Výrok
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 978,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 13. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 2 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 658,46 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 482,60 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 29 978,55 Kč od [datum] do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 29 978,55 Kč od 26. 4. 2024 do 12. 11. 2024, se zamítá.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 910,76 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 6. 2024, doplněnou dvěma podáními ze dne 7. 11. 2024 a podáním ze dne 14.11.2024, se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 32 478,55 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 22. 7. 2022 se žalovaným uzavřela smlouvu o osobní kreditní kartě k účtu č. [hodnota], na základě níž mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 30 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Podmínky osobních kreditních karet. Žalovaný se pak zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 13,90 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3% vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě. Minimální měsíční splátka spolu se splatnými úroky byla stanovena na částku 100 Kč. Ačkoliv žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty úvěr od žalobkyně, neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas. Žalobkyně proto od smlouvy dopisem ze dne 12.3.2024 odstoupila. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému odesláno dne 13.3.2024. Dne 26.3.2024 byla výpisem z účtu ke kreditní kartě zesplatněna celková dlužná částka ve výši 35 949,02 Kč. Žalovaný po dni zesplatnění úvěru ničeho neuhradil. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 9.5.2024 vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr zejména na základě informací získaných z bankovních registrů klientských informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím systému SOLUS, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, interních registrů a dalších. Žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.
2. V podání ze dne 7. 11. 2024 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází. Dále z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací. Z čestného prohlášení o příjmu v žádosti, v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti činí 30 000 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen z periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za posledních 6 měsíců. Žalobkyně po posouzení příjmu žalovaného provedla též vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného. Žalobkyně přitom posuzovala nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontovala je též s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životním minimem) a s částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalobkyně výdaje na bydlení žalovaného porovnala s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a to dle typu bydlení. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů. Podpisem žádosti žalovaný potvrdil, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně si také vyžádala prohlášení o zdravotním stavu žalovaného, v němž žalovaný čestně prohlásil, že mu v současné době není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení. Žalobkyně vycházela z výdajů sdělených žalovaným v celkové částce 20 964 Kč, přičemž ostatní výdaje a náklady na pojištění činily 500 Kč, výdaje na bydlení činily 9 988 Kč, částky představující životní minimum činily 5 754 Kč, výdaje žalovaného na závazky u jiných provozovatelů úvěrů byly nulové a výdaje žalovaného na závazky u žalobkyně činily 4 731 Kč. Žalobkyně na základě procesu posouzení úvěruschopnosti dospěla k jednoznačnému závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Žalovaný za dobu trvání smlouvy čerpal částku v celkové výši 48 891,60 Kč a uhradil částku v celkové výši 18 913,05 Kč.
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí do domovní schránky), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala, k výzvě soud připustila, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy o osobní kreditní kartě č. [hodnota] ze dne 22.7.2022 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout osobní kreditní kartu. Na základě této smlouvy mohl žalovaný čerpat úvěr, a to až do celkové výše 30 000 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 13,90 % ročně a s roční procentní sazbou nákladů ve výši 14,78 %. Smlouva byla elektronicky podepsána oběma stranami. Nedílnou součástí smlouvy byly Sazebník, Oznámení o úrokových sazbách, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Oznámení o provádění platebního styku, Podmínky osobních kreditních karet, Pravidla časového pořadí úhrad pohledávek, Vzorový příklad a splátkový kalendář.
6. Ze Žádosti o osobní kreditní kartu č. [hodnota] ze dne 22.7.2022 bylo zjištěno, že žalovaný žádal o osobní kreditní kartu s možností čerpání úvěru do celkové výše 30 000 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč. Výdeje spojené s bydlením odhadl na částku 7 000 Kč, ostatní výdaje na 500 Kč.
7. Z částečných Výpisů z osobního účtu za období únor 2022 – červenec 2022 (číslo účtu ani majitel účtu neuveden) vyplývá, že na osobní účet dne 18.2.2022 byla připsána částka od společnosti [právnická osoba]. ve výši 29 152 Kč a dne 21.2.2022 byla na účet vložena přes bankomat částka ve výši 500 Kč. Dne 11.3.2022 byla na osobní účet připsána částka od Úřadu práce Ústí nad Labem (rodičovský příspěvek za únor 2022) ve výši 8 000 Kč. Dne 18.3.2022 byla na osobní účet připsána částka od společnosti [právnická osoba]. ve výši 14 799 Kč. Dne 21.3.2024 byla na osobní účet připsána částka od ČSSZ (otcovská za období od 7.2.2022 – 15.2.2022) ve výši 5 607 Kč a částka od Úřadu práce Ústí nad Labem (příspěvek na dítě za únor 2022 a porodné) ve výši 14 130 Kč. Dne 11.4.2022 byla na osobní účet připsána částka od Úřadu práce Ústí nad Labem (příspěvek na dítě za březen 2022 a rodičovský příspěvek za březen 2022) ve výši 9 130 Kč a dne 20.4.2022 byla na osobní účet připsána částka od společnosti [právnická osoba]. ve výši 23 193 Kč. Dne 11.5.2022 byla na osobní účet připsána částka od Úřadu práce Ústí nad Labem (rodičovský příspěvek za duben 2022) ve výši 8 000 Kč a dne 19.5.2022 byla na osobní účet připsána částka od společnosti [právnická osoba]. ve výši 23 012 Kč. Dne 1.6.2022 byla na osobní účet připsána částka od [jméno FO] ve výši 7 800 Kč. Dne 13.6.2022 byla na osobní účet připsána částka od Úřadu práce Ústí nad Labem (příspěvek na dítě za duben a květen 2022 a rodičovský příspěvek za květen 2022) ve výši 10 260 Kč. Dne 17.6.2022 byla na osobní účet připsána částka od společnosti [právnická osoba]. ve výši 23 205 Kč. Dne 1.7.2022 byla na účet vložena přes bankomat částka ve výši 2 500 Kč. Dne 11.7.2022 byla na osobní účet připsána částka od Úřadu práce Ústí nad Labem ve výši 9 130 Kč a dne 20.7.2022 částka od společnosti [právnická osoba]. ve výši 23 611 Kč.
8. Ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že celková výše spotřebitelského úvěru z kreditní karty byla 30 000 Kč.
9. Z interního výpisu žalobkyně bylo zjištěno, že si žalobkyně zjišťovala údaje o žalovaném z registrů CBCB, SOLUS a BRKI/NBRKI.
10. Z Prohlášení o zdravotním stavu ze dne 22.7.2022 bylo zjištěno, že žalovaný není uznán invalidním, nebyl mu přiznán průkaz TP, ZTP nebo ZTP/P a není v pracovní neschopnosti.
11. Z Výpisu z obchodního rejstříku spol. [Jméno žalobkyně]. ze dne 21.11.2021 byla zjištěna subjektivita žalobkyně ke dni pořízení výpisu.
12. Z Upomínky (Máte nedoplatek – Kreditní karta) ze dne 5.10.2023 vyplynulo, že byl žalovaný vyzván k úhradě nedoplatku ve výši 1 929,37 Kč.
13. Z Upomínky (Máte nedoplatek – Kreditní karta) ze dne 6.11.2023 vyplynulo, že byl žalovaný vyzván k úhradě nedoplatku ve výši 2 448,68 Kč.
14. Z Upomínky (Stále máte nedoplatek – Kreditní karta) ze dne 20.11.2023 vyplynulo, že byl žalovaný vyzván k úhradě nedoplatku ve výši 2 953,89 Kč.
15. Z Upomínky (Stále máte nedoplatek – Kreditní karta) ze dne 29.11.2023 vyplynulo, že byl žalovaný vyzván k úhradě nedoplatku ve výši 4 906,90 Kč.
16. Z Upomínky (Stále máte nedoplatek – Kreditní karta) ze dne 29.12.2023 vyplynulo, že byl žalovaný vyzván k úhradě nedoplatku ve výši 6 879,61 Kč.
17. Z Oznámení o odstoupení od Smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 12.3.2024 (a dodejky ze dne 13.3.2024) vyplývá, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o osobní kreditní kartě č. [č. účtu]. Toto oznámení bylo žalovanému doručeno dne 18.3.2024.
18. Z Výpisu z účtu ke kreditní kartě k účtu č. [č. účtu] ze dne 26.3.2024 bylo zjištěno, že úvěrový limit pro čerpání kreditní kartou je 30 000 Kč, výše dlužné částky je 35 949,02 Kč. Roční úroková sazba z úvěru ke kreditní kartě je 14,75 %.
19. Z historického výpisu – úvěry č. [hodnota] ze dne 25.4.2024 bylo zjištěno, že zůstatek úvěru činí 29 978,55 Kč, splatné úroky činí 3 658,46 Kč, pokuta z prodlení činí 482,60 Kč a úvěrové poplatky 2 500 Kč.
20. Z Výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne 9.5.2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
21. Z Potvrzení podání bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal dne 13.5.2024 zásilku.
22. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
24. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
25. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
27. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
28. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
29. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 48 913,05 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaný uhradil celkem 18 913,05 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
30. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, žádosti o osobní kreditní kartu, částečnými výpisy z účtu), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, že jeho příjem činí 30 000 Kč (výpis z osobního účtu - dne 18.2.2022 evidována příchozí úhrada ve výši 29 152 Kč od společnosti [právnická osoba]., dne 18.3.2022 evidována příchozí úhrada ve výši 14 799 Kč od společnosti [právnická osoba]., dne 20.4.2022 evidována příchozí úhrada ve výši 23 193 Kč od společnosti [právnická osoba]., dne 19.5.2022 evidována příchozí úhrada ve výši 23 012 Kč od společnosti [právnická osoba]., dne 17.6.2022 evidována příchozí úhrada ve výši 23 205 Kč od společnosti [právnická osoba]. a dne 20.7.2022 evidována příchozí úhrada ve výši 23 611 Kč od společnosti [právnická osoba]., dále je ze žádosti o osobní kreditní kartu patrno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má jednu vyživovací povinnost, má středoškolské vzdělání. U výdajů vycházela žalobkyně pouze z údajů, které uvedl žalovaný. Jednalo se o výdaje spojené s bydlením ve výši 7 000 Kč a o ostatní výdaje ve výši 500 Kč. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala výdaji žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti výdajů uváděných žalovaným. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).
31. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
32. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 48 891,60 Kč, žalovaný vrátil pouze 18 913,05 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 29 978,55 Kč (tj. 48 891,60 – 18 913,05) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 11. 11. 2024. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (13. 11. 2024) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 12,75 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).
33. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 300 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 800 Kč (3 x 500 + 3 x 100). Dalším úkonem právní služby byla účast právního zástupce žalobkyně při jednání soudu dne 29. 11. 2024, na níž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu. Dle § 7 bod 5. tarifu, náleží odměna ve výši 2 420 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek (1 800 + 2 420 + 300), tedy ve výši 949,20 Kč, když advokát doložil, že je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 6 769,20 Kč (1 300 + 1 800 + 2 420 + 300 + 949,20). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 29 978,55 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 30 208,93 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 2 500 Kč spolu s příslušenstvím ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 12 044,18 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 42 253,11 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 71,5 %, úspěch žalovaného 28,5 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 43 % svých nákladů, z částky 6 769,20 Kč, tedy ve výši 2 910,76 Kč.