatních životních potřeb žalovaného. V daném případě žalobkyně doložila, pouze potvrzení o výši příjmů žalovaného. Dále žalobkyně ani netvrdila, že by zjišťovala zcela konkrétní výdaje žalovaného na bydlení, energie, ostatní potřeby, že by tyto údaje zároveň ověřila. Neoznačila ani žádný důkaz na podporu tvrzení, že žalovaný žije v nájmu. Pokud předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze statistických údajů možné k těmto přihlédnout, avšak toliko jako doplňujícímu údaji, nikoliv jako k údaji, se kterým je při výpočtu disponibilního zůstatku možno operovat. Lustrace v různých interních a externích registrech je sama o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně ani řádně nedoložila, že by před uzavřením smlouvy do těchto registrů vůbec nahlížela. Lze tedy uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného do určité míry zkoumala (co do jeho příjmové stránky), avšak nikoliv s odbornou péčí a poznatky takto získané řádně nevyhodnotila. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tak dle § 580 odst. 1 o.z.).

29. Žalovaný je za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru (jistina ve výši [částka]) poníženou o již učiněné splátky (dle tvrzení žalobkyně bylo uhrazeno [částka]) v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku v celkové výši [částka] ([Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno]), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o.z.), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

30. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje [Anonymizováno],[Anonymizováno] [Anonymizováno] z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu [Anonymizováno],[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,89 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

31. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.