7 C 88/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 1. 2025 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 434 781,38 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 23. 3. 2023 uzavřela se žalovanou Smlouvu o hotovostním úvěru „[název] “ č. [číslo], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 453 798 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách skládajících se z platby na jistinu a úrok ve výši 7 782,76 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatky v souladu se Smlouvou a Sazebníkem. Úroková sazba za poskytnutí úvěru činila 10 % ročně. Žalovaná se dostávala do prodlení s plněním splátek opakovaně. Žalobkyně proto vyzvala doporučeným dopisem žalovanou k doplacení smluvených splátek po splatnosti. Žalovaná dlužné splátky neuhradila a žalobkyně proto odstoupila od smlouvy ke dni 26. 3. 2024. Celý dluh ve výši 453 634,86 Kč se stal splatným. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, kdy žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. V podání ze dne 28. 8. 2025 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že při schvalování úvěrů vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Dále žalobkyně prověřovala informace o žalovaném v interních a externích databázích, SOLUS, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalobkyně zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Příjem žalovaného byl porovnáván s výdaji odhadnutými na základě historických dat ČSÚ. Žádost o úvěr ze dne 2. 4. 2019 žalobkyně hodnotila individuálně. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem [částka] a celkový čistý měsíční příjem domácnosti [částka]. Příjem žalovaného byl porovnáván s jeho výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů žalobkyně zjistila, že v době podání žádosti měl žalovaný vůči ní závazky ve výši [částka]. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že měl žalovaný vůči společnosti závazky v měsíční výši [částka]. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl vůči třetím osobám závazky ve výši [částka]. Po provedeném individuálním hodnocení klienta v pozici žalovaného, žalobkyně žádosti žalovaného vyhověla a schválila Expres úvěr ve výši 50 000 Kč a měsíční splátku ve výši 1 277,17 Kč.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Právní zástupkyně žalobkyně při jednání soudu konaném dne [datum] na žalobě setrvala, k výzvě soudu připustila, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Dále uvedla, že z historie úvěru je patrné, že žalovaná více než půl roku úvěr řádně splácela. Byla tedy schopna dostát svého závazku. Žalovaná podpisem na žádosti o poskytnutí úvěru stvrdila, že veškeré údaje, které žalobkyni poskytla, jsou pravdivé a úplné. Závěrem právní zástupkyně žalobkyně navrhl žalobě vyhovět.

5. Provedeným dokazováním byly soudem zjištěny následující skutečnosti:Ze smlouvy o hotovostním úvěru [Anonymizováno] č. [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobkyně ve výši 453 800 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem ve 96 měsíčních splátkách po 7 782,76 Kč. Tato smlouva je vlastnoručně podepsána žalovanou, a to dne 17. 3. 2023.Ze Smlouvy o vedení účtu u mBank ze dne 16. 3. 2023 vyplývá, že banka se zavázala zřídit a vést pro žalovanou účet specifikovaný v potvrzení o zřízení účtu, a to v měně a ke dni, které je v potvrzení o zřízení účtu uvedeno. Tato žádost je rovněž žalovanou podepsána.Z historie úvěru [číslo] vyplývá, že dne [datum] byl otevřen úvěr, kdy jistina činila 453 800 Kč, za období od 17. 5. 2023 do 17. 3. 2023 byly uhrazeny splátky v celkové výši 57 235,71 Kč.Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru [název], číslo žádosti [číslo] vyplývají údaje o žalované, a to jméno, příjmení, mobilní telefon, e-mail, dále je zde uvedeno, že žalovaná je svobodná, nemá vyživovací povinnost, její příjem činí [částka], je zaměstnána jako dělnice u společnosti [právnická osoba], náklady na bydlení činí [částka], požadovaná výše úvěru činí 453 800 Kč. Tato žádost je rovněž ze strany žalované podepsána.Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila Sazebník bankovních poplatků mBank splatný od 20. 7. 2022 (s absentujícím podpisem žalované).Z výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno žalované u společnosti [právnická osoba]. za období od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022 vyplývá, že počáteční zůstatek činil [částka], konečný zůstatek činil [částka].Z výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno žalované u společnosti [právnická osoba]. za období od 1. 1. 2023 do 31. 1. 2023 vyplývá, že počáteční zůstatek činil [částka], konečný zůstatek činil [částka].Z výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno žalované u společnosti [právnická osoba]. za období od 1. 2. 2023 do 28. 2. 2023 vyplývá, že počáteční zůstatek činil [částka], konečný zůstatek činil [částka].Z výpisu účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno žalované za období od 17. 3. 2023 do 18. 3. 2024 vyplývá, že na předmětný účet byl dne 23. 3. 2023 poskytnut úvěr ve výši 453 800 Kč, konečný zůstatek činil – [částka].Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne 18. 1. 2024 vyplynulo, že žalobkyně tímto dopisem odstoupila od shora uvedené úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností žalovanou, úvěr se tímto stal splatným v celém rozsahu.Žalobkyně doložila dodejku, z níž vyplývá, že žalované zasílala na adresu [adresa] písemnost, která se vrátila žalobkyni jakožto nevyzvednutá.Z předžalobní upomínky ze dne 28. 11. 2024 a připojeného poštovního podacího archu ze dne 28. 11. 2024, soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované, kde žalovaná byla upozorněna, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 23. 3. 2023 s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala 453 800 Kč, které se zavázala vrátit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná žalobkyni vrátila [částka]. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Žalovaná již ničeho neuhradila.

7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 453 800 Kč, žalovaná vrátila pouze 57 235,71 Kč. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

15. Je nepochybné, že na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Soud zjistil, že žalobkyně zaznamenala, že žalovaná má čistý příjem [částka] (ze zaměstnání), přičemž celkové náklady domácnosti činí [částka]. Odborná péče předpokládá zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná je v době před uzavřením smlouvy zaměstnána, a rovněž s jakým výdělkem, dokladem o uspokojování bytové potřeby, apod. Dle názoru soudu žalobkyně rovněž nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované, zejména výdaje na bydlení, apod. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), když navíc z doložených výpisů z běžného účtu žalované vyplývá, že tato nedisponovala dostatečnými prostředky na to, aby mohla úvěr splácet (konečný zůstatek na účtu č.ú. [č. účtu] v 12/2022 činil [částka], v 1/2023 činil [částka] a v 2/2023 činil opět [částka]). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

16. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované 453 800 Kč, žalovaná vrátila pouze 57 235,71 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 396 564,29 Kč (tj. 453 800 – 57 235,71 = 396 564,29 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzvána předžalobní výzvou ze dne 28. 11. 2024, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná tak byla k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 18. 8. 2025. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (20. 8. 2025) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

17. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 17 392 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 434 781,38 Kč sestávající z částky 10 060 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 10 060 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 10 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 10 060 Kč za účast na jednání soudu dne 28. 11. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (450 Kč od 1. 1. 2025). Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Prahy do Chomutova a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu devíti půlhodin, což je obecně známo, tedy za 9 x 150 Kč, tj. 1 350 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z Prahy do Chomutova a zpět v celkové ceně 357 Kč (doložené jízdní doklady). Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek 43 597 (4 x 10 060 + 300 + 3 x 450 + 1 350 + 357), tedy ve výši 9 155,37 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 70 144,37 Kč (17 392 + 4 x 10 060 + 300 + 3 x 450 + 1 350 + 357 + 9 155,37). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 396 564,29 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 409 183,72 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 38 217,09 Kč spolu s příslušenstvím, kdy jistina s příslušenstvím na její straně činí celkem 181 401,31 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 590 585,03 Kč s příslušenstvím tak představuje úspěch žalobkyně 69 %, úspěch žalované 31 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 38 % svých nákladů, z částky 70 144,37 Kč tedy ve výši 26 654,86 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření včetně omluvy z jednání ze dne 28. 8. 2025, neboť žalobkyně v předmětném vyjádření neuváděla nové skutečnosti, které nebyly či nemohly býti uvedeny v žalobních tvrzeních, náklady spojené se shora uvedeným vyjádřením tak není možné považovat za účelně vynaložené. Náhradu nákladů, které nebyly vynaloženy účelně, přitom nelze přiznat (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario).