Výrok
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 18 008 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 40 776 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2198,50 Kč a 1 926,45 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 110,95 Kč a 991,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 635,03 Kč a z částky 10 131,94 Kč za dobu od 23.4.2024 až do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč a 9 802,30 Kč za dobu od 23.4.2024 až do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 58 784 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 198,50 Kč a 1 926,45 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 14 635,03 Kč od 23.4.2023 až do zaplacení a z částky 10 131,94 Kč od 23.4.2024 až do zaplacení, dále spolu s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč % od 23.4.2023 do zaplacení a z částky 9 802,30 Kč od 23.4.2024 až do zaplacení a dále spolu s úrokem ve výši 1 110,95 Kč a 991,14 Kč. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smluv o úvěru č. [hodnota] ze dne 22.8.2022 a č. [hodnota] ze dne 16.3.2022, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba]., IČO: [IČO]. Na základě smluv bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto 15 000 Kč a 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky, tedy v obou případech celkovou částku 27 888 Kč po 1 992 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný své platební povinnosti řádně neplnil, když uhradil naposledy dne 23.8.2022 částku 2 000 Kč, resp. dne 15.8.2022 částku 2 000 Kč, vzniklo právnímu předchůdci žalobce od data splatnosti následující splátky právo požadovat úhradu zbytku dluhu najednou. Dlužná částka pak sestává z nezaplacené jistiny ve výši 13 974,23 Kč, resp. 9 802,30 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč v případě první zmíněné smlouvy s tím, že zbytek žalované částky tvoří sjednané poplatky. Obě pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20.5.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.
2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, především vyzdvihl informace zaznamenané jeho právním předchůdcem v souvisejících listinách o příjmech a výdajích žalovaného. Dále uvedl, že dle občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. Pokud by tyto zkreslil, mohlo by se konečně jednat o trestný čin úvěrového podvodu. Právnímu předchůdci žalobce byly pro posouzení schopnosti splácet úvěr poskytnuty listiny, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soud v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdili svým podpisem.
3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši.
4. Ze smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným dne 16.3.2022 pod č. [hodnota] vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Ze smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným dne 22.8.2022 pod č. [hodnota] vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.
5. Dále žalobce doložil žádost o úvěr ze dne 16.3.2022, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán s příjmem ze mzdy ve výši 35 160 Kč. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 19 975 Kč, z toho 1 000 Kč výdaje na bydlení a energie, 11 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, 5 123 Kč jsou srážky z mzdy / výživné a 1 992 Kč splátky stávajících půjček. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný bydlí u rodičů, je svobodný a má tři a více vyživovacích povinností. Za žalobce tuto listinu podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva. Dále žalobce doložil žádost o úvěr ze dne 22.8.2022, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán s příjmem ze mzdy ve výši 29 644 Kč. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 23 964 Kč, z toho 3 000 Kč výdaje na bydlení a energie, 13 600 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, 1 992 Kč jsou srážky z mzdy / výživné a 5 912 Kč splátky stávajících půjček. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný bydlí v nájmu, je svobodný a má tři a více vyživovacích povinností. Za žalobce tuto listinu podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva.
6. Dále žalobce doložil pracovní smlouvu a její dodatek z 26.2.2021, z nichž je patrno, že žalovaný tuto uzavřel na dobu neurčitou jako zaměstnanec se zde uvedenou společností jako zaměstnavatelem. Z výplatních pásek za leden a květen až červenec 2022 vyplynulo, že čistá mzda žalovaného činila 30 589 Kč v lednu, resp. 23 704 Kč, 25 909 Kč a 31 757 Kč za jednotlivé tři měsíce shora uvedeného období. Dále žalobce doložil nájemní smlouvu, kterou žalovaný uzavřel jako nájemník ohledně nájmu bytu na adrese jeho trvalého pobytu shora dne 5.9.2021.
7. Z dvou výpisů plateb označených shora uvedenými čísly úvěrových smluv vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s nimi uhradil celkem 9 992 Kč, resp. 2 000 Kč.
8. Z dvou oznámení ze dne 14.6.2024 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba]., oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětných smluv byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 20.9.2024 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby dne 20.9.2024.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 25.4.2023 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně dvou předmětných pohledávek za žalovaným.
10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 30 000 Kč. Žalovaný na základě těchto smluv uhradil pouze 11 992 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smluv zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v žádostech o úvěr, jak jsou shora specifikovány. Pohledávky z předmětných smluv byly následně postoupeny žalobci, žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.
11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
13. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP ve znění účinném do 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 30 000 Kč. Žalovaný na základě smluv uhradil 11 992 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel zákona o SP. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o SP), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.
15. Žalobce doložil příjmy žalovaného, nicméně nedoložil, že by jeho právní předchůdce objektivně zkoumal výdaje žalovaného, a to za situace, kdy byl žalovaný i přes relativně solidní příjmy výrazně rizikovým klientem. Jediným dokladem svědčícím o výdajích je nájemní smlouva, v jejímž doloženém znění ovšem absentuje ujednání o výši nájemného a záloh za služby. Není navíc zřejmé, proč žalovaný měl dne 16.3.2022 uvádět, že žije u rodičů (dne 22.8.2022 již v nájmu), když dne 5.9.2021 uzavíral nájemní smlouvu ohledně bytu na adrese jeho trvalého pobytu. Deklarované náklady na bydlení jsou zcela nevěrohodné, když ceny nájemního bydlení jsou zcela běžně i několikanásobné, a to pouze za nájemné bez výdajů na energie. V případě žádosti o úvěr ze dne 16.3.2022 žalobce doložil pouze jedinou výplatní pásku s příjmem zhruba 30 500 Kč čistého měsíčně. Není tedy zřejmé, zda se nejednalo o exces, když příjmy nebyly doloženy za delší období a tyto jsou pak především v žádosti deklarovány ve výši zhruba 35 000 Kč. V případě druhé žádosti svědčí výplatní pásky rovněž o nižších příjmech než jsou deklarovány, když tyto jsou uvedeny jako 29 644 Kč, ač výplatní pásky v průměru dokládají částku 27 123 Kč, a to za situace, kdy žalovaný sám deklaruje výdaje ve výši 24 000 Kč a má se zavázat k dalším splátkám ve výši zhruba 2 000 Kč měsíčně, čímž se zbavuje vytváření v podstatě jakékoliv rezervy na další výdaje. Z deklarovaných výdajů na půjčky úvěrů je také zřejmé, že mezi březnem a srpnem 2022 mělo dojít k zvýšení splátek na půjčky z 1 992 Kč na 5 912 Kč, což je obecně dalším výrazně rizikovým faktorem, když dále mělo dojít k snížení příjmů a zvýšení výdajů na bydlení. Celkově jsou pak výdaje žalovaného při uvážení, že má tři a více vyživovacích povinností a žije v nájemním bydlení, značně nevěrohodné. Právnímu předchůdci žalobce např. ničeho nebránilo údaje o nákladech na bydlení ověřit doložením nájemní smlouvy, dokladu SIPO či výpisem z bankovního účtu žalovaného, když mzda mu měla být dle výplatních pásek vyplácena bezhotovostně. Za shora popsané důkazní situace nelze dospět k dostatečně kvalifikovanému závěru o úvěruschopnosti žalovaného v době uzavření smlouvy, když nebyly doloženy nijak jeho výdaje, výdaje deklarované nebyly v celé šíři věrohodné a žalovaný se bez dalšího zkoumání jeví v obou případech jako výrazně rizikový klient.
16. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu nijak nerozšířil, nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015). S ohledem na výše uvedené a závěr o nedostatku zkoumání úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce soudu nezbylo, než úvěrovou smlouvu z 22.8.2022 s odkazem na § 87 zákona o SP ve znění od 29.5.2022 a výše uvedené shledat neplatnou.
17. Je pravdou, že zákon o SP ve znění do 29.5.2022 (viz citace shora), tedy pro případ smlouvy ze dne 16.3.2022, v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ve znění do 29.5.2022) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného ani v případě smlouvy ze dne 16.3.2022 nezabýval, resp. tuto skutečnost neprokázal, shledal soud i tuto smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o SP a shora uvedenou judikaturu neplatnou.
18. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný v daném případě povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 30 000 Kč poníženou o již provedené platby na 18 008 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).
19. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.