Výrok
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 22 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 40 776 Kč, úroku ve výši 2 282 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 25 833,24 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 018,51 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit 62 776 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 464,24 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 27 018,51 Kč od 21. 2. 2025 až do zaplacení, úrokem z částky 25 883,24 Kč ve výši 8 % ročně od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 2 282 Kč. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 28. 4. 2023, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]., IČO: [IČO]. Na základě smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky, tedy celkovou částku 55 776 Kč po 3 984 Kč měsíčně. Poslední splátka byla splatná dne 28. 6. 2024. Žalovaná splátky řádně nehradila, dlužná částka pak sestává z nezaplacené jistiny ve výši 25 883,24 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč a dále neuhrazených sjednaných poplatků. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 3. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, byla rovněž upomenuta k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.
2. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (převzala osobně na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy má za neprokázanou, žádné důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši.
3. Ze smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a žalovanou dne 28. 4. 2023 pod č. [hodnota] vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.
4. Z výpisu plateb označeného shora uvedeným číslem úvěrové smlouvy vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradila celkem 8 000 Kč.
5. Z oznámení ze dne 2. 4. 2025 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba]., oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň ji informovala o výši dluhu. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 17. 7. 2025 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána před podáním žaloby.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 3. 2025 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovanou.
7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 30 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila pouze 8 000 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, žalované byla zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.
8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
9. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 30 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila pouze 8 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel zákona o SP. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce netvrdil a tím méně prokázal, že by se jeho právní předchůdce jakkoliv zabýval schopností žalované předmětný úvěr splácet, tedy že jednal v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, a to i přes poučení soudu v daném smyslu s odkazem na § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soudu tak nezbylo než s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP shledat předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou.
10. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaná v daném případě povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 30 000 Kč poníženou o již provedené platby ve výši 8 000 Kč na výsledných 22 000 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud nezjišťoval její možnosti a uložil jí dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musela být vědoma již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).
11. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.