56 C 87/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o [Anonymizováno] [Anonymizováno] č. [hodnota] na základě, které se zavázala poskytnout žalovanému [Anonymizováno] až do výše limitu [částka]. Žalovaný byl oprávněn [Anonymizováno] čerpat prostřednictvím [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok, to vše v měsíčních splátkách ve výši 4 % z poskytnutého úvěrového rámce. Žalovaný úvěr čerpal jednak v rámci účelového [Anonymizováno] nákupem zboží na splátky u prodejce [právnická osoba]. (částka ve výši [částka]) a dále v rámci bezúčelového prostřednictvím [Anonymizováno] [Anonymizováno] /mobilu (částka [částka]). Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem [částka] a zaplatil jen [částka]. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni [datum] celý zůstatek [Anonymizováno] splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut ve výši [částka]. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, ze které vyplývá, jakým způsobem zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet a také jaké informace o tomto získala. Toto bylo doplněno konkrétními výpočty hodnoty MLS žalovaného. Pro výpočty MLS klienta se započítává částka životního minima a eventuelně jím vyživované děti, spolu se splátkovou zátěží klienta vč. splátky schváleného úvěru. Žalobkyně taktéž při zkoumání úvěruschopnosti využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných registrech (SOLUS, NKRI, CEE, ISIR) s negativním výsledkem. Žalobkyně poukazuje na to, že žalovaný hradil na smlouvu než došlo k jejímu zesplatnění, a to po dobu dvou let. Žalovaný byl upomenut právním zástupcem žalobkyně k uhrazení dluhu a upozorněn na možnost soudního vymáhání.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.

3. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z karty klienta a ověření bonity MLS bylo zjištěno, že žalobkyně měla provést lustraci žalovaného v systémech CEE, JAP PŮJČKA, MVCR, NRKI, SOLUS a ISIR s žádným negativním poznatkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného [částka] (zaměstnanec), životního minima dospělých členů domácnosti – [částka], splátek jiným společnostem mimo žalobkyni – [částka], splátek schváleného úvěru – [částka]. Zbývající MLS žalovaného činilo [částka]. Měsíční výdaje domácnosti sdělené žalovaným – [částka]. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v podnájmu a nemá žádné dítě. Žalovaný žádal o spotřebitelský úvěr ve výši [částka].

5. Z listiny nazvané [Anonymizováno] o [Anonymizováno] [Anonymizováno] č. [hodnota] soud zjistil, že tato je datována [datum]. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] až do výše limitu [částka], a to i opakovaně, přičemž žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 26,28 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % dlužné částky, splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný měl [Anonymizováno] čerpat v rámci [Anonymizováno] [Anonymizováno] na splátky u prodejce [právnická osoba]. ([Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno]) a dále v rámci bezúčelového úvěru převodem hotovosti na účet žalovaného. Smlouva obsahuje údaje o žalovaném, zejména že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v podnájmu, je zaměstnán u společnosti Purkart Systemkomponenten Gmbh&Camp, Co., s měsíčním příjmem [částka]. Z přiložených úvěrových podmínek soud zjistil, že mimo jiné zakotvují oprávnění žalobkyně, v případě že se žalovaný dostane do prodlení se splácením dvou a více splátek, případně do prodlení delšího tří měsíců, zesplatnit celý úvěr.

6. Z listiny nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že tato se vztahuje k [Anonymizováno] [Anonymizováno] č. [hodnota] s výší [Anonymizováno] [částka]. K prvnímu čerpání došlo dne [datum] nákupem zboží na splátky (částka [částka]) a čerpáním prostřednictvím [Anonymizováno] /[Anonymizováno]. Podle této listiny žalovaný zaplatil žalobkyni [částka]. Z této listiny rovněž vyplývá, jakým způsobem žalobkyně zaúčtovávala jednotlivé úhrady a že dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru.

7. Z listiny nazvané opis výpisu ke [Anonymizováno] č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný finanční prostředky čerpal prostřednictvím [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka].

8. Z listiny nazvané opis proplacení [Anonymizováno] č. [hodnota] bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument žalobkyně, kdy dle tohoto byla dne [datum] poukázána částka ve výši [částka] na bankovní účet č. [č. účtu] (var. symbol [var. symbol]).

9. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalovanému, že jelikož se dostal do prodlení, vyzývá ho ke splacení celého úvěru ve výši [částka], a to do 14 dnů od sepsání výzvy. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán [datum].

10. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem [částka] do [datum], jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán [datum].

11. Ze sdělení banky Unicredit bank, a.s. bylo zjištěno, že majitelem a disponentem bankovního účtu č. [č. účtu] byla společnost [právnická osoba].

12. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový [Anonymizováno] [Anonymizováno] až do výše limitu [částka], a to i opakovaně, přičemž žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 26,28 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % dlužné částky, splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný takto vyčerpal [částka], avšak zaplatil jen [částka]. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru splatným ke dni [datum] a dále žalovaného k zaplacení vyzval zástupce žalobkyně dopisem odeslaným [datum]. V kartě klienta žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v podnájmu a nemá žádné dítě, je zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] &[Anonymizováno], [Anonymizováno]., s měsíčním příjmem [částka]. Žalobkyně měla provést lustraci žalovaného v systémech CEE, JAP PŮJČKA, MVCR, NRKI, SOLUS a ISIR s žádným negativním poznatkem. Při výpočtu nejvyšší možné měsíční splátky klienta žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného [částka] (zaměstnanec), životního minima dospělých členů domácnosti – [částka], splátek jiným společnostem mimo žalobkyni – [částka], splátek schváleného úvěru – [částka]. Zbývající MLS žalovaného činilo [částka]. Měsíční výdaje domácnosti sdělené žalovaným – [částka].

13. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském [Anonymizováno]) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském [Anonymizováno] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském [Anonymizováno] nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského [Anonymizováno] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C-679/18 (OPR-[právnická osoba]. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském [Anonymizováno] a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

18. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského [Anonymizováno] prověřil schopnost [Anonymizováno] plánovaný [Anonymizováno] splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele [Anonymizováno], kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný [Anonymizováno] splatit.

19. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným [Anonymizováno] smlouvu jakožto poskytovatel [Anonymizováno] v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském [Anonymizováno]. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o [Anonymizováno], který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském [Anonymizováno] a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském [Anonymizováno]. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako [Anonymizováno] spotřebitelský.

20. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském [Anonymizováno], ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu [Anonymizováno] jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský[Anonymizováno] úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském [Anonymizováno] stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský [Anonymizováno] jen tehdy, pokud z výsledku posouzení [Anonymizováno] vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský [Anonymizováno] splácet.

21. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání [Anonymizováno] žalovaného vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a které vyhodnocovali odborní pracovníci žalobkyně v rámci zjišťování kreditního skóre. Výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být hrazena, aniž by došlo k předlužení. Žalobkyně však již neuvedla, k jakým konkrétním závěrům dospěla, přičemž soud je toho názoru, že pokud žalobkyně při zjišťování kreditního skóre nevycházela z reálných výdajů, nemohla dospět k žádným relevantním závěrům. Žalovaný měl být zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] &[Anonymizováno], [Anonymizováno]., s měsíčním příjmem [částka], příjem ostatních členů domácnosti nebyl uveden žádný, výdaje domácnosti [částka]. Žalobkyně ohledně těchto tvrzení však nedoložila krom karty klienta žádných důkazů, ze kterých by soud mohl zhodnotit, že se údaje uvedené žalovaným zakládají na skutečnosti. Nebyly doloženy např. výpisy z účtu žalovaného za období bezprostředně předcházející uzavření úvěru, ze kterých by bylo možné zjistit, zda má žalovaný stálý příjem, tedy zda je zaměstnán na dobu neurčitou a v jaké průměrné výši se jeho měsíční příjem pohybuje. Z výpisů z účtu by také bylo možné zjisti platební morálku a bilanci žalovaného ohledně jeho měsíčních příjmů a výdajů. Žalobkyně také blíže nezkoumala bytové poměry žalovaný, kdy tento měl bydlet v nájmu, ale blíže již není uvedeno, zda se jednalo o nájem na dobu určitou či neurčitou a v jaké výši žalovaný měsíčně vynakládal prostředky na úhradu svých bytových potřeb. Není tak zřejmé, zda případně z jakých podkladů žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje uvedené žalovaným. Žalobkyně pak při hodnocení výdajové stránky vycházela z automatizovaných modelů. Soud má za to, že využití statistických dat a modelů je při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vhodné, avšak jako metoda sekundární a podpůrná. Primárně je třeba vycházet z informací poskytnutých spotřebitelem a tyto řádně ověřit. Statistické údaje je tak možné využít jako druhotný zdroj informací, kdy informace poskytnuté spotřebitelem není možné získat (ověřit). Žalobkyně však v tomto případě (u výdajů žalovaného) primárně využila statistické údaje bez toho, aniž by se snažila získat informace od žalovaného a tyto řádně ověřit. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském [Anonymizováno] za užití § 580 odst. 1 o. z. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou [Anonymizováno] poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

22. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

23. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně načerpal celkem [částka]. Žalovaný pak na [Anonymizováno] uhradil [částka].

24. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky poníženou o již učiněné splátky v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku [částka] (31 231,33 – 29 550), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil jí soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

25. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.