Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 524 714,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 508 480,87 Kč od 18. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 524 714,32 Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 508 480,87 Kč od 18. 7. 2024 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba].) uzavřel s žalovaným dne 23. 3. 2022 smlouvu o úvěru „PRESTO Půjčka“ č. [číslo], na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 587 666 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně veškerého příslušenství ve 120 pravidelných měsíčních splátkách se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 4,99 % ročně ode dne čerpání do dne konečné splatnosti. Žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, kde uvedl své osobní a kontaktní údaje. Dále uvedl údaje nutné k posouzení jeho úvěruschopnosti, zejména informace o jeho zaměstnání či podnikání, výši příjmů a výdajů, které byl povinen původnímu věřiteli doložit. Původní věřitel dále získával informace o úvěruschopnosti žalovaného z registrů Solus, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr dne 24. 3. 2022 převodem ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalovaného (č. [číslo]). Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek. V upomínce ze dne 17. 7. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 18. 7. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhrazení dosud nesplacené jistiny ve výši 508 480,87 Kč a smluvního úroku ve výši 16 233,45 Kč splatných nejpozději 17. 7. 2024 spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne 19. 1. 2025.
2. Na výzvu soudu datovanou dne 7. 8. 2025 (jaká částka a k jakému datu byla žalovanému ze strany předchůdce žalobkyně na předmětný úvěr poskytnuta a jaká částka a k jakému datu byla ze strany žalovaného na předmětný úvěr uhrazena, a dále zda a jakým způsobem předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a předložil důkazy tuto skutečnost potvrzující) žalobkyně nereagovala. K jednání soudu nařízenému na den 15. 10. 2025 se žalobkyně bez omluvy nedostavila.
3. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek postoupila [právnická osoba]. na žalobkyni pohledávky specifikované v Příloze č. 1 smlouvy. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek pod číslem [hodnota]. Dopisem ze dne 12. 9. 2024 bylo postoupení pohledávky na žalobkyni oznámeno žalovanému.
4. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
5. Z listin předložených žalobkyní ohledně žalovaného soud zjistil, že žalovaný podal žádost o úvěr dne 23. 3. 2022. Celková částka činila 587 666 Kč, počet splátek činil 120. Výše měsíční splátky byla stanovena ve výši 6 231 Kč. Žalovaný nebyl nalezen v registru [název].
6. Z doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru – PRESTO Půjčka ze dne 23. 3. 2022 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí u rodičů. Uvedl, že je zaměstnán a zaměstnavatele společnosti [právnická osoba]., pracovní poměr od 8. 9. 2020 na dobu neurčitou. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí [částka], součet splátek úvěru [částka] a součet limitů kreditních karet [částka]. Měsíční výdaje uvedl žalovaný ve výši [částka].
7. Podle návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „Presto Půjčka“ č. [hodnota] CZ 00316827 ve spojení s informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 3. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba]. smlouvu o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 587 666 Kč (436 166 Kč na úhradu stávajících úvěrů klienta, dále částku 150 000 Kč bez prokazování účelu a 1 500 Kč poplatek za poskytnutí úvěru). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou 120 pravidelných měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 6 699 Kč, kdy 468 Kč činí měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr, se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Roční úroková sazba činí 4,99 %, RPSN činí 5,16 %. Celková částka splatná spotřebitelem k datu uzavření smlouvy činí 747 201,27 Kč.
8. Dopisem ze dne 23. 3. 2022 banka žalovanému sdělila, že jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru byl přijat. Smlouva nabývá účinnosti odesláním akceptačního dopisu a v tento den dochází k čerpání úvěru. První splátka úvěru ve výši 6 231 Kč je splatná 20. 4. 2022.
9. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 28. 6. 2024 za období 1. 6. 2024 do 28. 6. 2024 má soud za prokázané, že počáteční zůstatek jistiny činil 508 480,87 Kč, jistina po splatnosti činila 29 158,89 Kč, úroky po splatnosti 14 439,59 Kč, úroky z prodlení 1 629,03 Kč a poplatky po splatnosti 3 276 Kč. Za období výpisu žalovaný neuhradil žádnou splátku.
10. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31. 3. 2022 za období 24. 3. 2022 do 31. 3. 2022 má soud za prokázané, že dne 24. 3. 2022 byla čerpána částka 586 166 Kč, kdy částka 1 500 Kč byla započtena jako poplatek za úvěrovou dokumentaci.
11. Dopisem ze dne 17. 7. 2024 má soud za prokázané, že banka v důsledku závažného porušování povinností vyplývajících ze smlouvy, zejména prodlení s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný ke dni 17. 7. 2024. Banka vyzvala žalovaného uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 529 849,25 Kč nejpozději do 31. 7. 2024. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalovanému odeslán dne 18. 7. 2024.
12. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 19. 1. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ve výši 529 849,25 Kč.
13. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 1. 8. 2025 vyplývá, že vlastníkem účtu č. [číslo] je žalovaný, přičemž dle sdělení banky v březnu 2022 nedošlo k připsání částky 587 666 Kč na tento účet.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
14. Žalovaný uzavřel dne 23. 3. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 587 666 Kč, který se žalovaný zavázal splácet. Protože žalovaný závažně porušoval povinnosti vyplývající ze smlouvy, kdy byl v prodlení s úhradou splátek úvěru byl úvěr zesplatněn ke dni 17. 7. 2024. Právní předchůdce žalobkyně požadoval uhradit po žalovaném celkovou dlužnou částku ve výši 529 849,25 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni.
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě měl žalovaný obdržet úvěr v celkové výši 587 666 Kč (436 166 Kč na úhradu stávajících úvěrů klienta, dále částku 150 000 Kč bez prokazování účelu a 1 500 Kč poplatek za poskytnutí úvěru). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou 120 pravidelných měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 6 699 Kč, kdy 468 Kč činí měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr, se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
17. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostatečně zabývala příjmovou a výdajovou částí poměrů žalovaného, když vycházela z údajů uvedených žalovaným v Doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 23. 3. 2022. Žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný, bydlí s rodiči, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., a to na dobu neurčitou, přičemž jeho prohlášený čistý měsíční příjem činí [částka], měsíční výdaje činí [částka], součet splátek úvěrů dosahuje částky [částka] a součet limitů kreditních karet je [částka]. Z uvedeného vyplývá, že je tedy zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce příjmů a ani v otázce výdajů žalovaného neučinila žádná zjištění, nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaným uvedených údajů ohledně jeho příjmů a výdajů, nezabývala se jimi podrobněji, blíže je nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovaným. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).
18. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
19. Soud se rovněž zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku), když žalobkyně tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 587 666 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně soudu navrhla, aby učinil dotaz na banku žalovaného [právnická osoba]., zda v měsíci březnu 2022 byla na bankovní účet (č.ú. [číslo]) připsána platba ve výši 587 666 Kč a zda je tento účet bankovním účtem žalovaného nebo k tomuto účtu měl žalovaný dispoziční oprávnění. Banka k dotazu soudu uvedla, že se jednalo o bankovní účet žalovaného, jenž byl zrušen, kdy však dotazovaná platba nebyla připsána v uvedeném období na výše uvedený účet. Předmětný přípis společnosti [právnická osoba]. byl zaslán na vědomí žalobkyni, resp. jejímu právnímu zástupci (doručeno do datové schránky dne 11. 8. 2025). Žalobkyni se tak nepodařilo prokázat, zda a v jaké výši se žalovaný obohatil, a z toho důvodu soudu tedy nezbylo než žalobu jako celek zamítnout.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl v řízení úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.