7 C 178/2025

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 16 880 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 10 000 Kč (dne [datum]), a to bankovním převodem na účet žalovaného č. [č. účtu], a to po ověření správnosti kontaktních údajů uvedených žalovaným. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol] Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátil. Žalobkyně po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu úvěru v částce 10 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p.m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč nejpozději splatných dne 22. 10. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Dle odst. 4.2 písm. c) smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 22. 10. 2024. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny v období od 23. 10. 2024 do 7. 8. 2025 (datum odeslání výzvy) činí 2 880 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 7. 8. 2025.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí do datové schránky) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] vyplynulo, že tato není ze strany žalovaného vlastnoručně podepsána. Ve smlouvě je uvedeno datum poskytnutí úvěru – dne 19. 6. 2024, celková výše úvěru 20 000 Kč (úvěrový limit), doba trvání úvěru – doba neurčitá, termín splatnosti 1. den v měsíci. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 8. 2025 vyplývá, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu.Z potvrzení o provedené platbě the pay ze dne 19. 6. 2024 vyplývá, že na účet [č. účtu] byla z účtu žalobkyně odeslána platba 10 000 Kč (VS [var. symbol]).Z dopisu žalobkyně ze dne 19. 10. 2024 adresovaného žalovanému vyplývá, že žalobkyně oznámila žalovanému, že dne 19. 10. 2024 došlo k zesplatnění úvěru č. [hodnota] kdy dlužná částka činí 30 343 Kč.Z oznámení [právnická osoba]. ze dne 20. 11. 2025 vyplývá, že na účet č. [č. účtu] byla v měsíci červnu 2024 připsána částka 10 000 Kč, a to od společnosti [Jméno žalobkyně].Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu žalovaného, dále kopii cestovního pasu žalovaného.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně převedla dne 19. 6. 2024 na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne 19. 6. 2024 částku 10 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 6. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu smlouvu o spotřebitelském úvěru datovanou dne 19. 6. 2024. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Předložená smlouva o spotřebitelském úvěru není opatřena podpisem žalovaného. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Soud shledal plnění žalobkyně na účet žalovaného plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku), žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč, na tuto částku je třeba pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně neprokázala, kdy vyzvala žalovaného k plnění, neboť z podacího lístku nelze dovodit, že by se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 11. 12. 2025, následující pracovní den, tj. 12. 12. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 13. 12. 2025 do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle nepatrného úspěchu žalobkyně. Z celkového předmětu řízení ve výši 19 041,56 Kč (16 880 včetně příslušenství) tak představuje úspěch žalobkyně 53 %, úspěch žalovaného 47 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalovaný by měl právo na úhradu 6 % svých nákladů, jelikož rozdíl v úspěchu žalovaného je zcela nepatrný, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.