Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

7 C 280/2024

Soud: Okresní soud v ChomutověDatum rozhodnutí: 20. 11. 2024Č. j.: 7 C 280/2024-124Soudkyně: JUDr. Nikola ReifováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 26. 2. 2025Předmět řízení: zaplacení 51 500 Kč s příslušenstvím (úvěr)ECLI:CZ:OSCV:2024:7.C.280.2024.1
prodlení věřitelesmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (11) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 48 909 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 31. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 2 591 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 723,05 Kč, dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 446,34 Kč, úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 50 000 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 51 500 Kč od 24. 7. 2024 do 30. 10. 2024 a zákonným úrokem z prodlení z částky 2 591 Kč od 31. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 9 732,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

Žalobou doručenou soudu dne 2. 9. 2024 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 51 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 6. 11. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr, a to ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu se smluvenými úroky v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 1 091 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byl ze strany žalobkyně opakovaně vyzván k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, žalobkyně proto prohlásila všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 20. 6. 2024 za splatné. Ke dni 23. 7. 2024 dluží žalovaný žalobkyni částku 56 669,39 Kč, přičemž tato sestává z dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč, dále kapitalizovaného běžného úroku ve výši 4 723,05 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 446,34 Kč a poplatku ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 13. 8. 2024. Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.V podání došlém soudu dne 18. 11. 2024 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, především z příjmu žalovaného, který byl zjišťován výpisem z účtu a čestného prohlášení o výši příjmu žalovaného, z nichž je patrné, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil 44 243,40 Kč a celkové měsíční náklady žalovaného činily 23 086,78 Kč (životní náklady a náklady na úvěrové služby, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity). Z podkladů bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení činí 21 156,62 Kč. Na základě shora uvedených údajů byl proveden tzv. scoring klienta, jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Splátka ve výši 1 091 Kč měsíčně tak byla, dle názoru žalobkyně, adekvátní tomu, aby žalovaný mohl předmětný úvěr splácet. Dále žalobkyně vycházela z údajů Českého statistického úřadu zveřejněných za rok 2022. Žalobkyně do výpočtu platební kapacity žalovaného zadávala výdaje, které odpovídají průměrným výdajům domácnosti za rok 2022 přepočtené na jednou osobu. Platební kapacita žalovaného na úhradu splátky ve výši 15 279,33 Kč měsíčně byla tedy i tímto výpočtem dostatečná. Žalobkyně rovněž poukázala na judikaturu, kdy je zásadně věcí účastníků a nikoliv soudu, aby v řízení snesli tvrzení. Zásadně není možné, aby ve sporném řízení soud právně významné skutečnosti, které nebyly účastníkem, jehož ve vztahu k nim tíží povinnost tvrzení, uplatněny, sám vyhledával, a to ani tehdy, jestliže by jejich zjištění mohlo k závěru o neplatnosti hodnoceného jednání vést. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil a zároveň souhlasil, aby byla věc projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:Ze žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne 6. 11. 2023 požádal žalobkyni o bezúčelový úvěr (konsolidace) ve výši 50 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 24 560 Kč a jeho pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů činí 5 700 Kč. Dále žalovaný uvedl, že jeho splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů činí 6 716 Kč.Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaný se tento úvěr zavázal splatit v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 21,10 % ročně (čl. II.2 smlouvy). Žalovaný se dále zavázal splácet úroky a jistinu úvěru v 96 měsíčních splátkách ve výši 1 091 Kč (poslední splátka 989,93 Kč) vždy 20. dne v měsíci. Celková částka, kterou bylo třeba zaplatit činila 104 634,93 Kč (čl. II.7 smlouvy). Ze záznamu o podpisu klienta vyplývá, že shora uvedenou listinu žalovaný podepsal za pomocí SMS klíče. Součástí smlouvy byly rovněž Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru obsahující podpis žalovaného za pomocí SMS klíče, dále Smlouva o poskytování služeb [název] elektronického bankovnictví, Sazebník [název] pro fyzické osoby-občany účinný od 1.7.2024 a Obchodní podmínky pro [název] spotřebitelské úvěry. Dle čl. 8 obchodních podmínek, které byly sjednány jako součást smlouvy, bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna úvěr prohlásit písemným oznámením za splatný, pokud bude žalovaný v prodlení s jakoukoliv platební povinností z dané smlouvy.Z výpisu z úvěrového účtu č. [hodnota] za období od 6.11.2023 do 30.11.2023 vyplývá, že žalobkyně poskytla dne 6.11.2023 žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč.Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobkyně (č.ú. [č. účtu]) za měsíc listopad 2023 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 3 440,90 Kč a konečný zůstatek činil 23 096 Kč.Z oznámení o zesplatnění úvěru a Detailní informace k zásilkám ze dne 23. 6. 2024 vyplynulo, že žalobkyně upozornila žalovaného, že s ohledem na neplnění jeho povinností z předmětného úvěru prohlašuje tento za splatný ke dni 20. 6. 2024, celková částka dluhu činila 55 945,57 Kč. Zároveň žalobkyně žalovaného vyzvala, aby tento dluh uhradil do 30.6.2024.Z poslední výzvy k zaplacení dluhu a Dodejky ze dne 28. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, kdy ke dni 27. 3. 2024 činila dlužná částka 4 784,98 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 500 Kč za tuto výzvu) a částka 1 129,53 Kč (nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu včetně úroků z prodlení) s upozorněním, že v opačném případě bude nucena přistoupit k předčasnému zesplatnění úvěrové pohledávky.Z opakované výzvy k zaplacení dluhu (2.výzva) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, kdy ke dni 25. 2. 2024 činila dlužná částka 3 184,83 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 500 Kč za tuto výzvu) a částka 419,64 Kč (nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu včetně úroků z prodlení) s upozorněním, že v opačném případě bude nucena přistoupit k předčasnému zesplatnění úvěrové pohledávky.Z výzvy k zaplacení dluhu (1.výzva) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, kdy ke dni 4. 2. 2024 činila dlužná částka 1 591,16 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 500 Kč za tuto výzvu) a částka 92,64 Kč (nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu včetně úroků z prodlení).Z výzvy k zaplacení dlužné částky (1.upomínka) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, kdy ke dni 28. 1. 2024 činila dlužná částka 1 091,09 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení) a částka 57,30 Kč.Z předžalobní výzvy k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 5. 8. 2024 a připojeného potvrzení o podání, ze dne 13. 8. 2024 soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému, kde žalovaný byl upozorněn, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru a zároveň byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 56 669, 39 Kč spolu s příslušenstvím, a to do 7 dnů od zaslání této výzvy.Z dat o žadateli vyplynulo, že žalovaný je důchodce a žádal o spotřebitelský úvěr u žalobkyně ve výši 50.000 Kč. Z odstavce vyhodnocení žádosti vyplynulo, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost v rámci databází (debety, delikvence, ČL, EXE) a po žalovaném nepožadovala doložení hlavního příjmu.Z výpisu z běžného účtu žalovaného (č. ú. [č. účtu]) za období od 4. 11. 2022 do 5. 11. 2023 vyplynulo, že žalovaný pobíral invalidní důchod 2.stupně a na jeho účet chodily další blíže nespecifikované příjmy.Žalobkyně rovněž doložila interní listiny - Informace z Credit Bureau (CBCB Informace) dokládající, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného, a dále Informace z Českého statistického úřadu – statistika rodinných účtů pro rok 2022. Dále z výpisu čísla účtu [č. účtu] vyplývá, že k datu 8. 7. 2024 činila dlužná jistina 1 091 Kč.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal částku 50 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 21,10 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v částce 1 091 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas (na předmětný úvěr žalovaný uhradil celkem 1 091 Kč), žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 20. 6. 2024, což žalovanému písemně oznámila dopisem ze dne 23. 6. 2024. K datu zesplatnění činila dlužná jistina 55 945,57 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků). Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku a výzvy k zaplacení. Žalovaný již ničeho neuhradil i přes zaslání předžalobní výzvy právní zástupkyní žalobkyně.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 50 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že schopností žalovaného splácet úvěr se podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu a výdajů žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. V doložené žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je důchodcem s čistým měsíčním příjmem 24 560 Kč, s pravidelnými měsíčními výdaji bez splátek úvěrů 5 700 Kč a s pravidelnými splátkami úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů 6 716 Kč. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaný schopen podmínkám úvěru dostát. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaný osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Pokud pak bylo prokázáno, že uhradila žalovanému 50 000 Kč a žalovaný vrátil pouze 1 091 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 48 909 Kč (tj. 50 000 – 1 091 = 48 909 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 5. 8. 2024, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 29. 10. 2024. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (31. 10. 2024) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (výrok I.).Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy v částce 2 591 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 723,05 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 446,34 Kč, úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 50 000 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 51 500 Kč od 24.7.2024 do 30.10.2024 a zákonným úrokem z prodlení z částky 2 591 Kč od 31.10.2024 do zaplacení (viz výše).Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 2 575 Kč a náklady na právní zastoupení. Náklady zastoupení advokátem sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 500 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 180 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tj. 10 440 Kč (3 x 3 180 + 3 x 300), tedy ve výši 2 192,40 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náklady řízení na straně žalobkyně tak tvoří celkem 15 207,40 Kč (2 575 + 3 x 3 180 + 3 x 300 + 2 192,40). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 48 909 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 49 267,77 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 2 591 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, a dále včetně úroku a zákonného úroku z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 10 883,66 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 60 151,43 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 82 %, úspěch žalovaného 18 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 64 % svých nákladů, z částky 15 207,40 Kč, tedy ve výši 9 732,74 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací