Výrok
I. Žaloba o zaplacení 62 188,77 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 62 188,77 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 344,54 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 56 251,50 Kč od 2. 9. 2024 až do zaplacení, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 56 251,50 Kč od 2. 9. 2024 až do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 6 685,03 Kč. Dále uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „[právnická osoba] “), dne 13. 11. 2012 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 12 % ročně. Jelikož žalovaný své platební povinnosti řádně neplnil, [právnická osoba] využila svého práva pro tento případ sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnila ke dni 10. 7. 2024, kdy dlužná částka činila 70 218,34 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 56 251,50 Kč, poplatků ve výši 5 937,27 Kč, úroku a úroku z prodlení. Předmětná pohledávka byla [právnická osoba] postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 8. 2024. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.
2. Žalobce v doplnění ze dne 22. 8. 2025 uvedl, že se [právnická osoba] při uzavírání smlouvy řádně zabývala schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného. Žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v [adresa], č.j. [spisová značka] ze dne [datum], kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdily svým podpisem. Dle rozhodnutí [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] pokud nejsou uvedeny výdaje spotřebitele, lze užít ekonomického modelu.
3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (na adrese trvalého pobytu shora), ke dvěma jednáním soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
4. Žalobce i přes seznámení s názorem soudu, že zkoumání úvěruschopnosti nebylo dle doložených důkazů dostatečné již žádné další důkazy k výzvě soudu nedoložil. K výzvě soudu nechť uvede do souladu svá žalobní tvrzení a předložené důkazy, uvedl v podání ze dne 7. 10. 2025 následující. Žalovaný dne 15. 12. 2016 uzavřel se [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla zrušena již předtím uzavřená smlouva o kreditní kartě ze dne 13. 11. 2012 s úvěrovým limitem 7 000 Kč. Předmětem nového úvěru byla částka 70 000 Kč s možností opakovaného čerpání, takto žalovaný za dobu trvání úvěru celkem čerpal 403 790,36 Kč a až do 13. 5. 2024 pak splatil 541 845,20 Kč.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
5. Ze smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 15. 12. 2016 vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytování úvěru žalovanému s limitem 70 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet se zde sjednaným úrokem. Jako nedílná součást smlouvy byly též sjednány obchodní podmínky a ceník, které žalobce rovněž doložil. Ze smlouvy o kreditní kartě ze dne 13. 11. 2012 vyplynulo, že tuto uzavřela [právnická osoba] s žalovaným ohledně úvěru s limitem 7 000 Kč.
6. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta vyplynulo, že tuto vyhotovila [právnická osoba]. Zde zevrubně argumentuje, proč své zkoumání úvěruschopnosti považuje za dostatečné. Dále uvádí, že zjistil příjmy žalovaného ve výši 16 200 Kč měsíčně, své výdaje žalovaný v žádosti označil jako nulové, [právnická osoba] výdaje stanovila pomocí ekonomického modelu na 8 235 Kč měsíčně. Žalovaný v žádosti o úvěr kromě svých příjmů také uvedl, že aktuálně splácí úvěry po 700 Kč měsíčně, [právnická osoba] byly zjištěny splátky dvou úvěrů ve výši 700 Kč měsíčně a 2 083 Kč měsíčně. Orientační splátka předmětného úvěru činila 3 500 Kč měsíčně.
7. Dále žalobce doložil výpisy z bankovního účtu žalovaného. Z výpisu za období listopadu 2015 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil -289,70 Kč, konečný zůstatek pak -25 462,33 Kč, celkem na účet přišlo 19 606,50 Kč a odešlo 44 779,13 Kč, byl sjednán kontokorent 25 000 Kč. Z výpisu za období října 2015 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil – 175,11 Kč a konečný zůstatek -289,70 Kč, na účet přišlo 23 867 Kč a odešlo 23 981,59 Kč. Z výpisu za období září 2015 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil – 110,11 Kč a konečný zůstatek -175,11 Kč, na účet přišlo 25 595,01 Kč a odešlo 25 660,01 Kč. Z výpisu za období srpna 2015 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil – 158,59 Kč a konečný zůstatek -110,11 Kč, na účet přišlo 46 677,01 Kč a odešlo 46 628,53 Kč. Z výpisu za období července 2015 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil – 714,12 Kč a konečný zůstatek -158,59 Kč, na účet přišlo 24 307 Kč a odešlo 23 751,47 Kč. Z výpisu za období června 2015 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil – 213,77 Kč a konečný zůstatek -714,12 Kč, na účet přišlo 26 116 Kč a odešlo 26 616,35 Kč.
8. Z upomínky ze dne 18. 5. 2024 vyplynulo, že tuto adresovala [právnická osoba] žalovanému ohledně dlužných splátek z předmětného úvěru s výstrahou jeho zesplatnění. V oznámení ze dne 10. 7. 2024 pak [právnická osoba] sdělila žalovanému, že předmětný úvěr ke dni 10. 7. 2024 zesplatňuje.
9. Z výpisu čerpání a splátek, výpisu z úvěrového účtu a listiny označené jako „podklady pre súdné konanie“ vyplynulo čerpání a splátky žalovaného uvedené shora v doplnění žaloby.
10. Z oznámení ze dne 13. 9. 2024 vyplynulo, že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena žalobci. Dle přiloženého podacího lístku byla písemnost žalovanému odeslána dne 16. 9. 2024.
11. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 28. 2. 2025 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 8. 2024 mezi žalobcem a [právnická osoba] bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětných pohledávek za žalovaným.
13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 15. 12. 2016 smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný čerpal 403 790,36 Kč a až do 13. 5. 2024 pak splatil 541 845,20 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno, žalovanému byla také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno. [právnická osoba] před uzavřením zmíněné smlouvy disponovala výpisem z bankovního účtu žalovaného za období od června 2015 do listopadu 2015, jak je shora specifikován.
14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru ve znění do 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že [právnická osoba] jakožto právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 403 790,36 Kč a uhradil 541 845,20. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel zákona o úvěru.
16. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se [právnická osoba] schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala, tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Z provedeného řízení žádné šetření [právnická osoba] kromě dispozice se shora specifikovanými výpisy z účtu nevyplývá, bylo doloženo pouze jednostranným prohlášením [právnická osoba] samotné. Jediným objektivním dokladem o majetkových poměrech žalovaného je tak výpis z jeho bankovního účtu, který však pozitivnímu závěru o úvěruschopnosti žalovaného rozhodně nesvědčí. Z tohoto účtu vyplývá, že žalovaný nebyl schopen na svém účtu udržet kladnou bilanci, a to za celé sledované období čítající bezmála půl roku. V momentě, kdy byl dle výpisu z účtu sjednán kontokorent, byl tento přečerpán. Výpisy z účtu navíc o rok a více předcházejí uzavření smlouvy, nejsou tedy samy o sobě zcela relevantní k poměrům žalovaného v prosinci 2016. Žalovaný navíc i bez tohoto podkladu musel být zjevně rizikovým klientem, když deklaroval poměrně nízký příjem ve výši 16 200 Kč, zcela nepravděpodobné výdaje ve výši 0 Kč a dále měl poměrně výrazně podhodnocovat své výdaje na úvěry (700 Kč oproti zjištěným 2 783 Kč měsíčně, představujících bezmála pětinu deklarovaných příjmů). Tyto skutečnosti, v kombinaci s doloženým výpisem účtu, úvěruschopnosti žalovaného rozhodně nesvědčí. Bez dalšího uzavřít, že další zatížení ve výši zhruba 3 500 Kč znamenající splátky ve výši více než jedné třetiny nízkých příjmů jen na finanční produkty nelze kvalifikovat jako zodpovědné a dostatečné. Při zohlednění běžných nákladů např. na nájemní bydlení a základní živobytí mohl být žalovaný již při stávajících úvěrech na samé hranici úhrady základních životních potřeb. Skutečnost, že žalovaný byl po určitou dobu schopen úvěr splácet nebo zkrátka byl ve výsledku úvěruschopný, nijak nezbavuje poskytovatele úvěru povinnosti úvěruschopnost zkoumat. Není pak ani zřejmé, z jakých finančních prostředků se tak dělo, zda se poměry žalovaného v průběhu čas nezměnily a nelze automaticky uzavřít, že se tak dělo z důvodu jeho dostačujících majetkových poměrů v době uzavření předmětné smlouvy.
17. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).
18. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný v daném případě povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 403 790,36 Kč. Jelikož již žalovaný z daného titulu uhradil více, nezbývá již zaplatit ničeho a soud žalobu zamítl jako celek.
19. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.