57 C 11/2026

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 31.12.2025, doplněnou podáním ze dne 19.3.2026 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 54 360 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 25.10.2023 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]., smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobkyně tuto částku spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Předmětem návrhu je jistina a část kapitalizovaného obchodního úroku za prvý měsíc čerpání úvěru ve výši 12 000 Kč. Současně je součástí žalované částky smluvní pokuta ve výši 12 360 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení za období od 24.2.2024 do 20.7.2025 (datum odeslání výzvy). Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že si žalovaný prostřednictvím webových stránek www.ofin.cz vybral podle své vlastní volby dostupné parametry jako výši požadovaného úvěru v korunách a dobu splatnosti. Následně vyplnil registrační formulář s uvedením osobních údajů včetně e-mailové adresy a telefonního čísla. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Souhlas se smluvní dokumentací žalovaný provedl zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. K ověření byl povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti, což učinil. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného a jeho žádost tak byla schválena. K podpisu smlouvy byl použit pětimístný verifikační kód, který původní věřitel zaslal žalovanému na jím uvedené telefonní číslo [tel. číslo] znění [Anonymizováno]. Žalovaný kód vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách původního věřitele a tím potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Původní věřitel vyplatil úvěr převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný byl povinen splácet každý měsíc úrok ve výši 40 % p. m. přirostlý k jistině za uplynulé období nejpozději k 24. dni v měsíci. Žalovaný poskytnutou částku nehradil řádně a včas. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku zástupkyně žalobkyně ze dne 24.2.2024 či 20.7.2025. S úhradou celého úvěru se žalovaný dostal do prodlení dne 25.2.2024. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni 2.6.2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena společností [právnická osoba]. na společnost [právnická osoba]. a na žalobkyni pak z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.6.2025 touto společností. Pokud by soud neshledal nárok žalobkyně důvodným z titulu úvěrové smlouvy, požádala žalobkyně o přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uvedenou finanční částku žalovanému skutečně původní věřitel zaslal na jeho bankovní účet. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem, tak k ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl původnímu věřiteli výpisy ze svého bankovního účtu či výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. Dále byla úvěruschopnost ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těch 10 % musí rovnat minimálně životními minimu. Registrací na webových stránkách původního věřitele klient prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom své evidence v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči společnosti. Žalovaný byl podle doloženého dokladu zaměstnán u [právnická osoba] s příjmem cca 35 tis. Kč měsíčně čistého, kdy k ověření poskytl výpisy z bankovních účtů za období od června do října 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se k jednání omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o odročení jednání, soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) vycházeje z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Z výplatních pásek za období od 7/2023 do 9/2023 je patrné, že žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba] [adresa] s příjmem cca 35 tis. Kč měsíčně, v září 2023 Kč mu byla krom daného vyplacena odměna ve výši 27 tis. Kč a jeho čistá mzda činila cca 56 tis. Kč.

5. Z Přípisu [právnická osoba]. ze dne 11.2.2026 bylo zjištěno, že majitelem účtu [č. účtu] byl i v období října 2023 až února 2024 žalovaný a částka 30 000 Kč byla připsána na tento účet v říjnu 2023.

6. Z Potvrzení o platbě od [právnická osoba]. vyplynulo, že dne 25.10.2023 bylo z účtu původního věřitele [právnická osoba]. č. [č. účtu] odepsáno 30 000 Kč ve prospěch účtu [č. účtu] pod VS [var. symbol].

7. Z listiny označené jako Žádost o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] bylo zjištěno, že není datována, podepsána, jde o soupis údajů týkajících se žalovaného – rodné číslo, číslo OP, rodinný stav ženatý, počet členů domácnosti 4 z toho dva s příjmem, počet vyživovaných dětí 2, vlastní byt s hypotékou, zaměstnaný jako mistr od února 2008, měsíční příjem 35 500 Kč, měsíční výdaje 15 000 Kč, bez exekucí, insolvencí.

8. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že tato listina není opatřena datem, ani podpisem jednatele původního věřitele. U jména žalovaného není rovněž podpis, v bodu 10.9 je uvedeno, že podpisem smluvní strany se v případě úvěrovaného rozumí také potvrzení souhlasu se zněním smlouvy uvedením verifikačního SMS kódu [Anonymizováno] v žádosti o úvěr. Smluvními stranami jsou [právnická osoba]. a [Jméno žalovaného], identifikovaným rodným číslem, je uveden trvalý pobyt, email a číslo mobilního telefonu a bankovního účtu. V textu listiny je uvedeno, že dochází k uzavření smlouvy o úvěru, na základě, které bude poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč dne 25.10.2023. Úvěr byl poskytovaný na dobu neurčitou, smlouva měla trvat do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. Úročení bylo úrokem ve výši 40 % p. m. a každoměsíčně měla být splácena částka s úrokem přirostlým za uplynulé období, VS pro splácení bylo být rodné číslo žalovaného. Výše splátky měla být výše úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Bylo zde ujednání o zesplatnění úvěru pro prodlení úvěrovaného po dobu dvou kalendářních měsíců bez dalšího. Dále zde bylo ujednání o trvání smlouvy, o odstoupení od smlouvy, prohlášení a potvrzení úvěrovaného či závěrečných ustanovení.

9. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru představoval přehled údajů o smluvních stranách a parametrech úvěru či o právech a povinnostech stran. Listina není datována ani podepsána.

10. Listina označená jako Část A Všeobecné obchodní podmínky obsahuje obecná ustanovení o úvěrech a právech a povinnostech smluvních stran smluv o úvěru. Listina není podepsána ani datována.

11. Z listiny označené jako Zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 24.2.2024 soud zjistil, že původní věřitel oznámil zesplatnění úvěru bez dalšího ke dni 24.2.2024 a žádal o úhradu celkové dlužné částky 85 507,58 Kč do tří dnů od doručení přípisu.

12. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 20.7.2025. Zásilku podala k poštovní přepravě dne 23.7.2025.

13. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že ji uzavřel původní věřitel a společnost [právnická osoba]. a jejím předmětem byl převod pohledávek vzniklých ze smluv o spotřebitelských úvěrech, které uzavřel původní věřitel se svými klienty. Smlouva nese podpisy smluvních stran, není ovšem datována. Pohledávka za žalovaným byla převáděna na postupníka pod číslem [hodnota].

14. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.3.2025 bylo zjištěno, že ji uzavřela společnost [právnická osoba]. a žalobkyně a jejím předmětem byl převod portfolia pohledávek vzniklých ze smluv o spotřebitelských úvěrech, které získal postupitel na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Smlouva nese podpisy smluvních stran. Pohledávka za žalovaným byla převáděna na postupníka/žalobkyni pod číslem [hodnota].

15. Přípisem ze dne 20.7.2025 bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému na adresu uvedenou v listině označené jako Smlouva o úvěru.

16. Z Výpisu z účtu č. [č. účtu] za období od srpna do října roku 2023 soud zjistil, že žalovaný hradil kartou nákupy u obchodníků, chodily mu z jeho druhého účtu různě vysoké částky, splácet poskytnuté úvěry různě vysokými splátkami, vybíral v hotovosti. Příchozí úhrady ani odchozí platby nebyly nijak blíže identifikovány popisem transakce. Žalovaný občas vkládal přes bankomat různé částky. Hradil verifikační platby za účelem poskytnutí nových úvěrů ([právnická osoba], [právnická osoba].) ve výši 1 Kč či 0,01 Kč, nakupoval pohonné hmoty.

17. Z výpisů z účtu [právnická osoba]. č. [č. účtu] vyplynulo, že majitelem účtu byl žalovaný. V období od 6/2023 do 9/2023 je patrné, že sázel na sport stokorunové částky ([Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]), nakupoval potraviny, drogerii, oblečení, pohonné hmoty u obchodníků, platil kartou, případně bezhotovostně bez popisu transakce, byla mu zde připisována výplata ve výši cca 36 tis. Kč, byl zde zadán trvalý příkaz s popisem „zálohy na služby“ ve výši 6 875 Kč a „pojistka“ ve výši 1 608 Kč. Byly připisovány různě vysoké částky řádově ve stokorunách či tisícikorunách, příchozí okamžité platby poskytnutých úvěrů od [právnická osoba] (1 077,52 Kč,), [právnická osoba]. (30 000 Kč), [Anonymizováno] (9 960 Kč), [právnická osoba] (10 000 Kč), [Anonymizováno] (20 000 Kč), [právnická osoba] (95 000 Kč). Byly odepisovány úhrady závazků jako např. splátka úvěru [Anonymizováno] ve výši 3 014,90 Kč, [právnická osoba] 1 140 Kč, [Anonymizováno] [Anonymizováno] 3 950,93 Kč apod. Žalovaný hradil streamovací služby ([Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]).

18. Totožnost žalovaného původní věřitel ověřil z předloženého občanského průkazu č. [hodnota].

19. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

20. Předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na účet, jehož byl žalovaný majitelem, částku 30 000 Kč, a to dne 25.10.2023. Listina označená jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] není datována a v místě pro podpisy smluvních stran podpisy nejsou uvedeny. Žalovaný neuhradil částku poskytnutou mu předchůdcem žalobkyně ani z části, ač byl o to původním věřitelem i zástupcem žalobkyně upomínán opakovanými přípisy. Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni pod číslem [hodnota]. Žalovaný byl majitelem dvou účtů, a to u [právnická osoba] č. [č. účtu] a u [Anonymizováno] č. [č. účtu]. Žalovaný byl zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] s příjmem ve výši cca 35–36 tis. Kč měsíčně čistého, hradil pravidelně v období od června do září 2023 zálohy na služby ve výši 6 875 Kč a pojistku ve výši 1 608 Kč, jinak velmi často sázel u sázkových společností a žádal o poskytnutí úvěrů u velkého množství různých poskytovatelů úvěrů. Jinak nakupoval potraviny, drogerii, oblečení, pohonné hmoty u obchodníků, platil kartou, případně hradil bezhotovostně bez popisu transakce.

21. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

22. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

23. Podle ust. § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

24. Podle ust. § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

25. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

29. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

32. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Soud nejprve zkoumal, zda došlo k uzavření smlouvy způsobem tvrzeným v žalobě a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo, resp. dané se žalobkyni nepodařilo prokázat. Listina totiž neobsahuje podpisy smluvních stran, a to buď vlastnoruční nebo takový, ze kterého by bylo zřejmé, že obsah smlouvy byl původním věřitelem a žalovaným elektronicky odsouhlasen takovým způsobem, že je ale možné zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Jednající osoba může být určena různým způsobem, především jednáním na základě kvalifikovaného certifikátu, ale třeba i dvoufaktorovou identifikací (přihlášením do systému pod přihlašovacím jménem a heslem a potvrzením podpisu zadáním hesla zaslaného na mobilní telefon). Nic takového prokázáno nebylo, neboť listina v závěrečném ustanovení obsahuje pouze ujednání o tom, co se také rozumí podpisem žalovaného jako úvěrovaného pro případ, že bude chtít odsouhlasit smluvní dokumentaci verifikačním SMS kódem. To, že se tak stalo tato listina podle názoru soudu neprokazuje. Stejně tak v místě pro podpis úvěrujícího chybí podpis zde uvedené [jméno FO] jako jednatelky. Chybějící datum uzavření samo o sobě nebrání vzniku smlouvy, pokud se strany shodly na jejím obsahu a nabídka byla řádně přijata. Smlouva je uzavřena okamžikem účinného přijetí nabídky, nikoli nutně dnem uvedeným v její listině. Dané ovšem soud za prokázané nemá. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým došlo k uzavření smlouvy za situace, kdy žalobkyně sice popsala způsob registrace žalovaného, vytvoření uživatelského účtu a ověření totožnosti, avšak k samotnému způsobu podpisu či uzavření smlouvy neuvedla ničeho, přičemž ji vyzval k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č. l. 12). Žalobkyně v podání ze dne 19.3.2026 ničeho nového neuvedla. Soud byl o tomto připraven žalobkyni poučit při jednání soudu podle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., avšak žalobkyně se svou omluvenou účastí vzdala možnosti být v tomto smyslu poučena a možnosti unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pokud jde o způsob uzavření úvěrové smlouvy.

36. I kdyby snad došlo k uzavření smlouvy, soud pro úplnost dodává (včetně právní úpravy shora a odůvodnění níže), že nebylo prokázáno, že by původní věřitel, jakkoliv dostatečně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr před jeho poskytnutím. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č.l. 12). Žalobkyně na toto usnesení reagovala doplněním obecných žalobních tvrzení a doložila toliko potvrzení o výši příjmu žalovaného v rozhodném období a výpisy z jeho účtů Čili je zřejmé, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti, resp. pokud jí dostál, žalobkyni příslušné skutečnosti nesdělil a nepředal. Soud tak s ohledem na právě vyložené neměl co posuzovat, neboť toliko potvrzení o výši příjmu žalovaného nepostačí a uzavřel tedy, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru tak, jak uvedeno v příslušných ustanoveních shora. Původní věřitel nezkoumal výdajovou stránku žalovaného dostatečně, vůbec nezkoumal závazkové zatížení přesto, že z výpisů z obou účtů žalovaného je patrné, že byl velmi úvěrově zatížen, a přesto dál sjednával velké množství nových úvěrů u různých poskytovatelů. Žalobkyně neprokázala ani lustrum tvrzených registrů a rejstříků, tedy vyšla toliko z tvrzení žalovaného jako žadatele o úvěr, což je naprosto nedostatečným postupem. Přesto byl soud o tomto připraven žalobkyni poučit při jednání soudu podle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., avšak žalobkyně se svou omluvenou účastí vzdala možnosti být v tomto smyslu poučena a možnosti unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

37. Pro úplnost soud uvádí, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

38. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

39. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).

40. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.

41. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

42. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaný nějakou dobu splátky hradila teprve následně se dostala do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalované. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-[právnická osoba]., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.).

43. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovaným či snad podpis žalovaného stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou původním věřitelem. Je totiž zjevné, že žalovaný měl zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhl uzavření smlouvy. Soud proto nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem původní věřitel úvěruschopnost zkoumal.

44. Pakliže soud předně dospěl k závěru, že k uzavření úvěrové smlouvy nedošlo, resp. žalobkyně neprokázala opak, je nutné přistoupit k hodnocení věci jako vztahu z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený (původní věřitel) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku 30 000 Kč, bylo-li prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet, jehož majitelem byl žalovaný, dne 25.10.2023 právě tuto částku a že žalovaný ji na výzvu původního věřitele ani žalobkyně nevrátil, resp. zaplatil toliko podle tvrzení žalobkyně 3 000 Kč. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena původním věřitelem platně žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.) a je nerozhodné, že pohledávka příp. náleží z jiného titulu, než jak jej ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 678/2009), tedy nikoliv ze smlouvy o úvěru, ale z bezdůvodného obohacení.

45. Žalovaný byl vyzván původním věřitelem k vrácení dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy, tj. podle výpočtu soudu do 31.7.2025 (soud přitom, vycházeje z § 573 o. z. s ohledem na datum odeslání výzvy, má za to, že výzva se dostala včas do sféry žalovaného, když výzva ze dne 20.7.2025 byla podána k poštovní přepravě dne 23.7.2025, doručena byla dne 28.7.2025 a dluh měl být uhrazen do 31.7.2025). Dnem následujícím, tedy 1.8.2025, se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně je tak oprávněna požadovat zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

46. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím v podobě zákonného ročního úroku z prodlení.

47. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout výrokem II, když s ohledem na absenci/neplatnost Smlouvy nevzniklo původnímu věřiteli, resp. žalobkyni, právo na smluvní úrok a případné poplatky, resp. smluvní pokutu.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, neboť to byl žalovaný, kdo byl převážně úspěšný v řízení. Tomu však žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

49. Žalovaný je povinen dlužnou částku příslušenstvím uhradit žalobkyni v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť soud důvody pro rozhodnutí odlišné neshledal.