8 C 136/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 48 373,87 Kč spolu s úrokem za dobu od 2. 11. 2023 do 18. 5. 2024 ve výši 3 676,96 Kč, úrokem za dobu od 19. 5. 2024 do 27. 6. 2025 ve výši 12 954,64 Kč, úrokem z prodlení z částky 48 373,87 Kč ve výši 14,75 % ročně za dobu od 28. 6. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 16,99 % ročně z částky 48 373,87 Kč za dobu od 28. 6. 2025 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že účastníci řízení uzavřeli dne 2. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a sazebník. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků elektronické komunikace na dálku, proces uzavření smlouvy žalobce dále zevrubně popsal. Jistina poskytnutého úvěru činila 50 000 Kč, tyto se žalovaná zavázala splácet v 60 měsíčních splátkách po 1 242,36 Kč měsíčně spolu se sjednaným úrokem 16,99 % ročně. Žalovaná své platební povinnosti řádně neplnila, když neuhradila splátky za měsíce březen, duben a květen 2024, načež žalobce v souladu se smlouvou od této odstoupil ke dni 18. 5. 2024. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal schopnost žalované splácet úvěr, vycházel z údajů sdělených žalovanou, lustroval interní i externí databáze a při hodnocení příjmů a výdajů žalované tyto odhadl na základě historických dat z ČSÚ. V daném ohledu pak také upozornil na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1819/2023. Žalovaná i přes vyrozumění žalobce a následnou předžalobní upomínku dluh nevyrovnala.

2. Žalobce následně v podání ze dne 10. 10. 2025 doplnil tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalovaná v žádosti o předmětný úvěr uvedla příjem 28 000 Kč měsíčně, takový vyplynul i z jejího bankovního účtu. Takto žalovaná dále uvedla výdaje ve výši 8 800 Kč, které žalobce po zohlednění ekonomického modelu nastavil na 13 360 Kč, dále žalovaná uvedla výdaje splátky mimo banku na 0 Kč, k čemuž žalobce zjistil, že žalovaná splácí celkem 7 124 Kč měsíčně. Žalovaná nebyla vedena jako klient se závazky po splatnosti. Po odečtení součtu zjištěných výdajů od zjištěných příjmů vyplynulo, že žalované zbývá dostatek financí ke splácení předmětného úvěru, kde splátky činily 1 242,36 Kč.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora a převzala osobně na adrese další). Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Při jednání soudu žalobce setrval na žalobce. Soud dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. vyzval žalobce, aby ještě nad rámec již uvedeného dále rozšířil svá tvrzení a důkazní návrhy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobce již ničeho nedoplnil, závěrem navrhl žalobě vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení. Dále uvedl, že má za to, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, když doložil, že nevycházel jen ze sdělení žalované, ale také ověřil příjmy a výdaje žalované z bankovního účtu, který pro žalovanou vedl. Dále také provedl šetření v příslušných registrech, čímž svou zákonnou povinnost splnil.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru shora uvedeného čísla uzavřené dne 18.3.2018 mezi účastníky řízení vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru, k jehož splácení se žalovaná zavázala, jak je shora uvedeno. Smlouva neobsahuje podpis žalované, z výpisu ze systému žalobce vyplynulo, že došlo k jejímu uzavření prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Ke smlouvě žalobce dále doložil obchodní podmínky (Podmínky pro poskytování hotovostních úvěr) a sazebník, které byla sjednány jako součást dané smlouvy a dále upravovaly práva a povinnosti smluvních stran. Pro úplnost soud uvádí, že listiny, i níže uvedené, označují žalovanou jako [jméno FO], což je rodné příjmení žalované (soudu známo z jeho činnosti).

5. Z dopisu ze dne 18. 5. 2024 vyplynulo, že tento adresoval žalobce žalované s tím, že odstupuje od předmětné smlouvy a žalovanou vyzývá k úhradě dluhu do sedmi dnů. Dle připojené dodejky vyplynulo, že zásilka byla ve sféře dispozice žalované dne 21. 5. 2024.

6. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 3. 7. 2025 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána následujícího dne.

7. Z žádosti ze dne 12. 1. 2022 vyplynulo, že tuto adresovala žalovaná žalobci s tím, že žádá zřízení bankovního účtu. Ze smlouvy ze stejného dne uzavřené mezi účastníky řízení pak vyplynulo, že jejím předmětem byly práva a povinnosti ohledně zřízení a vedení bankovního účtu žalobcem pro žalovanou. Jako součást smlouvy byly sjednány Všeobecné obchodní podmínky, které žalobce rovněž doložil.

8. Z nedatované žádosti o úvěr vyplynulo, že žalovaná měla prohlásit, že její čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení pak 8 800 Kč, dále, že je svobodná a bezdětná. Z nedatovaného výpisu z interního systému žalobce vyplynulo, že průměrný příjem žalované za poslední tři měsíce činil 43 029 Kč, za posledních šest měsíců pak 47 715 Kč. Z výpisu z registru CBCB vyplynulo, že žalovaná má nesplacené úvěry ve výši 98 859 Kč, splácí 3 099 Kč měsíčně.

9. Dále žalobce doložil výpis z bankovního účtu žalované za období od 12. 1. 2022 do 31. 12. 2022, dále za celý rok 2023, za období od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023, za období od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023 a za období od 1. 1. 2024 do 25. 6. 2024. Z této historie vyplynulo, že žalovaná čerpala od žalobce v souvislosti s předmětným úvěrem 50 000 Kč, celkem splatila 4 066,49 Kč.

10. Co se týče výpisu z účtu žalované za první půlrok roku 2023, tak počáteční zůstatek na účtu činil -1 000 Kč, dne 10. 1. 2023 žalovaná obdržela 30 033 Kč, již dne 14. 1. 2023 zůstatek činil pouze 3 045,70 Kč, ke dni 24. 1. 2023 byl již poprvé záporný, a to ve výši -49 Kč. Záporný zůstatek na účtu zůstal až do 10. 2. 2023, kdy bylo na účet převedeno 1 703 Kč a 26 912 Kč, již následující den zůstatek na účtu činil pouze 5 304,90 Kč, tento dále klesal až do 19. 2. 2023, kdy se opět dostal do záporné hodnoty (- 368,60 Kč). Následně byl na účtu záporný zůstatek až do 10. 3. 2023 (vyjma několika dní, kdy bylo na účet vždy vloženo řádově několik set Kč a obratem opět převedeno jinam). Dne 10. 3. 2023 bylo na účet obdrženo 24 311 Kč a 3 909 Kč. Již dne 12. 3. 2023 činil zůstatek na účtu pouze 1 480,84 Kč, který dále klesal až do 16. 3. 2023, kdy se opět dostal do záporné hodnoty (-524,25 Kč). Zůstatek byl následně opět záporný až do data 28. 3. 2023, kdy žalovaná obdržela úvěr ve výši 30 000 Kč od společnosti [právnická osoba]., zůstatek na účtu dále kontinuálně opět klesal až do data 3. 4. 2023, kdy se opět dostal do záporné hodnoty (-572,92 Kč). Zůstatek následně zůstal záporný až do 11. 4. 2023, kdy žalovaná obdržela 26 708 Kč, ještě týž den ale zůstatek klesl z 25 728,61 Kč na 2 387,61 Kč, kdy dále klesal až do 14. 4. 2023 na výsledek 106,28 Kč. Následně byly dne 15. 4. 2023 obdrženy 4 000 Kč od [jméno FO], přičemž následně zůstatek dále klesá opět až do záporných čísel již dne 19. 4. 2023, kdy zůstatek činí -141,81 Kč. Zůstatek zůstává záporný až do 5. 5. 2023, když žalovaná obdrží 15 329 Kč od Finančního úřadu pro Ústecký kraj (zůstatek 14 861,96 Kč), již dne 8. 5. 2023 je zůstatek opět záporný (-254,38 Kč) a trvá až do 10. 5. 2023, kdy žalovaná obdrží 32 485 Kč a 1 703 Kč následující den, již dne 19. 5. 2023 je zůstatek po několika desítkách transakcí opět záporný, a to v hodnotě -270,82 Kč. Následně zůstatek kolísá mezi zápornými čísly, případně v kladné hodnotě v řádu kolem 1 000 až 1 500 Kč po drobných vkladech. Od 5. 6. 2023 je zůstatek opět kontinuálně záporný až do 8. 6. 2023, kdy žalovaná obdrží 36 467 Kč (zůstatek 36 330,49 Kč). Již dne 15. 6. 2023 činí zůstatek pouze 8 297,96 Kč, následně je obdrženo 11 500 Kč a 5 000 Kč od [jméno FO]. Ke dni 19. 6. 2023 činí zůstatek 8 542,13 Kč. Dne 20. 6. 2023 žalovaná čerpá úvěr ve výši 119 800 Kč (zůstatek 128 342,13 Kč). Po následujících několika desítkách transakcí činí zůstatek k 30. 6. 2023 částku 33 567,79 Kč.

11. Co se týče výpisu z účtu žalované za druhý půlrok roku 2023, tak počáteční zůstatek činil 33 567,79 Kč, již ke dni 4. 7. 2023 klesl na 5 968,96 Kč, dne 8. 7. 2025 již byl opět záporný, a to ve výši -55,62 Kč. Dne 11. 7. 2023 žalovaná obdržela 36 793 Kč, ještě týž den zůstatek klesl na částku 3 855,44 Kč, dne 15. 7. 2023 již byl opět záporný (-107,06 Kč). Po vložení zhruba 5 000 Kč dne 17. 7. 2023 byl tento opět kladný až do 21. 7. 2025, kdy opět klesl do záporné hodnoty (-750 Kč). Takto zůstatek kolísal mezi zápornou hodnotou případně kladnou v řádu několika stovek Kč po drobných vkladech až do 10. 8. 2023, kdy žalovaná obdržela 22 577 Kč, již dne 15. 8. 2023 zůstatek činil pouze 2 780,03 Kč, dne 18. 8. 2023 již byl opět záporný (-291,25 Kč), a to až do 6. 9. 2023, kdy žalovaná čerpala úvěr 100 000 Kč, již dne 7. 9. 2023 činil zůstatek na účtu pouze 10 269,57 Kč, dne 9. 9. 2023 již byl opět záporný, a to ve výši -597,14 Kč. Dne 11. 9. 2023 žalovaná obdržela 7 750 Kč, dne 12. 9. 2023 pak 15 600 Kč od ČSSZ, již stejného dne činil zůstatek na účtu žalované 1 329,28 Kč. Následující den žalovaná obdržela 5 000 Kč od [jméno FO]. Následně zůstatek na účtu kolísá v kladné hodnotě několika jednotek tisíc Kč, často po drobných vkladech neurčitého zdroje. Ke dni 28. 9. 2023 je již zůstatek opět záporný (-295,44 Kč). Následně je po vkladech neurčitého zdroje opět od následujícího dne kolísavě udržován v řádu nižších jednotek tisíc Kč v kladných hodnotách, které se občasně dostávají do hodnot záporných. Dne 10. 10. 2023 žalovaná obdrží od ČSSZ částku 16 732 Kč (zůstatek činí 16 404,49 Kč), následně obdrží 4 253 Kč od společnosti [právnická osoba]. Následně je zůstatek opět udržován v řádu jednotek tisíc Kč, když střídavě kolísá až do záporných hodnot či řádů jednotek stovek či desítek Kč. Následně je od 29. 10. 2023 zůstatek opět záporný až do 2. 11. 2023, kdy žalovaná čerpá předmětný úvěr ve výši 50 000 Kč. Již dne 9. 11. 2023 byl zůstatek na účtu opět záporný. Přijaté platby za rok 2023, pokud není uvedeno jinak, pocházely od společnosti [právnická osoba]. Za období následující již soud skutková zjištění nečinil, když tato nebyla nijak rozhodná pro danou věc, resp. zkoumání úvěruschopnosti.

12. Z výpisu z účtu žalované za období od 12. 1. 2022 do 31. 12. 2022 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 0 Kč, konečný zůstatek pak -1 000 Kč.

13. Z výpisu z obchodního rejstříku [stát] byla osvědčena právní subjektivita žalobce.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 50 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila před podáním žaloby žalobci 4 066,49 Kč. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet, a to tak, že zhodnotil výpisy z jejího bankovního účtu, provedl lustraci ve shora uvedeném registru a disponoval žádostí o úvěr shora specifikovanou. Dne 21. 5. 2024 byla ve sféře dispozice žalované písemnost, jíž žalobce odstoupil od smlouvy a vyzval žalovanou k zaplacení do jednoho týdne. Žalobce následně též žalované odeslal předžalobní výzvu k plnění.

15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná čerpala 50 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel zákona o SP.

18. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o SP), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

19. Listiny doložené žalobcem ke zkoumání tzv. úvěruschopnosti jsou kusé, neurčité a vzájemně protichůdné, tím také částečně nevěrohodné. Žalovaná měla dle žalobce uvádět výdaje mimo banku ve výši 0 Kč (v žádosti o úvěr toto nicméně nevyplývá), žalobce následně zjistil stávající splátky úvěrů žalovanou ve výši 7 124 Kč měsíčně. Již tato skutečnost tedy musela pro žalobce signalizovat vysokou rizikovost žalované jako klienta, pokud měla uvádět nulové výdaje na úvěry, ač již měla splácet více něž čtvrtinu deklarovaného příjmu, který je sice poměrně solidní, ale nijak závratně vysoký. Z předloženého výpisu z účtu vyplývají spíše příjmy, které měla deklarovat žalovaná (tedy kolem 28 000) a není zřejmé, jakým způsobem žalobce dospěl k částkám výrazně převyšujícím 40 000 Kč. Je pravdou, že žalovaná obdržela několik, spíše menších, plateb od fyzické osoby, ale tyto byly nahodilé a nijak zásadně se nepodepisovaly na jejím příjmu, který tvořily příchozí pravidelné platby od společnosti [právnická osoba]. Je pravdou, že kladné obraty na účtu žalované byly v částkách vyšších, nicméně tyto činily nahodilé drobné vklady a platby a dále především čerpání úvěrů ve výši 130 000 Kč za období od března 2023 do září 2023, které není možné pro účely poskytnutí dalšího úvěru kvalifikovat jako příjmy spotřebitele. Z podrobné specifikace bilance a obratů na účtu žalované je naopak zřejmé, že úvěruschopnou osobou nebyla. I přes čerpání úvěrů v poměrně značné výši a poměrně stabilnímu a solidnímu příjmu žalovaná nebyla po většinu času schopna udržet dostatečný zůstatek na účtu, tento se velmi často pohyboval v záporných či naprosto minimálních hodnotách, které rozhodně nesvědčily jakémukoliv dalšímu finančnímu závazku. Četnost a délka těchto období, jakož i velmi krátká doba, kdy tyto nastaly po obdržení jakékoliv platby, nasvědčují velmi nezodpovědnému ekonomickému chování žalované případně jejím velmi nedobrým materiálním poměrům. Bez dalších případných podkladů není možné za této situace odpovědně uzavřít, že žalovaná byla osobou, která měla a mohla čerpat jakékoliv další úvěry v době poskytnutí úvěru předmětného.

20. Co se týče rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023, na nějž žalobce odkazuje, tak tento není dle názoru soudu přiléhavý na nyní projednávanou věc, neboť v případu posuzovaném Nejvyšším soudem došlo k úplnému splacení celého úvěrového závazku včetně veškerého příslušenství. Na základě doložených podkladů v této věci musela panovat důvodná obava, že žalovaná nebude schopna úvěr splácet, k čemuž také poměrně záhy došlo, když splatila pouze zcela minimální částku.

21. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 50 000 Kč poníženou o již provedené úhrady ve výši 4 066,49 Kč na výsledných 45 933,51 Kč. Soud pak ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud nezjišťoval její možnosti a uložil jí dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musela být vědoma již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání upomínek).

22. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 2 419 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 2 bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“), náleží odměna ve výši 700 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon, a to do podání žaloby včetně. Advokát v daném režimu vykonal tři úkony, a sice přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby a zaslání předžalobní upomínky. Dalším úkonem právní služby bylo doplnění žaloby a účast při jednání soudu, na něž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu (§ 14b odst. 3 tarifu). Dle § 7 bod 5 tarifu, náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 3 060 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu. Dle § 14 odst. 3 tarifu ve znění účinném v době vykonání cesty náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z [adresa] a zpět hromadnou dopravou, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu devíti půlhodin (což je obecně známo), tedy za 1 350 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát doložil zakoupené jízdenky na dané trase za 237 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek (bez zakoupených jízdenek), tedy ve výši 2 262 Kč, když soud ověřil, že advokátka je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 15 688 Kč (2 419 + 3 x 700 + 3 x 100 + 2 x 3 060 + 2 x 450 + 9 x 150 + 237 + 2 262). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 45 933,51 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 2 440,36 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku, které k datu vyhlášení rozsudku činí celkem s uvedenou jistinou částku 24 540,46 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 70 473,97 Kč tak představuje úspěch žalobce 65 %, úspěch žalované 35 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 30 % svých nákladů, z částky 15 688 Kč tedy ve výši 4 707 Kč. Pro úplnost soud uvádí ohledně kvalifikace podané žaloby jako tzv. formulářové, že totožný právní zástupce podal za totožného žalobce u zdejšího soudu žalobu v podstatě shodného znění např. ve věcech sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka].