Výrok
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 38 714 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 10 246,72 Kč, úroku za dobu od 21.4.2024 do 23.7.2024 ve výši 2 442,21 Kč úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 47 960,72 Kč za dobu od 24.7.2024 do 19.8.2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 47 960,72 Kč za dobu od 20.8.2024 až do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 47 960,72 Kč za dobu od 20.8.2024 až do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 273 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit 48 960,72 Kč spolu s úrokem za dobu od 21.4.2024 do 23.7.2024 ve výši 2 442,21 Kč, úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 47 960,72 Kč za dobu od 24.7.2024 do 19.8.2024, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 47 960,72 Kč za dobu od 20.8.2024 až do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 47 960,72 Kč za dobu od 3.8.2024 až do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 14.9.2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovaný obdržel bezhotovostně 50 000 Kč, které se zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem 19,99 % ročně a poplatkem 1 000 Kč za poskytnutí v měsíčních splátkách po 1 398 Kč splatných vždy k 21. dni v měsíci. Žalovaný řádně uhradil splátky za dobu od 21.10.2023 do 21.4.2024, na splátku splatnou dne 21.5.2024 již neuhradil nic. Jelikož žalovaný své povinnosti řádně neplnil, žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnil ke dni 24.7.2024. Dluh pak sestává kromě úroků z neuhrazené jistiny ve výši 47 960,72 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Žalobce se před uzavřením dané smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet. Žalobce se nespoléhal jen na tvrzení žalovaného, ale poskytnuté informace ověřuje použitím nezávisle ověřitelných údajů. Žalovaný v rámci úvěrové žádosti předložil výpisy z bankovního účtu, z nichž byl ověřen příjem žalovaného. Následně byly s tímto příjmem porovnány deklarované výdaje žalovaného a údaje o životním minimu společně s údaji o výši normativních nákladů na bydlení dle nařízení vlády. Dále pak žalobce učinil dotaz do bankovního a nebankovního registru klientských informací, kde si ověřil celkové úvěrové zatížení a platební morálku žalované. Mimo úvěrových registrů byl proveden dotaz do insolvenčního rejstříku a registru SOLUS.
2. V doplnění žaloby ze dne 3.10.2024 žalobce zevrubně popsal proces uzavření smlouvy prostřednictvím internetu a dále opětovně uvedl, že se dostatečně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, když zejména vyzdvihl údaje zanesené v jeho interním systému (viz odstavec 9. tohoto rozsudku).
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (převzal osobně na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 14.9.2023 uzavřené mezi účastníky řízení vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet, jak je shora uvedeno. Ke smlouvě žalobce dále doložil úvěrové podmínky sjednané jako její součást a dále formulář s informacemi o předmětném úvěru. Z potvrzení z interního systému žalobce vyplynulo, že žalovanému byl na email a telefonní číslo [tel. číslo] ověřovací kód k podpisu smlouvy. Dále žalobce k tomuto doložil záznam o bankovní identitě žalovaného.
6. Dále žalobce doložil předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, kde jej s výstraho soudního vymáhání vyzývá k úhradě předmětného dluhu.
7. Z potvrzení o platbě vyplynulo, že na účet č. [hodnota] dne 14.9.2023 zasláno 50 000 Kč s označením žalovaného.
8. Ze seznamu splátek žalobce vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s předmětným úvěrem uhradil celkem 11 286 Kč.
9. Z výpisu z interního systému žalobce vyplynulo, že v případě žalovaného bylo uvedeno, že má příjem ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba]. ve výši 33 000 Kč, výdaje celkem jsou 15 000 Kč, žalovaný nemá děti a bydlí s partnerkou v nájmu. Příjmy ostatních členů domácnosti činí 0 Kč. Ověřený příjem žalovaného činí 26 478 Kč a na základě úvěru z 27.1.2023 splácí 188 287 Kč po 3 349 Kč měsíčně.
10. Z úvěrové zprávy CNCB vyplynulo, že žalovaný disponuje jedním aktuálním úvěrovým produktem, jak je uvedeno v předchozím odstavci.
11. Dále žalobce doložil výpis z bankovního účtu žalovaného shora uvedeného čísla za období od 31.5.2023 do 11.9.2023. Z tohoto vyplývá, že disponibilní zůstatek žalovaného na konci tohoto období činí 342 Kč, na počátku daného období pak 1 384 Kč. Žalovaný v daném období obdržel vždy jednou za měsíc platbu od společnosti [právnická osoba]., a to ve výši 27 913 Kč (dne 16.6.2023, ve stejný den odečteno bankou 24 731 Kč – „force pay debit“), 25 841 Kč (dne 20.7.2023, ve stejný den odečteno bankou 15 300 Kč a přičteno 8 250 Kč od [jméno FO]), 25 679 Kč (dne 17.8.2023, ve stejný dne odečteno bankou 22 594 Kč). Výpis z účtu dále obsahuje celkem [hodnota] záporných transakcí ve prospěch společností, které jsou obecně známé provozováním hazardních her a sázek (Fortuna, Chance, Sazka, Bonver casino apod.) v objemu 18 944 Kč, celkem 5 800 Kč od těchto společností v pěti platbách obdržel zpět. Dne 17.8.2024 žalovaný obdržel úvěr 50 000 Kč od společnosti [právnická osoba].
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytl 50 000 Kč, žalovaný v dané souvislosti uhradil pouze 11 286 Kč. Žalobce dále disponuje listinami shora specifikovanými, opatřil si výpis z bankovního účtu žalovaného shora specifikovaný a informace o poměrech žalovaného shora specifikované.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o úvěru ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak nikoli zcela. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce deklaroval, že vylustroval žalovaného v interních a externích databázích, což doložil pouze u databáze CNCB. I když žalobce další lustrace nijak nedoložil, tyto by stejně bylo nutno shledat jako nedostatečné, když je nutno zkoumat individuální a konkrétní poměry spotřebitele a alespoň v obecné rovině zjistit bilanci jeho příjmů a výdajů. Skutečnost, že se někdo nenachází v nějakém dlužnickém či bankovním registru apod., je sice jedním ze signálů o jeho případné úvěruschopnosti, ale nemůže sama o sobě zakládat dostatečný závěr o takovém stavu.
15. Žalobce si opatřil jediný objektivní důkaz o majetkových poměrech žalovaného, který byl ovšem v rozporu se závěry žalobce. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný dosahoval příjmů kolem 26 500 Kč měsíčně, tedy poměrně výrazně méně, než měl deklarovat dle žalobce (33 000 Kč). Z výpisu z bankovního účtu žalovaného dále vyplynulo, že zůstatky na jeho účtu byly minimální, počáteční a konečný zůstatek byly menší než sjednaná splátka úvěru. Konečný zůstatek dne 11.9.2023 pak činil pouze 342 Kč i přes obdržení mzdy a úvěru od třetí osoby ve výši 50 000 Kč dne 17.8.2023. Z výpisu z účtu také vyplynulo, že většina mzdy žalovaného byla v den připsání na účtu stržena bankou s poznámkou „force pay debit“, tedy na čekající již splatné závazky, což je obecně známo a žalovaný tak již v podstatě v den obdržení mzdy disponoval pouze minimální sumou, a to za situace, kdy měl s partnerem či partnerkou bydlet v nájmu a další příjmy domácnosti měly být 0 Kč. V neposlední řadě z výpisu z účtu vyplynulo, že žalovaný byl již aktivním hráčem hazardních her a sázek. Byť finanční objem sázek a celková bilance nebyly v obecně zásadní výši (záporná bilance zhruba 13 000 Kč za období zhruba tří měsíců), jedná se již s ohledem na četnost tohoto konání o obecně výrazně rizikový faktor a s ohledem na množství financí na účtu žalovaného se jednalo o individuálně výraznou částku a je otázkou, jestli částky vyšší nebyly tímto způsobem utráceny jen s ohledem na nízké zůstatky na účtu, které míru vyšší nedovolovaly.
16. Ze samé skutečnosti, že spotřebitel po určitou dobu úvěr splácí, nelze automaticky uzavřít, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána. Tato musí být dána vždy v momentě poskytnutí úvěru a poskytovatel úvěru tuto náležitě zjistit. Nelze např. bez dalšího náležitě dovodit, z jakého důvodu byl úvěr po určitou dobu řádně splácen, mohlo se jednat o financování stávajícím či jinými úvěry apod., zatížením jiných členů domácnosti, jejichž poměry jsou neznámé a je otázka jejich relevantnosti pro dané zkoumání bez znalosti bližších pravidel a fungování daného soužití. Jistě nelze paušálně odmítnout užití různých statistických a ekonomických modelů, nicméně zde je nutné přihlédnout k povaze a důvěryhodnosti vstupních dat a ve výsledku také posoudit relevantnost výsledků takové činnosti. Užití životního minima má jistou relevanci, nicméně nelze se na něj paušálně spolehnout za situace, kdy s takto nízkými výdaji drtivá většina obyvatel státu reálně nehospodaří, což soud považuje za obecně známé. Zásadní okolností v daném případu ovšem bylo to, že jediný objektivní podklad předložený žalobcem svědčí negativnímu závěru o úvěruschopnosti žalovaného, případně zakládá významné pochybnosti o úvěruschopnosti. Soud tak na základě výše uvedeného nemohl shledat, že žalobce svou povinnost řádně splnil. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. ve smyslu dalšího prohloubení tvrzení a dokazování ohledně zkoumání úvěruschopnosti.
17. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 50 000 Kč poníženou o již provedené úhrady ve výši 11 286 Kč na výsledných 38 714 Kč. Soud pak ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).
18. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl v řízení většinově úspěšný a má tak vůči žalovanému právo na poměrnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce spočívají v nákladech na uhrazený soudní poplatek (2 449 Kč) a v nákladech nezastoupeného účastníka spočívajících ve třech procesních úkonech – předžalobní upomínka, příprava a podání žaloby. Doplnění žaloby soud neshledal účelně vykonaným, když žalobce toto nečinil k výzvě soudu či z důvodu aktivity protistrany a okolnosti svědčící uzavření smlouvy a zkoumání úvěruschopnosti mohl učinit již v žalobě. Za každý takový úkon náleží paušální náhrada 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce činí 3 349 Kč (2 449 + 3 x 300). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 38 714 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 10 246,72 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 17 397,17 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 56 111,17 Kč tak představuje úspěch žalobce 69 %, úspěch žalovaného 31 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 38 % svých nákladů, z částky 3 349 Kč tedy ve výši 1 273 Kč.