8 C 310/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 17. 12. 2025 domáhal plnění specifikovaných shora ve výroku č. I a II. tohoto rozsudku. V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě usnesení o příklepu a následného zápisu do katastru nemovitostí je vlastníkem ideální ½ nemovitostí, a sice pozemku parc. č. [hodnota] to vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], u [právnická osoba] pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „předmětné nemovitosti“). Zbývající spoluvlastnické podíly náleží žalovanému a jeho bratru [jméno FO], kdy každý má ideální ¼. Žalovaný dlouhodobě užívá předmětné nemovitosti výlučně, kdy je má pod svým uzamčením, aniž by existovala jakákoliv dohoda o užívání. Žalobkyně je tímto zcela vyloučena z užívání společné věci, neboť nemá k dispozici klíče a žalovaný je odmítá vydat. Žalobkyni není za užívání jejího podílu vyplácena jakákoliv náhrada, přičemž zjistila, že tato v případě předmětných nemovitostí činí obvykle 18 000 Kč měsíčně, za polovinu tedy 9 000 Kč měsíčně. Žaloba se týká období od května 2025 do října 2025, kdy náhrada za těchto šest měsíců představuje celkem 54 000 Kč. Žalovaný byl k její úhradě do 15. 11. 2025 vyzván dopisem ze dne 27. 10. 2025. Za předcházející období již bylo žalobci vyhověno ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Soudní praxe i odborná literatura považuje předání klíčů od nemovitosti za základní a typický způsob předání držby a umožnění výkonu vlastnického práva. Odepření klíčů spoluvlastníkovi obydlí je v judikatuře vnímáno jako neoprávněný zásah do jeho práva k domu či bytu. Jelikož je žalobkyně zcela vyloučena z užívání společné nemovitosti, je na místě, aby soud vedle peněžitého plnění z titulu bezdůvodného obohacení uložil žalovanému i povinnost vydat žalobkyni klíče od domu a umožnit jí výkon spoluvlastnického práva.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, a to ani k výslovné výzvě soudu. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy ve věci jednal s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z emailové výzvy ze dne 29. 10. 2025 vyplynulo, že žalovanému byla zaslána zde připojená předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně, kdy se tento s výstrahou soudního vymáhání dožaduje zpřístupnění předmětných nemovitostí a úhrady 54 000 Kč do 15. 11. 2025 jako náhradu za nadužívání předmětných nemovitostí žalovaným v době od května 2025 do října 2025. Dále žalobce doložil dodejku svědčící o tom, že shora uvedená písemnost byla ve sféře dispozice žalovaného na adrese jeho trvalého pobytu dne 4. 11. 2025. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 17. 12. 2025 vyplynulo, že žalobkyně je vlastníkem ½ předmětných nemovitostí, žalovaný vlastníkem ¼ předmětných nemovitostí a zbývající podíl o rozsahu ¼ vlastní [jméno FO]. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. [spisová značka] ze dne [datum], jenž nabyl právní moci dne [datum], vyplynulo, že se řízení týkalo týchž účastníků, přičemž žalovanému bylo uloženo uhradit žalobkyni 81 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za nadužívání předmětných nemovitostí v období od srpna 2024 do dubna 2025. Soud zde uzavřel skutkový stav mj. v tom, že ze souvisejících řízení vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaný v obou případech uzavřel s žalobkyní ohledně nároku za nadužívání smír, kde se zavázal nároky zaplatit a dále přislíbil, že bude s žalobkyní jednat a uzavře s ní dohodu. V rozhodné době však žádnou dohodu neuzavřel a předmětné nemovitosti nadále užívá v celém rozsahu sám. Soud dále provedl důkaz listinou připojenou ze zmíněné soudní věci, a sice Oceněním nájmu nemovitosti ze dne 1. 10. 2023 zpracovaného [jméno FO] ([právnická osoba]), IČO: [IČO], představuje tržní nájemné bytů ve shora uvedeném domě 16 350 Kč měsíčně a 15 830 Kč měsíčně, tržní nájemné dvojgaráže pak činí 3 000 Kč měsíčně. V listině je dále uvedeno, že v předmětném domě se nacházejí dvě bytové jednotky o velikosti 4+1, které je možno užívat samostatně, každá má vlastní WC a koupelnu, jsou odděleny schodištěm. Součástí předmětných nemovitostí je také dvojgaráž.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci řízení jsou spoluvlastníci předmětných nemovitostí, jak je shora uvedeno. Žalovaný v rozhodné době od května 2025 do října 2025 užívá předmětné nemovitosti zcela sám, k výzvě žalobkyně této neumožnil přístup a nereagoval ani na její výzvy ohledně vyplacení náhrady za nadužívání, jak je shora uvedeno.

5. Dle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Dle § 1115 odst. 1 občanského zákoníku jsou osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, spoluvlastníky. Dle § 1117 občanského zákoníku má každý spoluvlastník právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Dle § 1118 občanského zákoníku spoluvlastníku náleží vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, i podíl z plodů a užitků ze společné věci. Dle § 1126 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku je každý ze spoluvlastníků oprávněn k účasti na správě společné věci. Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

6. Dle § 1140 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

7. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2999 odst. 1 věta první občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, ze závěrů předchozích soudních řízení je patrno, že tomu tak bylo již před dobou posuzovanou v této věci. Co se týče nadužívání předmětných nemovitostí žalovaným, tedy jednáním v rozporu § 1117 a násl. občanského zákoníku, soud vycházel z tvrzení žalobkyně a rovněž závěrů předchozích soudních řízení, když žalovaný v nyní posuzované věci zůstal zcela pasivní, argumentům žalobkyně nijak nečelil, netvrdil a tím méně prokázal, že by žalobkyni užívání společné věci k její doložené výzvě umožnil, resp. této vyplatil jakoukoliv náhradu za užívání či zadržování podílu žalobkyně. Žalobkyně má dle § 1140 občanského zákoníku právo na vydání zadržované věci, v případě uzamčené nemovitosti je pak možno toto právo realizovat právě předáním klíčů a tím odstraněním překážky vstupu a tedy užívání. Proto soud žalobě v daném ohledu vyhověl. Užíváním věci nad rámec svého podílu se žalovaný bezdůvodně obohacuje na úkor ostatních spoluvlastníků, tedy i žalobkyně, ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, když její podíl užívá bez relevantního právního důvodu. Případnou existenci takového titulu, typicky dohody spoluvlastníků, žalovaný netvrdil, tím méně opět prokázal. S ohledem na povahu obohacení není možné v daném případě toto jako takové vydat, žalovaný je tak povinen vydat náhradu ve výši obvyklé ceny dle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku. Co se týče výše obohacení, soud vycházel z doloženého ocenění, které je sice kusým dokladem, nicméně při pasivitě žalovaného by další zkoumání nebylo hospodárné, žalobkyně navíc požaduje méně, než z daného ocenění vyplývá. Pro úplnost soud dodává, že ocenění svým datem sice předchází rozhodnému období, nicméně je obecně známo, že ceny nemovitostí a jejich nájmy v průběhu času spíše rostly nebo minimálně stagnovaly. S ohledem na celkový kontext řízení tak ani z tohoto důvodu soud neshledal nutné dokazování v daném ohledu prohlubovat. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl i ohledně platebního nároku žalobkyně, když shledal, že bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání předmětných nemovitostí za období šesti měsíců v době od května 2025 do října 2025 činí částku 54 000 Kč. Ohledně úroků z prodlení soud shledal, že doba plnění nebyla mezi účastníky řízení dohodnuta a žalovaný tak měl plnit bez zbytečného odkladu, kdy byl žalobkyní požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak žalovaný k výzvě žalobkyně, jež byla ve sféře jeho dispozice dne 4. 11. 2025, neučinil, nesplnil tím dluh řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobci rovněž náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku), tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na skutečnost, že žalobě bylo možno vyhovět již pouze na základě shora uvedených důkazů, soud další důkazní návrhy žalobkyně na podporu jejího nároku zamítl (účastnické výslechy apod.).

9. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží žalobkyni, jež měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalovanému, když zároveň doložila splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy). V této věci spočívají náklady řízení v uhrazeném soudním poplatku ve výši 4 700 Kč a v nákladech na právní zastoupení. Advokátu tak dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 1 cit. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“), náleží odměna ve výši 3 260 Kč (za nárok na zaplacení 54 000 Kč s příslušenstvím) a 2 300 Kč (za nárok na vydání věci – klíčů), tedy celkem 5 560 Kč za jeden úkon v této věci, když v daném případě advokát vykonal tři tyto úkony (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva). Za úkony právní služby advokátu náleží rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč za každý úkon dle § 13 odst. 4 tarifu. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 3 787 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 26 517 Kč (4 700 + 3 x 5 560 + 3 x 450 + 3 787).